Jiný... [ Yaoi]

Část 55.

- Ještě jsem to stihl!!! XD tak přeji hezké početní ;3

+++++++++++++++++++

Doufám že Miki nic nerozbije než se vrátí Nyoko. Doběhl jsem na místo kde jsem dříve žil a tam si lehl pod svůj strom. Tak moc bych chtěl dnes Nyoka aspoň políbit... Ale on je v té.... škole... a já nemůžu ryskovat.

Najednou se jeho pohled střetl s tím mým. Rychle jsem hlavu sklopil a rozešel se domů.

Začal jsem si jen tak z nudy hrát s lemem mých speciálních kalhot. A pak jsem zas Žvejkal větvičku.. chci to mít za sebou..

Došel jsem domů. Uslyše tiché kňučení, které se ozývalo z pokoje. Otevřel jsem dveře a hned se na mě vrhl Miki, že jsem spadl na zadek. Trochu jsem bolestí sykl. Ještě to docela bolí... Vzal jsem si mrně do náruče. Sarr tady už nejspíše není...

Bolestně jsem zakňučel když se projevili první příznaky účinku měsíce který se neodvratně blížil.

Vzal jsem si ho i s plyšákem do obýváku. Sedl jsem si na gauč a začal si s ním hrát a přetahovat se o plyšáka. Bylo roztomilý, jak někdy tiše vrčel, když jsem mu plyšáka nechtěl dát.

Přitiskl jsem se k zemi, těžce oddechoval a občas zavrčel když jsem se vzpíral tomu, čemu se stejně nevyhnu.

Miki už byl unavený, tak jsem ho šel uložit do postele, kde hned usnul. Rychle jsem něco uvařil, aby táta po práci něco měl na jídlo. Najedl jsem se a kvůli nudě začal uklízet dům. Zatáhl jsem i závěsy, jak mi Sarr poradil.

Až do večera jsem zvládl bez proměny ležet na místě ale pak už to přišlo. Prohnul jsem se v zádech a začal se proměňovat.

Ani jsem si neuvědomil, že uběhly tři hodiny a já skončil s uklízením. Osprchoval jsem se a v pokoji si opsal učivo, které mi učitelé okopírovali.

Stejně jako i minule, měsíc mě někam vedl. Bylo to ještě mnohem hlouběji do lesa než kde jsem kdy byl... Pak i s pár dalšími vlkodlaky jsem zaběhl do nějaké podivné jeskyně kam jsme museli sešplhat po srázu. Byla tam naprostá tma a snad nekonečné množství chodeb kterými jsme probíhali někam do neznáma..

Vše jsem dopsal a nakonec si lehl k spícímu Mikimu. Moc pozdě nebylo, ale aspoň nebudu ráno tolik unavený... Chtěl bych být teď u Sarra...

Běžel jsem neúnavně dál dokud se na konci chodby neobjevilo světlo. Doběhl jsem tam a i když jsem byl pod vlivem měsíce, nezabránilo mi to udiveně se zastavit a zírat na to, co mi bylo celý život skryté..

S Mikim, kterého jsem opatrně hladil na zádech jsem nakonec i docela rychle usnul.

Zíral jsem na.. 'domy' vytesané ve skále jejíž povrch zdobili jednoduché malby a vyryté či vytesané postavy vlkodlaků nebo jejich kořisti.. Jedinou velkou cestu středem této obří jeskyně obývalo několik vozů s.. masem, kožešinami, zbraněmi a oblečením.. jediným zdroj světla byli pochodně a na konci tohoto obřího celku byl.. zdobený Kamený dům.. a tam se všichni snažili dostat. Ne že by se rvali.. jen Prostě chtěli co nejblíž.. a já taky..

Pořád jsem se budil. Chyběl mi Sarr. Jeho obětí, polibky, doteky...všechno. Zabalil jsem Mikiho do peřiny, sedl si a opřel se zády o zeď.

Začal jsem se pomalu přibližovat k ostatním vlkodlakům kteří byli na sobě hodně namačkaní. Ale čím blíž jsem byl, tím víc vlkodlaků o mě vědělo a.. začali mi uhybat.. nechápal jsem to a bál se.. ale nemohl jsem se vůbec hnout svou vlastní vůlí. Došel jsem až k jakémusi výstupku a vlezl na něj. Z domu který byl nyní pár kroků přede mnou vyšla Yall.. úplně se mi zatajil dech.

Bál jsem se o Sarra. Co když se mu něco stane, jak minule? Negativní myšlenky mi plnily celou mysl a já měl čím dál tím větší obavy.

Bylo vidět že ani Yall nedělá zrovna to co by chtěla. Pohybovala se hodně trhaně jak se snažila bránit vlivu měsíce ale.. šla přímo ke mě a vrčela.. já najednou začal vrčet taky a aniž bych si pořádně všiml, začali jsme vzájemně chodit v kruhu. Ostatní vlkodlaci začali výt. Občas se ozvalo zaštěkání nebo vrčení.. vypadalo to... Proboha.. jdeme se rvát o post Alfy... Jdeme zabrat místo po mém otci který nedávno zemřel...

Měl jsem divný pocit v hrudi. Trhaně jsem se nadechl a tak i vydechl. Nepříjemný pocit, ale nemizel...

Yall najednou slabě zakňučela. Já.. nechci jí ublížit.. a ona mě taky ne. Vidím to na ní. Blbý měsíc.. vystartovaly jsme po sobě a začali se rvát. Chci pryč...

Slyšel jsem tiché šustění, což znamenalo, že se Miki probudil. a nemýlil jsem se, když začal tiše kňučet a lísat se ke mně. Asi se taky necítil nejlépe. Dal jsem si ho do klína a drbal ho.

Bojovali jsme opravdu hodně dlouho ale nakonec se Yall zhroutila k zemi. Na štěstí jsem ji nezabil ale nejsem si jistý jestli přežije do zítřka.. Sám jsem si po chvilce sedl a roztřeseně oddechoval. Byl jsem taky dost zraněný. Až teď jsem si ale uvědomil že ostatní vlkodlaci jsou naprosto potichu a pozorují mě. Zavrčel jsem na všechny a zavyl. Oni, i když nejistě, pak se mnou...

Miki začal místo kňučení vrnět a někdy mě olízl po ruce. Lehce jsem se usmál a drbal prcka i mezi oušky, což se mu hodně líbilo.

Cítil jsem se.. úžasně ale i strašně najednou. Oni mě teď mají za Alfu.. mě, Albína. Ale doma mám Nyoka. A Mikiho. Musím zplátky!!

Nakonec jsme oba dva usnuli. Pořád jsem sice měl ten divný pocit, ale aspoň mě Miki trochu uklidňoval.

Měsíc mě už kupodivu nikam nehnal ale stále jsem se nemohl proměnit. Tak jsem si lehl někam do rohu a zavřel oči abych si odpočinul. Yall se už na štěstí zvedla a odkulhala někam dál. Jsem rád že žije.

Ucítil jsem něco vlhkého na tváři. Otevřel jsem unavené oči. Miki se opíral packami o mou hruď a olizoval mi tvář. Uchechtl jsem se a pohladil ho po hlavičce. "Dobré ráno." řekl jsem a jako odpověď Miki zaštěkal.

Když jsem se vzbudil, všichni vlkodlaci ke mě zvedli pohled. To mě trochu vyděsilo ale zvládl jsem to ustát. Najednou přišla Yall a pokorně přede mou sklopila hlavu. Drcnul jsem do ní nosem aby to nedělala. Jen ke mě zvedla oči a pak mě zavedla do toho.. domu.