Jiný... [ Yaoi]

Část 1.

-Tak vám sem dám rovnou první kapitolu :3 snad se zalíbí!!

Bylo hodně brzké ráno když jsem se vzbudil. Zívl jsem a vylezl ze svého úkrytu pod kořeny stromu. Byla strašná tma ale mé oči si rychle přivykli. Proměnil jsem se a po čtyřech se vydal hledat něco k jídlu.

Vzbudil jsem se z noční můry. Hodiny na mobilu mi ukazovaly půl šesté. Budík mi zvoní o půl sedmé, takže je ještě brzo. Chtěl jsem jít ještě spát, ale asi půl hodiny převalování mě přesvědčilo, že už neusnu.

Neměl jsem moc velké štěstí. Došel jsem až na kraj lesa a z úkrytu mezi zbytky sněhu pozoroval ty podivné placaté kameny po kterých se proháněli plechové stroje které používají lidé. Pak jsem ale za tím kamenem zahlédl srnu. Zrovna tam žádný plechový stroj nebyl. A to ani v dohledu. Olízl jsem si tlamu a připravil se na útok.

Vstal jsem tedy a šel do koupelny. Byl jsem docela zpocený, tak jsem se šel vysprchovat. Bylo mi jedno, že je to vážně ledová voda. Po vysprchování jsem si jen vyčistil zuby a vydal se zpět do pokoje. Můj život je vážně nudný. Od té doby co mi zemřel nejlepší kamarád trpím nočníma můrama. Někdy přemyšlím, jestli jsem tomu mohl nějak zabránit a být obyčejný sedmnácti letý kluk s přáteli.

Výběhl jsem a když jsem chtěl vyskočit a zakousnout srnu, zadní nohy mi srazil jeden z těch strojů. Kde se tady vzal?! Dopadl jsem potupně před srnu a ona si jen tak utekla. Ze stroje vystoupili lidé a blížili se ke mně.. tak jsem se začal plazit dál od nich. Do města...

Když jsem přišel do pokoje sundal jsem si ručník kolem pasu a ze skříně si vybral první oblečení co jsem zahlédl. Bylo čtvrt na sedm. Vzal jsem si batoh a mířil si to do kuchyně, když v tom slyším z obyváku tichounké zamňoukání. Hned jsem se plácl do čela svojí blbosti. Jak jsem mohl zapomenout na Emi??!

Doplazil jsem se až do jedné uličky kde byli vaky se zbytky.. jídla? Lehl jsem si tam, proměnil se na člověka a odpočíval. Potřebuju aby se mi nohy uzdravili...

Po mém zapomění jsem tedy v kuchyni vzal kočičí granule, které jsem jí nasypal do misky a do druhé jí nalil čistou vodu. Hned k tomu přiběhla a začala jíst. Podrbal jsem ji mezi ouškama. Otec už byl v práci. S batohem jsem šel do chodby, kde jsem si oblékl bundu a boty. Sice už je konec zimi, ale pořád je tam hodně zima.

Schoulil jsem se a pozoroval lidi kteří chodili kolem té uličky.. snad mě nenajdou.. zavřel jsem oči a pokusil se usnout

Do školy to mám kolem deseti minut. Ale jelikož jsem měl ještě hodně času, tak jsem šel tou delší cestou po městě. Je delší asi jen o pět minut. Zrovna jsem šel kolem jedné restaurace, která měla hned vedle tmavou uličku. Nevím jestli se mi to jen zdálo, ale jakobych tam zahlédl tmavou postavu na zemi. Má zvědavost vyšla na povrch a já se vydal směr tmavá ulička.

I přes to že jsem se bál, Pomalu jsem usnul. Tisk jsem si nohy co nejvíc k tělu. Tedy... až na tu nejvíc zraněnou.

