Jiný... [ Yaoi]

Část 12.

-Čtvrtek je tady a s ním i další Kapitola tohoto RPG! Užijte si jí!! x3

Byl jsem strašně ze všeho vyčerpaný, až jsem nakonec usl a přitiskl se vís Sarrově srsti.

Nechal jsem ho u sebe. Ale byl jsem nervózní z toho, že jsme byli před doupětem... Tak jsem se opatrně postavil, vzal ho do rukou a schoval se s ním na blízkém stromě. Lehl jsem si na ty nejtlustší větve a jeho držel na sobě.

Měl jsem po dlohé době noční můru. Tentokrát byla o Rinjim. Ze spánku jsem sebou začal nepatrně škubat a chvět se.

Začal se cukat.. myslel jsem že mu je zima a tak jsem ho přitiskl víc k sobě stočeného do klubka.

To teplo mi trochu pomáhalo. Ale né natolik, abych sebou přestal škubat. Zdálo se mi, jak na mě Rinji těma svýma nechutnýma rukama šahá... fuj.

Stále se klepal. Položil jsem mu svůj studený čumák na čelo a trochu ho olízl.

Pomalu jsem se probudil. Pohlédl jsem do červených očí. Protřel jsem si oči a rohlédl se po okolí.

Jsem rád že je vzhůru. Šťastně jsem vyplázl jazyk a zavrtěl ocasem.

Pohladil jsem ho po hlavě. "Půjdeme domů?" zeptal jsem se a zívl si.

Olízl jsem mu tvář místo odpovědi, pevně ho chytil a skočil s ním ze stromu. Před vstupem jsem ho položil a začal se proměňovat zpět.

Stejnak je to... zvláštní. Zatřásl jsem hlavou a otevřel dveře. Přiběhla ke mě Emi, která se hned začala otírat o mé nohy.

Už v lidské podobě jsem šel za ním a pak uskočil před tím tvorem. Chtěl jsem se opodál posadit ale hýždě mě z toho kousnutí boleli tak že jsem se raději položil na bok. Což taky, díky stopám po drápech, nebylo moc příjemné.

"Chceš to radši ošetřit?" Bylo mi ho líto, že kvůli mě je znovu zraněný. Bude vůbec někdy den, kdy se nic nestane?

"Rány zahojit. Nemuset nic." Usmál jsem se. "Já omlouvám.. nevěděl že doba páření..." Sklopil jsem pohled.

"To nevadí. A ty nebudeš nějak agresivní nebo tak?" zeptal jsem se narovinu. Věřím mu, ale je to vlkodlak. Od toho nikdy nevíte co se může stát.

"Ne když páření. Když celý měsíc, muset pryč od Nyoka." Zakňučel jsem smutně.

"Myslíš úplněk?" Podal jsem mu jeho oblečení a šel do kuchyně.

Kývl jsem a vzal si ty látky. Pak jsem šel za ním.

Rozhodl jsem se uvařit špagety. Bylo to te teď nejjednodušší jídlo, které jsem mohl udělat. Také jsem vařil vodu na čaj. "Budeš chtít čaj?"

"Čaj..." Zopakoval jsem si a snažil se vzpomenout, co mi říkal že to je. "Rád."

"Dobře" začal jsem vařit jídlo. Po necelé půl hodině už bylo vše na stole. Sedl jsem si a usmál se na Sarra.

"Hezky voní. Děkuju." Uculil jsem se a začal jíst.

"Není zač" začal jsem také jíst. Snědl jsem skoro polovinu, ale dál jsem nemohl. Uklidil jsem po sobě talíř, sedl si a začal pít čaj.

Dopil jsem i dojedl. Pak jsem si spojeně lehl k jeho nohám.

Dopil jsem čaj a šel vše umýt. Pak jsem si klekl k Sarrovi a škrábal ho po zádech. "Chceš si jít lehnout?"