Jiný... [ Yaoi]

Část 11.

"já chtít dělat to co ty. Chtít umět." Usmál jsem se.

"Fajn. Půjdem se převlíct a půjdem ne?" zeptal jsem se a protáhl.

"jo!" Poskočil jsem a uculil se. "Můžu ukázat pelech."

Šel jsem do pokoje, kde jsem pro nás oba vyhrabal nějaké oblečení. Jak ho můžu mí tak moc? Asi to nikdy nepochopím... Dal jsem Sarrovi oblečení a sám jsem se začal převlíkat.

Vzal jsem si to a.. postavil se na dvě. Cítím se takhle zvláštně.

Už oblečený jsem na něj pohlédl "Jdem?"

"Jdem" zopakoval jsem a štěstím se o něj otřel bokem. Pak už jsem se nechal vést. Aspoň na jejich území.

"Dobře" šli jsme do chodby, kde jsme se obuli. Půjčil jsem mu ty tenisky, co měl na sobě v té uličce. Nebylo moc chladné počasí, takže jsme oba měli jen mikyny.

Prohlédnul jsem si ty návleky na nohy a pak s ním opustil doupě. Čím déle jsme šli, tím víc jsem cítil tu známou vůni stromů.

Procházeli jsme se docela dlouho, až jsme se dostali do lesa.

V lese jsem ho začal vést já. Začátek nebyl vůbec zajímavý ale hluboko v něm, tam, kam se lidé báli, byl les nádherný.

Když mě začal vést víc do lesa začal jsem se okolo rozhlížet. Nikdy jsem tady nebyl a je to vážně hezké místo.

Prošel jsem okolo několika velkých balvanů a od nich ke stromu s obřími kořeny. "Tam moje místo." Ukázal jsem. Kus před tím stromem jsem měl i jezírko.

Podíval jsem se na to místo. "Tady jsi celou dobu žil?" Bylo to hezké místo, ale abych tady spal... Do toho by se mi vážně nechtělo.

"Já tady přežít i lovce a řezače." Pochlubil jsem se svými úspěchy. Na to, že jsem vyrůstal bez smečky a jejich návyků i vědomostí, myslím že jsem ve hře o život obstál.

Přišel jsem k němu a pohladil ho po hlavě. "To je dobře" usmál jsem se.

Zavrněl jsem a přitiskl se přátelský k němu. "Nyoko nová smečka.." Šeptl jsem

Objal jsem ho. "Chceš si tady někam zatím sednout?" začal jsem ho hladit po zádech.

Na to jsem mu rád kývl. Oba jsme se posadili a já se k němu Přitulil. Bylo trochu zvláštní že byl menší než já. Jsem zvyklý že jsem z vlkodlaků nejmenší...

Položil jsem si hlavu na jeho rameno. Bylo ticho, které mě hodně uklidňovalo. Začal jsem si v hlavě přehrávat co se za poslední dobu vše stalo.

Lehce se zvedl vítr a Nyoko se zatřásl.. tak jsem ho na sebe přitiskl a držel u sebe.

"Víš, že strašně dobře hřeješ?" uchechtl jsem se a dál přemýšlel jak jsem se změnil jen za těch pár dní co jsem potkal Sarra...

"Já musím hřát. Muset přežít zimy." Vysvětlil jsem. Pak jsem ale ucítil známý pach. Začal jsem se nervózně rozhlížet. Pach sílil..

Viděl jsem na něm, že je nervózní. "Stalo se něco?" šeptl jsem a díval se na jeho nespokojený obličej.

"Muset pryč... Samice hárat. Samci agresivní.." začalo období páření. začal jsem si sundavat látky abych se mohl proměnit.

Byl jsem trochu nervozní. Skousl jsem si ret a díval se jak se proměňuje. Tato situace se mi nelíbila...

Vzal jsem látky do tlamy a podal mu je. Já bych je po cestě ztratil. Pak jsem se přikrčil k zemi aby mohl nasednout.