Pomalu jsem přišel až k postavě. Byl jsem jen kousek, když jsem si uvědomil, že je to ležící..... kluk? Měl bílé delší vlasy. A nohy přitisknuté k tělu. Najednou jsem uviděl krev. A to jsem si všiml poraněné nohy. Klekl jsem si k němu z batohu jsem vzal lahev vody a trochu jsem mu chrstl na obličej.

"mhmm.." Zavrtěl jsem se a pomalu otevřel oči. Zvedl jsem pohled k postavě... Byl to samec.. měl na sobě stejné látky jako ostatní lidé.. vypadalo to teple. Asi je to příjemné. lidé.. On je člověk!! Zamračil jsem se, vycenil zuby a prudce se odtáhl.

Za chvilí se začal vrtět a pomalu otevíral oči. Když je otevřel úplně, chvíli si mě prohlížel a pak se zamračil, vycenil zuby a odtáhl se ode mě. Trochu jsem se ho bál...přece....byl o hodně větší než já. Nic na sobě neměl, tak jsem si vysvlékl bundu a pomalu jsem k němu natahoval ruku, aby si tu bundu vzal.

Pozoroval jsem ho a přemýšlel, jestli ho mám nebo nemám zabít. Kdybych ho zabil, měl bych klid ale to by si všimli ostatní tam venku.. rrr... Něco mi podával. Nedůvěřivě jsem se trochu přitáhl a očuchal to. Ta vůně se mi docela líbila ale nevěděl jsem co s tím. Tak jsem si zkusil kousnout.

Chvilí se na mě díval a ve mě začala vřít nervozita, kterou jsem ale udržel nedávat najevo. Když začal tu bundu očuchávat trochu jsem to nepochopil a pak, když ji zakousl neudržel jsem se malému uchechtnutí. Vyprostil jsem bundu z jeho pusy a pomalu a opatrně jsem se k něu přibližoval, abych mu jí mohl přehodit přes ramena. Bože jestli mě vidíš, prosím, až tohle není největší chyba mého života!!!

Ani jsem se o to nepřetahoval. Nechutnalo mi to. Když se postavil, přikrčil jsem se co nejvíc k zemi. Normálně bych po něm skočil a ukázal mu, že mi není nadřazený tak jak mi to dává najevo. Ale teď jsem nemohl ani chodit a tak jsem tedy uznal, že mi je nadřazený. Sklopil jsem pohled a koukal pokorně na zem.

Když jsem uviděl jak sklopil zrak k zemi, uznal jsem, že mi snad nic neudělá. Přistoupil jsem k němu, klekl si a bundu přes něj přehodil. Nevím proč, ale něco mě donutilo se usmát.

Trochu jsem sebou cukl. Ta věc se mi moc nelíbila.. Teda aspoň do té doby než začala hřát. Co to je? Proč mi to dal? Podíval jsem se na něj, trochu se přisunul a očuchal ho. Voněl stejně jako ta věc. Ale silněji. Takže to je jeho pach. Trochu jsem zas ucouvnul a lehce mu olízl ruku.

Chvíli jsem počkal a když mi olízl ruku trochu jsem sebou cukl. Asi vyrůstal někde v lese nebo tak...Najednou jsem si uvědomil, že bych měl být ve škole.Rychle jsem si stoupl a přiběhl k batohu ze kterého jsem vzal mobil. Půl osmé.... Povzdechl jsem si "sakra..." zaklel jsem potichu.

Odběhl dál. Tak jsem si začal olizovat ruku abych si mohl očistil nohu od krve.

Dneska by už to asi nemělo moc cenu. Podíval jsem se na toho kluka.... já vlastně ani nevím jak se jmenuje a má poraněnou tu nohu, asi bych ho měl vzít k nám domů. Sice je to nejspíš blbí nápad,ale co. Znovu jsem k němu přišel. ,,J-jak se v-vlastně jmenuješ?" Vážně jsem se právě zakoktal???

Podíval jsem se na něj a přivřel oči. "Jméno? Sarr.. Ty?" Šeptl jsem. Měl na mě moc.. rozvinutou řeč.

-Tak, co si myslíte? :'D