Jiný... [ Yaoi]

Část 6.

- Moc se omlouvám že včera díl nevyšel XD trochu jsem zapoměl!! Ale tady to máte :3

"Hmm myslíš, že přestanu a nechám si utéct takové kotě jako ty?" zasmál se a zakousl se mi do krku. Asi jsem byl nějaký přecitlivělí nebo co, když se mi začali plnit oči slzami. "Ale zlato. Přece mi tu teď nebudeš fňukat ne?" Nenávidím ho...proč já musím mít vždy takovou smůlu?

Přikradl jsem se k tomu rohu a jen lehce povystrčil čumák. Sice tam byla spousta pachů ale jeden jsem znal a tak jsem vystrčil celou hlavu. Rozzářili se mi oči štěstím když jsem poznal Nyoka. Potom jsem si ale všiml že mu teče ta slaná voda z Oči. Je smutný.. pak mi asi i došlo proč. ten druhý člověk si asi snažil hrát na Alfu. Nyoko ale jemu nepatří a já mu to ukážu!! Vzleky jsem se naježil, zorničky se mi stáhli, vycenil jsem zuby a začal hlasitě vrčet zatím co jsem se přibližoval po všech čtyřech a tím pomalu vylézal ze stínů.

Pořád mi jezdil rukama po těle a kousal krk. Nic jsem nevnímal. Najednou ale jakoby ztuhl a všeho nechal. I přesto jsem se z jeho sevření dostat nemohl. Pak mi došlo, že je slyšet nějaké vrčení...

Ta ulička byla dost dlouhá.. tak jsem začal pomalu přidávat do kroku až drápy skřípaly o zem. Blížil jsem se stále víc a začal vrčet ještě mnohem hlasitěji jako znamení, že se nebojím a že jsem připravený na případný boj!

Začal jsem se docela bát. A poznal jsem to i na Rinjim. Pustil mě a já se sesunul na zem. To vrčení se čím dál tím víc přibližovalo a mě se za chvíli naskytl pohled na červené zářící oči schované ve stínu.

Už konečně pustil mého Nyoka ale měl takový, divně zkroucený obličej.... On mě vyzívá?! Vydal jsem zvuk vrčení smýchaný s... Hlubokým štěknutím a vyběhl proti němu. Zařval, běžel uličkou pryč ale já ho za chvíli dohnal. Ale to už bylo mimo uličku. Chtěl jsem se po něm ohnat tlapou ale najednou se k nám hnal jedem z těch strojů. Zakňučel jsem, třešně přeskočil jeho předek a raději utekl z dohledu!

Bylo to strašně rychlé. Ani jsem nemrknul a už jsem seděl sám na studené zemi. Zvedl jsem se a pomalu šel domů. Byl jsem z dneška moc vyčerpaný. V té uličce jsem jen viděl ty červené oči a pak jen kus sněhovitě bílé srsti. I když se dá říct, že jsem měl štěstí. Kdyby "to" po Rinjim nevystartovalo, nejspíš bych byl znásilněný, ležící někde v uličce neschopný jít domů.

Doběhl jsem podle paměti zpět, před vstupem jsem se proměnil. Bál jsem se těch strojů!! Chci zpátky!!

Přišel jsem domů, kde mě hned u vchodu šla přivítat Emi. Já jsem ji nevěnoval žádnou pozornost. Byl jsem pořád tak trochu vylekáný a vyděšený. Emi si uraženě šla do mého pokoje. Já se vydal do obýváku.

Nešlo mi otevřít a tak jsem odběhl dál. Pak přišel Nyoko. Zas jsem přibehl k vchodu a začal do něj bušit. Bál jsem se tady být.

Strašně jsem se lekl,když někdo začal bušit na dveře. Trochu vyklepaný jsem ale šel otevřít.

Začalo tady chodit dost lidí. Snad všichni na mě koukali. Bál jsem se že zaútočí. Ze strachu jsem začal kňučet a Bouchal na vstup dál. Albíni se nikomu nelíbí... A proto je všichni zabíjí..

