Jiný... [ Yaoi]

Část 8.

- Tak a máte to tady :D dnes jsem nezapoměl!!!

Probudil jsem se. Všude byla tma. Jen z díry sem pronikal měsíční svit. Nyoko ležel u mě a spal. Až bude úplněk... Budu muset pryč... Tichounce jsem nad tím zakňučel a Přitulil se k němu.

Ve spánku jsem najednou ucítil větší teplo a tak jsem se k němu přitulil ještě víc. Bylo to příjemné.

Lehce jsem se usmál a pozoroval díru ven až do rána.

Probudil mě zvuk budíku. Jen jsem zamručel a zívl. Vůbec se mi nechtělo a už vůbec jsem nechtěl za Rinjim.

Koukl jsem na něj a olízl mu tvář. "Nyoko pořád unavený." Šeptl jsem.

"Hmm jo." otřel jsem si oči a vstal z postele. Protáhl jsem se a přešel jsem ke skříni, kde jsem si vzal nějaké oblečení. Pro Sarra jsem naštěstí našel boxerky, bílé tílko a šedé tepláky.

"Nyoko ještě spát." Broukl jsem na něj a vylezl z vyhřátého.. pelechu.

"Musím do školy. Jo a tohle si obleč." hodil jsem po něm oblečení a sám se začal oblékat.

"já s tebou." Začal jsem si ty věci oblékat tak jako On a usmál se.

"Tam nemůžeš. Zustaň tady ano?" už oblečený jsem si vzal batoh a ze stolku mobil.

"Nyoko nechce tam. Cítím." Zamračil jsem se ve snaze přesvědčit ho.

"Ale já tam musím." usmál jsem se a šel do kuchyně vyměnit Emi jídlo a vodu. Na snídani jsem dal jen rohlík se šunkou. Po škole budu muset nakoupit...

Zakňučel jsem a šel za ním. Jídlo i vodu má Tady.. proč by musel jinam?

Posadil jsem se ke stolu a začal jíst. Najednou mi zapípal mobil. Nová zpráva od neznámého čísla: "Už se na dnešek nemůžu dočkat puso :3." Trochu jsem se zatřásl a radši rychle vypnul mobil.

Cítil jsem z něj strach. Přišel jsem, posadil se vedle něj a opřel si hlavu o jeho nohu. "Nyoko bojí... Lepší zůstat."

"N-nebojím se. A už musím jít jinak příjdu pozdě." pohladil jsem Sarra po vlasech a opatrně sundal jeho hlavu na mojí noze. Vzal jsem batoh a šel na chodbu.

Zas jsem došel za ním a chvíli mlčel. "Nyoko nevěří.." Šeptl jsem spíš pro sebe.

Něco zamumlal, ale moc mu jsem mu nerozuměl. Byl jsem připravený, tak jsem pohlédl na Sarra. "Neboj, zachvíli budu zpátky." Otevřel jsem dveře, ještě mu zamával a zavřel za sebou.

Odfrkl jsem a položil se na místě. Počkám Tady.

Byl jsem před školou. Nádech, výdech, Nyoko to dáš!!! S těmi slovy jsem vyrazil do útrob školy.

Byla to strašná nuda... Takže jsem po chvilce zase usnul.

Naštěstí jsem nikde nezahlédl Rinjiho, takže škola byla celkem poklidná. Už jsem vycházel ze školy a snažil se co největším obloukem přejít ten roh, kde na mě dřív čekal Rinji. Šel jsem kolem parku. Moc lidí tam nebylo většina lidí je teď stejnak v práci. Z přemýšlení mě vytrhla velmi bolestivá rána do hlavy. Spadnul jsem na zem a ponořil se do černočerné tmy.

Probudil jsem se docela pozdě. Pomalu se stmívalo a Nyoko nikde. Začal jsem tedy nervózně chodit v kruzích.

Vzbudil jsem se se strašnou bolestí hlavy. Pomalu jsem otevřel oči. Musel jsem zamrkat z náhlého světla. Po chvilce jsem si všiml, že ležím připoutáný k posteli do písmena X.

Stále se stmívalo. Nevydržel jsem to a vyběhl ven... Hned jsem zachytil jeho stopu a po té se vydal pryč.

