Jiný... [ Yaoi]

Část 45.

Viděl jsem Sarra vedle sebe, jak se trochu kroutí na židli. Položil jsem mu ruku na stehno a usmál se na něj zamilovaně.

Podíval jsem se na Nyoka a taky se usmál. Dal jsem ruku na tu jeho a jemně ji stiskl.

Uculil jsem se a dojedl polévku a polovinu brambor s masem. Kenji také dojedl a začal uklízet ze stolu. "Chceš nějak pomoct?" zeptal jsem se ho. "Ne v pohodě. Za chvíli půjdem, tak se připrav." řekl a vzal mé talíře. Kývl jsem na souhlas a šel si pro nůž u postele.

Šel jsem za Nyokem a když si vzal nůž, chytil jsem ho kolem pasu a dlouze ho políbil. "Buď opatrný. Slib mi že to zvládneš." Podíval jsem se mu s neskrývaným strachem do očí.

"Slibuju, že to zvládnu." šeptl jsem a objal ho kolem krku. "Miluju tě hrozně moc."

"Taky tě miluju Nyo.." Šeptl jsem a víc ho na sebe přitiskl. Pak jsme se ale pustili když mi Kenji donesl roztahovací pásek se zbraněmi.. Navlékl jsem si i zbytek obleku, zapnul si ho až ke krku a vzal si na sebe i pásek. To samí i Yall.

"Jdem." řekl Kenji, když si dával poslední zbraň za opasek. Težce jsem se nadechl a šel za Kenjim, který začal otevírat vchod. Pomalu jsme vylezli na chodbu.

Všichni jsme vyšli na chodbu, já se.. zatím naposledy, podíval na Nyoka. S Yall jsme se proměnili a běželi opačným směrem než Nyoko a Kenji.

Běželi jsme a vždy, když někdo šel kolem jsme se schovali s Kenjim za roh. Zatím jsme neměli žádné problémy. Za což jsem byl rád.

My jsme museli být rychlý... Tak jsme neměli čas na schovávání. Vždy když jsme někoho potkali, jeden z nás po něm skočil a usmrtil ho. Už jsme se pomalu blížili k cíli.

Už jsme tam byli, ale bohužel tam byla hlídka. Vytáhl jsme si s Kenjim zbraně a kývli na sebe. Rozběhli jsme se a já jednoho udeřil do hlavy a nůž mu zabodl do pasu. Složil se na zem. Kenji zneškodnil dva. Měl tam být ještě jeden, ale ten tam najednou nebyl... "Nyoko!!!" uslyšel jsem Kenjiho křik, ale to už jsem cítil ostrou bolest v levém stehně. Vykřikl jsem a rychle muže bodl do hrudi. Sesunul se na zem. Ze syknutím jsem si roztrhl kousek trička a obmotal si stehno.

Přiběhli jsme k vratům za kterými byli v klecích vlkodlaci. Já i Yall jsme se netrpělivě rozhlíželi. Čekali jsme až je Nyoko a Kenji otevřou. Pak je budeme ještě muset přesvědčit... Měl jsem z toho nahnáno..

"Budeš v pohodě?" zeptal se mě Kenji. "Jo. Jdem." řekl jsem a rozešel se do řídícího centra. Na židlích byli dva muži, kteří si nás vůbec nevšimli... Každý z nás jednoho zneškodnil a pak Kenji začal mačkat různá tlačítka. "Je to otevřený." řekl Kenji a otočil se na mě.

Vrata vrzla a začala se otevírat. Vběhli jsme dovnitř a začali otevírat klece. Z jedné vyšel opravdu hodně mohutný, úplně černý vlkodlak. Měl díru v břiše podobě jako jsem měl já. Najednou mi došlo že to je ten samí vlkodlak který nás vedl při úplňku. Přeběhl mi mráz po zádech. Bylo mi to tady hodně nepříjemné..

Vyběhli jsme z místnosti a zatím se schovali za roh, protože šlo několik mužů chodbou. Podíval jsem se na stehno, které pořád krvácelo. "Můžeš chodit?" Podíval se na stehno Kenji. "Jo. To zvládnu." šeptl jsem a rozeběhli jsme se za Sarrem a Yall. Sice to hodně bolelo, ale zkusil jsem na to nemyslet.

I když jsem nečekal že se to stane, Yall mě uklidnila a já za to byl rád. Spousta vlkodlaků byla už po smrti.. ale ani tak jsme je tady nemohli nechat. Každý vlkodlak který byl schopný pohybu vzal jiného, mrtvého vlkodlaka na záda. Takhle jsme se všichni navzájem nějak vydali pryč z místnosti. Co jsem ale nečekal už vůbec bylo to, že mi Yall přenechala vedení. Ani já a ani ona jsme žádného vlkodlaka nenesli protože jsme ostatní chranili. Já zepředu, ona zezadu.

Doběhli jsme za Sarrem a Yall. Byl jsem trochu nervózní u tolika vlkodlaků, ale víc jsem se soustředil na to, aby jsme se dostali co nejrychleji pryč z tohodle místa.

Ulevilo se mi když jsem uviděl Nyoka ale pak jsem ucítil i jeho krev. Zavrčel jsem a jako ozvěna zavrčeli i ostatní vlkodlaci. To mě lehce vyděsilo i překvapilo. Přišel jsem k Nyokovi a nechal ho sednout si na moje záda hned po tom, co jsem si prokousl jazyk, strhnul mu zvláštní obvaz z nohy a ránu mu olízal svou krví aby se rychle uzdravila.

Trošku mě to překvapilo, ale nechal jsem to být. Yall nechala Kenjiho, aby si na ní sedl a pak se všichni rozeběhli. Potkali jsme hodně lidí, kteří nás zkusili zastavit, ale každého nějaký vlkodlak zabil. Cítil jsem, že se mi stehno začalo pomalu léčit.

Vedl jsem ostatní cestou kterou jsem si z mapy pamatoval. Pak se přede mě ale vecpal ten černý vlkodlak. Zastavil jsem a hlasitě zavrčel. On se na mě podíval a zavrčel taky. Nejspíš nechtěl zkousnou to, že ho vede albín.. a toho jsem se už od začátku bál.. teď nás jen zdržuje!!

+++++++++++++

- To je pro dnešek konec a další bude zase v úterý :)
Tak ahoj!! x3