Už jsem byl u dveří, když jsem uslyšel tiché kňučení a ještě větší bouchání. Přišel jsem k nim a otevřel je.

Vstup se otevřel a byl tam Nyoko. Strach mě ale donutil to ignorovat. Vběhl jsem dovnitř, schoulil se pod prnví věc kterou jsem našel a kňučel.

Otevřel jsem a než jsem se stačil nadát někdo vběhl dovnitř. Byl to Sarr, který se schoulil se pod malý stolek a začal kňučet. Neměl být náhodou doma? "Sarre? Co se děje?" přistoupil jsem k němu, klekl si a začal ho hladit po zádech.

Trochu jsem se uklidnil a Přitulil se k němu. "Všude lidi. Moc." Šeptl jsem.

"Proč jsi byl venku?" Mohlo se mu něco stát... Odtáhl jsem se od běj a pohlédl mu do očí...

"já zvědavý.. a vidět tě." Koukl jsem na něj a pak lehce sklopil oči. Zlobí se?

Vytřeštil jsem na něj oči. "A-a viděl jsi mě?" Trochu jsem se bál jestli neviděl... to... ale to je přece pitomost. Bylo tam jenom to zvíře nebo co to vlastně bylo..

Kývl jsem. "Nyoko se zlobit?" Pokusil jsem se o složitější větu tak jako to dělal on.

"A kde jsi mě viděl?" začal jsem se trochu třást. Co když mě vážně viděl s Rinjim? Ale jak? Nebo jsem byl až tak mimo, že jsem ho nezaregistroval?

"ty neviděl Sarra?" Naklonil jsem hlavu. Nedocházelo mi, že lidé o vlkodlacích ví jen málokdy. A taky mi nedocházelo, že by se mě Bali víc než já jich. "Daleko. Já ti pomoct. "

"Cože? Jak pomoct?" vůbec jsem ho nechápal. Všechno to bylo divné..jeho chování, to zvíře co vystartovalo po Rinjim... celkově vše od doby co jsem Sarra našel v té uličce...

"Tam zlý člověk. Ty smutný. Já pomoct." Pokusil jsem se ale začal jsem mít divný pocit. Nyoko byl velmi nervózní... A mě se to nelíbilo.

"T-ty jsi to viděl? A-ale tam bylo jen to zvíře... nikdo jiný..." pořád mi to nedocházelo. Jak tam mohl být?

"zvíře?" Jaké zvíře? Jenom já tam byl.

"No to co vyjelo na Rinjiho.." tuhle situaci jsem už moc nechápal. Byl jsem ze všeho utaháný a hlavně vystresovaný.

Trochu uraženě jsem se zamračil. "Já ne zvíře."

"Ty ne..." podíval jsem se na něho a vstal. "Nevím co to bylo moc jsem to neviděl..." šel jsem do kuchyně, kde jsem si nalil vodu.

Doběhl jsem po čtyřech za ním a podíval se mu do očí. "Nyoko?"

Také jsem se na něj podíval. "No?" zeptal jsem se a sklenici z vodou jsem vypil.

"Naučíš mluvit jako ty?" Usmál jsem se.

Položil jsem sklenici na linku. "Můžeme to zkusit." pousmál jsem se a přemístil se do obýváku na gauč.

Doběhl jsem za ním a posadil se na zem před něj. Usmál jsem se a čekal, co mi řekne.

"Posaď se na gauč." poklepal jsem na místo vedle sebe a sedl si do tureckého sedu.

"gauč.." zopakoval jsem a sedl si na to místo.

Chvíli jsem mu říkal základní pojmy. Snad to trochu pochopil. Uběhla necela hodina a já byl vážně unavený. Takže nakonec jsem usl.

Vše jsem opakoval po něm ale pak usnul. Usmál jsem se, položil ho a lehl si k jeho nohám.

++++++++++++++++++++++++

- Tak, další zas v neděli :3
Hvězdičky i komentáře nás moc potěší!!!