Jiný... [ Yaoi]

Část 7.

AAh!! to mi nikdo nemohl připomenout že jsem opět zapoměl na kapitolu?? XD

Vzbudil jsem se okolo šesté. Šel jsem do koupelny si opláchnou obličej. Pak jsem si vzpoměl... dneska přijede otec!!! Jak mu mám říct o Sarrovi?

I když mi Nyoko odešel, já ležel dál. Nevím proč, ale bolelo mě v hlavě..

Vrátil jsem se do obyváku a začal pomalu stresovat. Chodil jsem sem a tam a přemýšlel co otci říct.

Asi se vrátil Nyoko ale nechápu proč Teda pořád dupe.. otevřel jsem jedno oko a pozoroval ho. "Chtít ven?"

"Ne... přemýšlím" zrovna teď mě nic nenapadlo a Sarra jen tak vyhnat taky nemůžu a ani nechci. Dal jsem si ruce na obličej a povzdechl si. Mám mu říct, že je to kamarád? Nebo ho mám skrýt a otci nic neříkat? Já ani nevím jak dlouho tu bude, ale aby se vrátil někam do lesa se mi taky nelíbí.

"Nyoko být nervózní. Jít ven." Pousmál jsem se, chtěl slézt z... Gauče! Ale smekla se mi ruka a tak jsem udělal kotrmelec a skončil na zádech.

"Sarre!" doběhl jsem k němu, stoupl si na čtyři a díval se na bílovláska pode mnou. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho starostlivě. Byla to docela velká rána.

Překvapeně jsem zamrkal když byl najednou Nyoko nade mnou. "V pořádku.. jen bolí hlava. Už předtím." Pokusil jsem se trošku využít to, co mě naučil.

Pohladil jsem ho po hlavě a usmál se. "Půjdeš si lehnout. Donesu ti něco k jídlu a pití ano?" Chci, aby si odpočinul. Musí toho mít hodně za sebou.

Kývnul jsem a vděčně mu olízl bradu. "Dě-.. Děkuju." Vysoukal jsem ze sebe nové slovo které mě naučil.

Pomohl jsem mu na nohy a táhl ho do pokoje, kde jsem ho položil na postel a přikryl. Z mého pokoje také vylezla Emi, která šla se mnou do kuchyně. Dal jsem jí čistou vodu a jídlo. Do hrníčku jsem dal sáček s čajem a nechal vařit vodu. Nakonec jsem udělal těstoviny se sýrovou omáčkou. Zalil jsem čaj a jídlo dal na talíř. A donesl to Sarrovi do pokoje.

Zavrněl jsem a přivřel oči. Líbilo se mi to Teplíčko. Pak jsem se ale zadíval na kusy látek které tady po mě zůstali když jsem se proměnil. Snad se Nyoko nebude zlobit...

Položil jsem vše na stolek a zadíval se na Sarra. Pak jsem si všiml na co se kouká. Byli to kusy oblečení co měl předtím na sobě. Říkal jsem si proč nic na sobě neměl, ale viděl jsem ho už tolikrát, že jsem si toho skoro nevšiml. "Co jsi s tím dělal?"

Koukl jsem na něj a pak pohled pokorně sklopil. "Já ne naschvál.." Šeptl jsem ale nevěřím že tomu uvěří.

"A jak jsi to udělal?" Nevadilo mi to. Když tak mu zkusím najít něco jiného. Oblečení jsem měl vždycky hodně, ikdyž jsem nevěděl proč.

"Já se lekl.. zvětšil se.." schoulil jsem se a pozoroval ho.

"C-co? Jak zvětšil?" vůbec jsem to nechápal. Jak jako zvětšil?

"Vy nezvětšujete?" Naklonil jsem hlavu. "My zvětšujeme. Při boji..." šeptl jsem trochu smutně.

"Cože? My žádné zvětšování ani boj..."

Koukal jsem na něj a oddechl. "Lidi zvláštní."

Začal jsem se trochu bát. Žeby nebyl.... Ne to je absurdní... "Hm jak to myslíš? Ty jsi taky člověk ne?"

Podíval jsem se na něj a zamyslel se. Jsme si hodně podobný.. ale i tak se cítím z nějakého důvodu úplně odlišně. "Možná.."

"Ha ha, dobrý vtip" zasmál jsem se nervózné a odvrátil hlavu na stranu.

"Vtip?" Koukl jsem na něj. Nechápal jsem to slovo.

Ještě víc jsem znervózněl a napadla mě jen taková blbá otázka. "A co tedy jsi?" zeptal jsem se jen tak namátkově.

