Jiný... [ Yaoi]

Část 5.

- Moc se omlouvám že jsem včera kapitolu nepřidal a tak jí tady máte o 500 slov delší. :3
Užijte si to!!!

Musel jsem přivřít jedno oko, když mi olízl tvář. Trochu jsem se k němu také přitulil. Aspoň trochu mi pomáhal, aby mi nebyla zima. Hlavu jsem schoval do jeho hrudi a pokusil se znomu usnout.

Překvapeně jsem na něj koukal ale usmíval se. Že bych získal člena smečky? Ještě trochu jsem se Přitulil a za chvíli usnul.

Pomalu jsem otevřel oči, když jsem uslyšel zvuk budíku. Rychle jsem ho vypl a vstal z postele.

Zabručel jsem a zívl. Co to bylo za strašný zvuk? Málem mi to utrhlo uši. Pomalu jsem se protáhl a Koukl na něj.

Celí jsem se protáhl. Prohrábl jsem si trochu vlasy a šel ke skříni pro nějaké oblečení. Byl jsem hodně rozespalí, takže jsem si ani nevšimnul pohledu Sarra.

Posadil jsem se na té měkké věci a pozoroval ho. Hodně mě zajímal. Byl jsem zvědavý. Celou dobu chodí po dvou ale nebyl agresivní... Byl to pro mě nezvyk ale.. postavil jsem se Teda na dvě a pozoroval, jestli náhodou nebude chtít bojovat. Já bojovat nechci..

Když se postavil chvíli jsem se na něho díval a pak se jen usmál. Šel jsem do koupelny, kde jsem se vysvlékl a začal si obékat čisté věci.

I když jsem stál na dvou jako on, chodil jinak než já. Stoupal na celé chodidlo zatím co já jen na jeho přední část.. tak jsem pomalu zkoušel chodit tak, jak jsem to viděl u něj.

Převlékl jsem se a šel za mím černým klubkem, které ještě spalo na gauči. Nechal jsem, aby dál spala a šel připravit něco k snídani. Rozhodl jsem se pro míchanná vajíčka.

Proč mi to nešlo...? Pokaždé jsem se převážil dozadu a nakonec jsem i spadl. Zakňučel jsem a raději se posadil. Co budu dělat?

Zrovna jsem dával jídlo na talíř, když jsem uslyšel z pokoje ránu. Rychle jsem přiběhl do pokoje, kde na zemi seděl Sarr. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ho a klekl si k němu.

Podíval jsem se na něj a pak na jeho nohy. Stejné.. tak proč mi to nejde? "Já ne nohy stejný?" Ukázal jsem na jeho a pak na moje nohy. Ja rozdíl neviděl... Mrzelo mě že mi to nejde...

Moc jsem nepochopil co myslí. "Ty stejné nohy" odpověděl jsem tedy.

Kývl jsem a postavil se aby viděl, co mě trápí. Chodím snad odjakživa špatně? "Jiný..." Ukázal jsem jak chodím.

Došlo mi co myslel. Také jsem se postavil a chytl ho za paže. "Zkus to." pobídl jsem ho.

Zkusil jsem to a zas začal padat dozadu. Toho jsem se lekl a tak jsem se přisunul k němu. "Špatný?"

"Vůbec ne." pousmál jsem se. "Pojď do kuchyně. Je tam připravené jídlo" Bylo sedm za chvíli bych měl jít do školy. Doufám, že tu nic neprovede...

Šel jsem s ním. Ale po svém. Bál jsem se že bych zas spadl.

Šli jsme do kuchyně, kde jsem se k němu otočil čelem. "No, víš. Budu muset jít do školy. Zvládneš tu být sám?"

Zamrkal jsem a naklonil smutně hlavu. "Sám?" On mě opustí? Já ale.. nechci. Začal jsem tiše kňučet.

Bylo mi ho líto, ale do školy jsem musel. "Neboj, za pár hodin se vrátím."

"ty vrátit?" Usmál jsem se. To už znělo líp. Šťastně jsem k němu přiskočil a otřel se čelem o jeho rameno.

Pohladil jsem ho po hlavě a pak se odtáhl. "Tak pojď už konečně jíst určitě máš hlad." Sedl jsem si ke stolu a čekal na něho.