Jiný... [ Yaoi]

Část 53.

- Ano ano, vím xD pardon ale měl jsem to tady trochu komplikované :D
Za chvilku tady přistane další dílek a... zítra další...
trošku maratónek :D

+++++++++++++++++++++

"Dobře." Šeptl jsem a Přitulil se k němu. "Moc tě miluju. Lásko."

"I já tebe." broukl jsem a znovu ho políbil. Pak si ale žádal o pozornost Miki, který začal štěkat a pobíhat kolem nás. Uchechtl jsem se a vzal talíř, který byl naprosto prázdný.

Uchechtl jsem si a zas se proměnil. Začal jsem si hrát opatrně s Mikim abych mu neublížil.

Vzal jsem i Sarrův talíř ze stolu a vše umyl. Pohlédl jsem na ty dva a musel se usmát. Byl jsem konečně šťastný.

Strkal jsem do Mikiho čumákem a on tak dělal sudy. Občas na mě zaštěkal nebo hravě zavrčel.

Propletl jsem se mezi nimi a šel si sednout na gauč do obýváku. Doufám, že je Emi v pořádku.

Miki zpozoroval že Nyoko někam šel a tak najednou začal dokola běhat za ním a pak zas za mnou.

Uchechtl jsem se, když jsem si všiml toho trdla. Lehl jsem si zády na gauč a nechal ty dva, aby si spolu hráli.

Docela dlouho jsme si hráli ale pak už byl Miki unavený. Co mě ale překvapilo bylo to, že mě donutil lehnout si do rohu do kluka a sám si lehl k mému břichu. Zakryl jsem ho z části tlapou kterou jsem položil na zem a zabrumlal. On mi to snad jako nějaký pozdrav oplatil a usnul. Určitě si pamatuje jak se o něj starali.. rodiče. Tak jsem takhle zůstal u něj.

Všiml jsem si, že je najednou klid. Šel jsem se na ně tedy podívat. Usmál jsem se nad pohledem na ně. Sedl jsem si k nim a pohladil Sarra po hlavě.

Zavrněl jsem kdyz mě Nyo Pohladil. Zvedl jsem k němu oči a olízl mu ruku.

Políbil jsem ho na čumák a potom si stoupl. "Asi se půjdu projít na chvíli ven." šeptl jsem. Chtěl jsem se jen tak projít. Přeci jen jsme byli dlouho zavření.

Na tu chvilku jsem se proměnil a stáhl si ho do polibku. "Dobře. Ale buď opatrný." Řekl jsem starostlivě. Bál jsem se že mu stále někdo může ublížit. "Postarám se o Mikiho a asi se s ním přesunu do tvého pokoje aby nás nikdo neviděl."

"Dobře." přikývl jsem a šel se převléct. Hned potom jsem šel do chodby si nazout boty. "Jdu. Zatím ahoj." křikl jsem směrem do kuchyně a vyšel ven.

"Ahoj!" Zavolal jsem, opatrně vzal Mikiho a uložil se s ním do rohu pokoje hned po tom co jsem zatáhl závěsy a proměnil se.

Dal jsem si ruce do kapes od kalhot a rozešel se. Chodil jsem různě po městě se sklopenou hlavou. Byl jsem takhle zvyklí chodit.

Miki roztomile oddechoval a spal celou dobu. Já si zatím začal čistit a načechrávat kožich.

Vzpomněl jsem si na místo kam bych mohl jít. Otočil jsem se a šel tím směrem. Už jsem tam dlouho nebyl...

Očistil jsem si pomalu celý kožich a Koukl na Mikiho. Chvíli jsem přemýšlel ale pak mu taky začal čistit kožíšek. Potřeboval to.

Zastavil jsem u brány. Vešel jsem a pomalu se rozešel vpřed.

Miki se sice probudil ale vrněl a čištění si užíval.

Došel jsem až na místo. Marik Takei. Sedl jsem si na zem a pohledem hypnotizoval hrob...

