Jiný... [ Yaoi]

Část 31.

"Já tebe taky lásko..." zašeptal jsem. Vadili mi ti lidé co nás pořád pozorovali. Sedl jsem si a opřel se o zeď.

"Je mi.. zima.." Šeptl jsem po chvilce. Teď když se mé tělo snažilo léčit se, utlumovalo ostatní funkce..

Víc jsem ho zakryl dekou a obejmul ho. Tolik mě štvalo, že mu nemůžu moc pomoct...

Olízl jsem mu vděčně krk a zavřel oči abych odpočíval. "Ubli-žovali ti.. když jsem.. spal?"

"Ne" usmál jsem se na něj a políbil ho na nos.

Pousmál jsem se a otevřel oči abych se podíval do těch jeho. Tak krásně mě uklidňují. "Asi zítra.. budu skoro v pořádku." Broukl jsem abych ho když tak uklidnil.

Oddechl jsem si, když to řekl. "To je dobře." řekl jsem a díval se do jeho očí.

Zase jsem pomalu oči zavřel. "Jsem unavený... Dobrou." Šeptl jsem a chvíli na to usnul.

"Dobrou..." dal jsem mu pusu na tvář. Po nějaké chvíli do místnosti přišli ti muži. Stoupl jsem si a podíval se na ně. "Co chete?" ten chlap si jen hvízdl. "Máte romantickou chvilku?" Tolik bych ho chtěl teď praštit... "Víš, že když s námi budeš spolupracovat, tak se ti nic nestane."
"To sice jo, ale nenechám, aby jste ubližovali jemu." ukázal jsem na Sarra. "Jak chceš..."

Spal jsem opravdu tvrdě. Ani obrázky.. ehm.. sen... Jsem neměl.

Muž pokynul hlavou a všichni muži v černém se na mě vrhli. Svázali mi ruce za záda a vedli někam jinam. "Nechte mě být vy kreténi!!!" křičel jsem, ale ten muž v bílém se jen uchechtl. "Uvidíme, jak bude tvůj hafan reagovat, až zjistí, že s ním nejsi..." Odvedli mě do pokoje, který pak zamkli. Byl trochu osvětlení a v koutě byla menší postel. Bušil jsem na dveře. "Hej! Pusťte mě!" Ale už jsem jen slyšel vzdalující se smích.

Nevím kdy jsem se pořádně probudil.. když tady nebylo denní světlo, byl jsem ohledně času naprosto dezorientovaný. Dobré ale bylo že už jsem se mohl hýbat. Posadil jsem i s dekou kolem ramen a protřel si zalepené oči. "Nyo..?" Šeptl jsem a rozhlédl se. "Nyo!?" Zděsil jsem se když jsem ho neviděl. Prudce jsem se proměnil a zakňučel když mě zabolel bok. Ještě nejsem úplně v pořádku.. trochu naivně jsem oběhl místnost dokola.. hlavně protože jsem nic nevěděl.. pak jsem se ale naštval.. a to hodně. Napovrch se vydala chuť všechny zabít a tak jsem řval a drápy ničil vše, i stěny po kterých jsem se několikrát neúspěšně pokusil vyběhnout až k oknům.

"Pusťte mě ven!!!" řval jsem pořád dokola a kopal do dveří. Zkusil jsem je vylomit, ale jsem na to moc slabý.

Rozevřela se vrata ale zůstali tam mříže. Bez ohledu na to jsem se k nim rozeběhl, prostrčil jimi ruku a pokusil se chytit aspoň jednoho z těch lidí za nimi. Všichni se zasmáli. "Oh, hafánek se stále snaží i když je páníček dávno mrtvý." Zasmál se muž v bílém. Měl jsem pocit že.. že se zhroutím na místě. Ale.. ne to nemůže!!! Vrhnul jsem se na mříže takovou silou že jsem si zlomil klíční kost ale mříže se prohnuli. Hodně je to zarazilo a jednoho jsem zvládl chytit. Přitáhl jsem ho a zakousl se mu do krku. Bolestný křik který ale rychle utichal prolomil všechny ostatní zvuky.

Pochopil jsem, že to nemá cenu. Sedl jsem si na zem a obličej zabořil do dlaní. Nejvíc mě ubíjelo to, že nevím co mají v plánu dělat se Sarrem.

Podařilo se jim vytrhnout mi ho z tlamy. Ihned ho začali ošetřovat a já chodil stále sem a tam u těch mříží. Chci Nyoka..!!!

Neměl jsem pojem, jak dlouho jsem tam tak seděl. Zkusil jsem znovu bušit do dveří, ale znovu žádný výsledek.