Vycítil jsem začínají strach. "Ty bojíš?" Šeptl jsem. Nechci aby se bál.

"Ne... jen jsem trochu mimo. Jsem v pořádku" pohlédl jsem na něj a měřil si ho pohledem.

"Já neublížím.. ty jsi zachránil." Snažil jsem se ho zbavit obav.

"Dobře" odpověděl jsem a trochu se uklidnil. "A odpovíš mi?" Ani nevím, proč jsem se na to ptal...

"Vy nám říkat vlkodlaci.." Šeptl jsem. Teď jsem se bál, že mě nebude mít rád..

Ve mě najednou hrklo, ale ne tolik, bral jsem to jako hru. A hodlal ji hrát s ním. "A jak mi to dokážeš? Co když třeba lžeš?"

"Lžeš?" Tohle jsem neznal ale i tak jsem se zamračil na to co řekl předtím. "Ty bojíš. Já neukážu."

Uchechtl jsem se. "Však jo. Dobrá hra Sarro. Vlkodlaci neexistují. Ti jsou jenom v knížkách nebo třeba ve filmech."

Uraženě jsem se posadil. "Existuju..."

"Prosimtě a jak to můžeš vědět? Já jsem nikdy žádného tedy neviděl, takže je to pitomost" Lehce jsem se na něj usmál a poškrábal se na krku.

Chtěl jsem mu to vyvrátit ale bál by se mě... Tak jsem se nakonec zas jen položil k němu zády a zavřel oči.

"Máš tady to jídlo už bude sice studené, ale něco jíst musíš. A vypij i ten čaj." dořekl jsem a šel do obýváku. Vzal jsem si Emi na klín a posadil jsem se na gaouč. Po dlooouhe době jsem zapl televizy.

Docela dlouho mi trvalo než jsem se Teda zas posadil a dostal do sebe to všechno co mi donesl. Můj vlastní druh mě nechce a on by se bál.. tohle mi pořád hrálo v hlavě když jsem se pokoušel usnout.

Uslyšel jsem otevírání dveří a já ztuhl na místě. Trochu jsem se zatřásl, ale pak rychle vyběhl na chodbu, kde stál otec. "A-ahoj."

Ne. Prostě jsem nemohl usnout. Nešlo mi to. Byl jsem z toho zmatený a lehce roztřesený..

"Ahoj. Jak bylo?" zeptal se a mířil si to do kuchyně. "Jo ušlo to." Odpověděl jsem a sklopil zrak. "A jak bylo v práci?" Žádná jiná otázka mě nenapadla a na Sarra budu odbočovat až potom. "Docela dřina. A za dva dny bych měl jet do Londýna na schůzku."

Začal jsem tichounce vrčet. Vždy jsem usnul během pár minut. Tohle mě štvalo.

Fajn... teď a nebo nikdy... "Tati myslíš, že by nevadilo, kdyby u nás přespal... kamarád?" u toho se otec zastavil a nedůvěřivě se na mě podíval. "Kamarád? Tak už tě to konečně po těch pár letech přešlo?"

Nakonec jsem se nějak zavrtal do rohu i s tou teplou látkou a Teplíčko mě uspalo. Za to jsem byl moc rád.

"Asi jo." šeptl jsem a sedl si z otcem ke stolu, "A jak se jmenuje?" "Sarr." "Hmm a jak jste se vůbec poznali?" "Too je delší příběh nebavilo by tě to." "Hmm fajn já si půjdu lehnout. Zítra jdu zas do práce." povzdechl si a pomalu šel do své ložnice. "Dobrou." stihl jsem říct než zalezl do pokoje. Také jsem šel do pokoje. Sarrovi jsem vzal talíř i hrnek a šel to umít. Vrátil jsem se nazpět, kde jsem si vzal věci na spaní a vlezl do koupelny.

Spal jsem docela tvrdě. Neviděl jsem ani ty divné ale krásné obrázky.

Po vysprchování jsem se osušil a oblékl. A poté se vydal do pokoje. Vytáhl jsem si z batohu mobil, kde jsem měl jednu novou zprávu od neznámého čísla. Otevřel jsem ji a tam se psalo: "Na zítřek se teš kotě ;* " Rinji... ten mi asi pokoj nedá. Mobil jsem položil na stolek a vlezl si pod peřinu k Sarrovi. Asi to trochu bylo divné, ale nechci, aby se mě otec ptal proč spím na gauči.

+++++++++++++++++++++++++++++

-Tak, snad se vám to líbilo a já doufám že už na další díl nezapomenu.
:D