Byl jsem ze všeho strašně vykolejený. Rychle jsem si mu sedl na záda a oblečení pevně svíral v rukách. Díval jsem se všude okolo sebe.

Rozeběhl jsem se stejným směrem kterým vál vítr a až potom zamířil směrem k Nyokovo doupěti. Pro naší smůlu se za námi ozvalo vytí a tak jsem sklonil víc hlavu a zrychlil jak jsem mohl.

Natiskl jsem se na Sarrova záda a pokusil se uklidnit. Začal jsem ho hladit po hebké srsti a hluboce dýchat.

Strašně jsem se lekl když vedle mě dopadl tmavě hnědý vlkodlak a držel se mnou tempo. Musel skončit ze stromu.. z druhé strany najednou dopadl další. Hlasitě vrčeli a já začal vrčet na ně.

Strašně jsem se lekl. Přikrčil se a pořád si kousal do rtů. Já mám tak velký štěstí... Začal jsem se docela hodně bát...

Nejdřív šlo vidět, že jdou po mě ale pak si jeden pořádně všiml Nyoka a chtěl ho kousnout. Sotva otevřel tlamu, já prudce zabrzdil. Než ti dva stihli zabrzdit taky, běžel jsem dál, jen trochu jiným směrem. Kraj lesa už byl na dohled.

Silně mi bilo srdce a zrychleně jsem dýchal. Díval jsem se po celém okolí. Moc jsem ho ale nezaregistroval, protože jsem byl stále v šoku kvůli těm vlkodlakům.

Už jsem byl skoro venku ale když už jsem vybíhal, zaryli se mi drápy do boků. Zakňučel jsem ale běžel dál. Toho vlkodlaka jsem za sebou táhl a když se na mě nemohl vydrápat, zakousl se mi do hýždě. To už ale bolelo tak že jsem zadníma nohama vykopl jako kůň, vlkodlak spadl a já pádil dál. Oni za námi už naštěstí ne.

Zděsil jsem se, když jsem uviděl krvácející rány. Začal jsem prohrabávat jeho srst a doufal, že mě i jeho to trochu uklidní.

Jak jsem běžel, pořádně jsem nevnímal co se kolem mě děje a tak jsem jen tak tak přeskočil jeden z těch lidských strojů. Při dopadu jsem zavrávoral ale za chvíli jsem už zastavil před jeho doupětem. Zorničky jsem měl rozšířené a rychle jsem oddechoval s jazykem mimo tlamu.

Spadl jsem z jeho zad na zem a snažil se zpomalit svůj srdeční tep. V pravé ruce jsem silně držel jeho oblečení. Převalil jsem se na čtyři a pak si stoupl. Rychle jsem přiběhl k Sarrovi.

Byl jsem v šoku. Tak dlouho jsem žil naprosto sám. Instinktivně jsem věděl že ostatní vlkodlaci mě budou chtít zabít ale i tak mě první setkání s nimi po tak dlouhé době velmi vyděsilo. Oproti mě byli tak mohutný a... Lépe maskovaný..

Doběhl jsem k Sarrovi a pověsil se mu kolem krku. "Pojď dovnitř" řekl jsem potichu a přitom měl zavřené oči.

Nevím proč, neproměnil jsem se... Ne že by to nešlo. Díky němu jsem se pomalu uklidnil a vděčně zabrumlal.

Odtáhl jsem se a trochu se na něj usmál. Radši jsem si ještě sedl a přehrával si co se vlastně před chvílí stalo.

Položil jsem se za ním a tím mu udělal chlupaté opěradlo. Sledoval jsem okolí. Bál jsem se že si pro mě přijdou a že ublíží Nyokovi.

Opřel jsem se o něj a zadíval se na nebe. Rukama jsem si promnul obličej a povzdechl si. Aspoň, že jsme utekli...

Tiše jsem zakňučel a zavřel oči. Bylo mi líto že kvůli mě byl Nyoko v nebezpečí.

++++++++++++++++++

- sláva! Je to tady xD
Tak snad se to i líbilo :3 a vy víte čím potěšit~