Strašně jsem sebou škubal, ale provazy nepovolily. Uslyšel jsem otevírání dveří a kroky. Podíval jsem se na příchozího....ten hajzl. "Tak už se nám kotě probralo?" neunikl mu ani nechutný úšklebek. "Rinji! Ty hajzle! Jestli mě teď nepustíš ta.." "Tak co puso? Vystrčíš na mě drápky?" Zabiju ho.... "Tak myslím, že můžeme začít" šel k málé škříňce naproti postely, kterou jsem skoro ani neviděl. Vrátil se z nějakýma věcma,které jsem neviděl. Zavázal mi šátek přes oči. "Nech mě! Prosím!" zmítal jsem sebou. Nic nepomáhalo. "Nic ti nepomůže kotě. Hezky si pohrajeme." Nastalo ticho. Strašně jsem se bál. Nic jsem nemohl dělat. Ucítil jsem, jak mi začal párat oblečení nejspíš nožem, až už jsem byl úplně nahý.

Cesta byla dlouhá a všude byli lidi ale.. tentokrát jsem si toho nevšímal. K Nyokovo stopě se přidala další a já v ní poznal nepřítele. Byl to pach toho z uličky.

Začal mě hladit po celém těle. Bylo mi to strašně nepříjemné. "N-ne" vydal jsem potichu. Uslyšel jsem jen malé uchechtnutí. Začal mě silně kousat do krku. Sýkl jsem a zkoušel sebou znovu škubat. Ničemu to nepomohlo. "Nhhh!!!" vydal jsem stlumený zvuk z mých úst, když mě začal kousat do bradavek.

Došel jsem k.. doupěti toho zlého. Všude byl jeho pach ale já se i tak držel pachu Nyoka. Pak jsem ho i uslyšel. Začal jsem hledat kudy dovnitř.

Jednou rukou se dostal až k mému údu. "A-ah" kňíkl jsem potichu. Začal mi po něm jezdit nahoru a dolů. Já se začal strašně třást a vrtět. "Ale puso. Neříkej, že se ti to nelíbí." řekl a zakousl se do mé levé bradavky. "Aaaah!!!!" vzdychl jsem docela nahlas, když mi ho stiskl u kořenu. Začali se mi oči plnit slzami. Já to nechci... proč mi to všechno musí dělat?

Byl jsem strašně nervózní! Hledal jsem dokud jsem neobjevil jednu z těch děr. Nakoukl jsem a uviděl Nyoka. Cítil jsem strach a smutek.. už jsem se chtěl proměnit ale vzpomněl jsem si, že se mu moc nelíbilo jak jsem ty látky minule roztrhal.. tak jsem je ze sebe začal rychle sundavat.

Druhou rukou mě začal škrábat až do krve. "Nhhh" Strašně to pálilo. Měl jsem celé tělo v jednom ohni. Nejvíc jsem byl poškrábaný na bokách, kde jsem cítil, že mi docela hodně teče krev. Začali mi stékat slzy.

Látky už byly dole a tak jsem se proměnil, rozeběhl se a proskočil tou dírou. Jenže jsem se při tom praštil o něco neviditelného, ale rozbilo se to, takže jsem dopadl zmatený na bok a začal se zvedat na nohy.

Uslyšel jsem tupou ránu. Rinji najednou všeho nechal. Slyšel jsem jen jak někam jde. Všechno jsem to začal rozdýchávat. Bylo toho na mě moc.

Všude kolem mě byli ostré.. kusy ledu. Rozhlédl jsem se a spatřil toho zlého jak na mě zděšeně kouká. Začal couvat. Vycenil jsem zuby, hlasitě se rozvrčel a rozeběhl proti němu. Chci.. ho zabít!!

Slyšel jsem jenom sklo, rány, vrčení... bylo toho strašně moc a můj mozek to vše nepobíral. Začal jsem sebou škubat. "Nhhhh!!!" utišil jsem výkřik kousnutím si do rtu, když se mi provazy zaryly ještě víc do masa.

++++++++++++++++++++++++++++++

- Doufám že se vám kapitola líbila a že se těšíte na další X3

Hvězdičky i komentáře jsou jako jídlo, každý je má rád ;3