Pořád mě různě provokovali. Už jsem byl opravdu hodně vzteklý, nepříčetný a agresivní.

Najednou se z druhé strany ozvala rána. "Buď už zticha! Jinak se ti už fakt něco stane!" zakřičel mužský hlas dost naštvaně.

Začali po mě střílet divné, špičaté trubičky. Strašně to bolelo ale jinak mi to nic nedělalo. Byl jsem už hrozně vytočený... I bělmo mých očí bylo spíš rudé jak se na mě projevoval stres.

Položil jsem si čelo na dveře a tiše si povzdechl. Kopl jsem naštvaně kolenem do dveří, ale to muži nejspíše stačilo, protože jsem najednou s prutkým otevřením spadl na zem. "Tobě to předtím nestačilo?!!!" křikl na mě chlap a kopl mě do břicha. Já jen tiše zakňučel.

Jak jsem byl vytočený, nedával jsem si pořádně pozor. Mezi takovým množstvím trubiček se objevila jedna jiná. Plná nějaké tekutiny. Trefila mě do krku a já se během pár minut svalil na zem a spadl do bezvědomí.

Znovu mě kopl do břicha . Strašně mě bolel žalůdek. Smotal jsem se do klubíčka a zavřel oči. "Pochop, že patříš nám, takže si s tebou můžeme dělat co chceme." uchechtl se. Uslyšel jsem zamnkutí dveří a to mě strašně vyděsilo. Otevřel jsem oči, ale to už jsem ležel na břiše s rucema nad hlavou. Držel mi je jednou rukou a druhou mi zajel pod kalhoty. "Nech mě ty úchyláku!!!" všemožně jsem se kroutil. Moc to tedy nepomáhalo.

Probudil jsem se a.. nemohl jsem se hýbat. Otevřel jsem oči a tak byl vystaven přímému světlu. Po chvíli jsem si všiml že jsem připoutaný ke... stolu..? A .. nebyl jsem tady sám. Stůl se mnou byl jen jeden z mnoha v jedné řadě.. a ani jeden nebyl prázdný.

Ucítil jsem, že vsunul prst do mého vstupu. Nemohl jsem se ubránit tlumenému vzdychu. Kousl jsem se do rtu, abych nemohl vzdychat. Už měl ve mně tři prsty a já se snažil různě dostat z jeho sevření. Křičel jsem pořád na něj, ale on mě vůbec nevnímal. Vytáhl ze mě všechny prsty, stáhl mi kalhoty a vyměnil je za svojí chloubu. Zakřičel jsem bolestí. Vůbec se s tím nepáral. Hned začal přirážet. Strašně to bolelo...

Přišli lidé v bílém.. zabodali do mě nějaké trubičky různě po těle. Pak mi jednu zasunuli tlamou hluboko do krku. Tak moc jsem se chtěl bránit.. co mi chtějí udělat? A proč se nemůžu ani hnout?

Po nějaké době vyvrcholil. Oblékl se, stoupl si a odešel pryč z místnosti. Pořád jsem tam ležel. To už žiju vážně jen proto, abych byl jen děvka? Podíval jsem se ze zadu na své stehna, po kterých mi tekla jeho nadílka... a moje krev.

Začal jsem rychle dýchat a snažil jsem se uklidnit myšlenkou na Nyoka.. ale ani to mi nepomohlo. Spíš naopak. Bál jsem se k tomu všemu i o něj... Nechtěl jsem věřit tomu že je mrtvý... prostě ne.

Zapnul jsem si kalhoty a doplazil se k malé posteli. Tolik bych se chtěl teď umýt a aspoň trochu ze sebe tu špínu smýt. Natiskl jsem se na zeď a docela rychle usnul.

Chvíli byl klid... Ale pak najednou asi polovina z těch trubiček začala odvádět mojí krev. To ale bylo nic oproti muži kteří vzal malý ostrý nožík a jediným tahem rozřízl mé břicho někde na boku. oči jsem měl otevřené hrůzou dokořán a cítil tu bolest snad všude!!!

Zdála se mi noční můra snad o všem. Probudil jsem se hodně zpocený a třáslo se mi celé tělo.

Nakonec jsem asi po hodině neustálého řezání upadl opět do bezvědomí... já chci... Chci... Smrt...

Měl jsem divný pocit. Díval jsem se na bílou stěnu a poslouchal... ticho.

Viděl jsem.. hnusné věci. Strašně mě svírala bezmoc, strach i bolest.. duševní bolest.. ani vlastně.. teď nic nevím.. Co se děje? Co se stalo..?

+++++++++++

...Prosím, nezabíjejte nás xD