Nakonec jsme usnuli oba. Už s krásně načechranou srstí. Byl to skvělý pocit.

"Dlouho jsem tu nebyl bráško." šeptl jsem a podíval se na fotku na hrobě.

Začal se mi zdát docela hezký sen. S Nyokem a... Smečkou?

Na hrob začali padat kapky deště. Pořád jsem tam seděl a nechal své slzy téct, tak jako déšť po celém mém těle. "Chybíš mi." Byl jsem zmoklý až na kost, ale stále jsem u hrobu seděl.

Probudil jsem se docela pozdě ale Miki stále spal. Tak jsem ho položil na postel a zabalil ho do peřiny. Vzal jsem ze země svůj oblek a prohlédl si ho. vrchní část jsem odtrhnul protože byla poničená. Ale spodní díl ne. Takže jsem z toho mohl mít aspoň kalhoty.

Nevím jak dlouho jsem tam byl, ale pomalu jsem se začal zvedat. "Tak zas někdy bráško." řekl jsem a celý mokrý šel domů.

Když už jsem to držel v ruce, oblékl jsem si to. "Nyoko????" Zavolal jsem ale nikde nikdo.

Pořád nepřestávalo pršet. Byl jsem už skoro doma, tak jsem trochu zrychlil.

Podíval jsem se z okna ven kde silně pršelo. Z dálky se hnaly i jiskřivé oblaky.. bál jsem se o něj a tak jsem vyšel ven a rozhlédl se. "Nyoko?!!" Zkusil jsem zavolat.

Uslyšel jsem, jak někdo křičí. Když jsem byl už blízko všiml jsem si Sarra, který křičel na celé okolí mé jméno. Přišel jsem až k němu. "Nemusíš tu křičet." špitl jsem a celý promočený ho objal.

Volal jsem a volal. Šel bych ho najít ale v dešti pachy mizí. Byl jsem celý mokrý ale Nyoko se naštěstí ukázal. Hned jsem ho objal a vtáhl dovnitř. "Jsi v pořádku?"

"Jo." řekl jsem ze sklopenou hlavou. Vyzul jsem si promočené boty a šel do pokoje se převléct.

Šel jsem trošku zmateně za ním. "Nyo? Jsi v pořádku?"

Podíval jsem se Sarrovi do obličeje."Ano," řekl jsem chladně. Měl jsem znovu pocit, že bych neměl dát své pocity na povrch. Dělal jsem to tak i před Marikem, ale ten mě vždy dokázal rozesmát...a i rozplakat. A nechci, aby se o mě Sarr bál, kdybych tu začal brečet. Tak jsem emoce radši potlačil.

Nevím pořádně proč ale zamrazilo mě z toho. Něco se mi nelíbilo a nezdálo se mi to. Tak jsem na něj jen tiše koukal.

Převlékl jsem se a šel do kuchyně vařit jídlo. Táta mi ze měl už za chvíli vrátit.

Šel jsem pomalu za ním ale držel jsem se dál. Co se mi nelíbí? Cítil jsem něco ale.. nevím co!!

Začal jsem vařit a přitom se ztrácel v myšlenkách. Z přemýšlení mě až vyrušila bolest v ruce. Ani jsem si nevšiml, že jsem se řízl. "Sakra..." sykl jsem a zkrvavenou ruku si umyl.

Hned jsem přiskočil k němu a vzal mu pořezanou ruku. "Nyo, opatrně." Kousnul jsem se do jazyka až do krve a ránu mu pomalu a opatrně olízl.

"Díky." zamumlal jsem a vrátil se k vaření. Dovařil jsem a talíře s jídlem jsem položil na stůl.

Opravdu byl dnes zvláštní... Se sklopeným pohledem jsem se posadil a mlčel.

Také jsem se opatrně posadil. Ani jsem nejedl. Spíš jsem se v tom jídle jen přehraboval. Povzdechl jsem si a talíř dal na linku. Neměl jsem vůbec chuť něco jíst.