Jiný... [ Yaoi]

Část 56.

- Ano ano, já vím x(
Jsem strašný!! Ale už je to tady :)
Teď to prostě bude tak nějak Cik Cak.

++++++++++++++

Byl jsem trochu nervozní. Doufám, že se Sarrovi nic nestalo. Zívnul jsem a oblékl se do školy. Mikiho jsem pak vzal do kuchyně, kde jsem mu dal maso a já se taky rychle najedl. Nechtělo se mi ho tu nechávat samotného, ale jinak to nešlo. Do pokoje jsem mu dal i vodu a znovu nějaké hračky. Pak jsem už vyrazil.

Vevnitř se proměnila a já taky. "Já.. omlouvám se za to jak jsem se zachovala v tom lese.. Alfo. Jen.. byla jsem rozhozená z toho co jsem musela udělat.. omlouvám se." Řekla a já jí pomalu objal. "To nic.. chápu to a.. neříkej mi Alfo. Nevyzval jsem tě dobrovolně k boji." Šeptl jsem. "O to je to vážnější. Tvoje čistá krev byla ovládána měsícem nejvíc. Jsi pro vlkodlaky nejlepší možnost a klíč k přežití. Za pár hodin přijdou plodné samice tak.. by jsi se měl připravit." Podívala se mi do očí a já se zarazil. "Co? Já nemůžu.. nemůžu oplodňit všechny samice! A ani jen jednu! Nám doma Nyoka!!" Zavrčel jsem.

Znovu se objevil ten divný pocit v hrudi a já se musel opřít rukou o zeď nalevo. Zhluboka jsem dýchal. Co to se mnou dneska je?! Asi se jen hodně bojím o Sarra...

"Ale Nyoko ti nedá potomka. Nechci po tobě aby jsi byl jedné věrný na celý život ale musíš dát smečce nový život. Jedině tak můžeme přežít." Dívala se mi do očí. "Proč to neudělají ostatní samci?!" Křikl jsem. "Protože první vrh jakékoliv plodné samice v době s novým Alfou patří Alfovi. Pak až si můžou tvořit páry.." vysvětlila mi.

Pomalu jsem se rozešel. Začalo mi být i špatně od žaludku. Zkusil jsem to nevnímat a došel až do známé budovy jménem škola... Ulevilo jsem si, když jsem konečně seděl.

"a co když to neudělám?" Mračil jsem se. "Tak tě nenechají odejít a vezmou si to co chtějí. Je to prostě instinkt." Odpověděla. "Ts, instinkt.. a co ty?!" Zavrčel jsem. "já už odrodila mnoho vrhů a navíc jsi můj syn. Neboj. Já po tobě nic takového rozhodně chtít nebudu."

Čím dál tím víc mi bylo špatně, až jsem musel o přestávce na záchod žaludek vyprázdnit. Utřel jsem si pusu a šel na další hodinu.

Zavrčel jsem a začal chodit dokola. Nechci se pářit... To mě už dávno přešlo. Nechci potomka. Chci být s Nyokem a Mikim. "Sarre.. vím že se ti to nelíbí.. je dobře že jsi věrný ale z tohoto cesta ven nevede. I.. tvůj otec to musel udělat než se spároval se mnou." Broukla tiše a já se kousl naštvaně do rtu. "Rrrrrr.... Fajn! Ale pak už nikdy s žádnou! Jasný?!"

Sedl jsem si do lavice a oddechoval. Hlavu jsem si položil na lavici a přivřel oči. Vážně je se mnou něco špatně...

"Pak už s žádnou nemusíš." Přikývla. "Hhh.. fajn. Kdy to bude..?" Šeptl jsem smířeně. "Dám všem vědět že jsi připravený. Do hodiny se všechny sejdou. Jo a.. jen aby jsi ze sebe neudělal hlupáka, buď v pravé podobě. Takhle by tě roztrhali." Poradila mi a odešla. Já se tedy proměnil abych pak třeba nezazmatkoval a čekal. Asi po hodině opravdu přišlo.. fakt HODNĚ samic!! Tohle je šílený!

Začala hodina. Absolutně jsem nic nevnímal a jen se pokoušel zadržet zvracení. Nakonec jsem ale vyběhl ze třídy a spěchal na záchody.

Než jsem se nadál, celé to začalo a všechny samice se začali hlásit o mou pozornost. opravdu jsem chtěl zdrhnout...

Za chvíli na záchody vtrhl učitel. "Nyoko?" Zeptal se. "Jsem tady." Šeptl jsem a otevřel dveře od kabinky. Klekl si ke mně a pohladil po rameni. "Zavolám tvému tátovi, aby si pro tebe přišel ano?" Koukl na mě a lehce se usmál. "Ne prosím. On má teď hodně práce. Nechci mu přidělávat starosti." Prosebně jsem se na něj podíval. Povzdechl si. "Dobře, ale jen pro tentokrát. Vem si věci a jdi domů. Omluvím tě." Stoupl si. Také jsem si stoupl a utřel si pusu. "Moc děkuju."

Ještě jsem neskončil ani s první a všechny se mi snažili nastavil aby se dostali na řadu co nejdřív.

Šli jsme společně do třídy a já si vzal batoh. Odešel jsem a pomalu si to mířil domů.

Asi za tři hodiny neustálého uspokojování samic jsem se svalil vyčerpaně na zem. Měl jsem nepříjemný pocit že.. mi upadne úd.. strašně moc to bolelo...

Už jsem byl doma. Vyzul jsem si boty a doplazil se do pokoje. Svalil jsem se na postel a nechal si tvář olizovat od Mikiho, který ke mně hned přiběhl.

Vyčerpaně jsem oddechoval a proměnil se. V tom přišla Yall. "Zvládl jsi to. Gratuluju ti synu. Ani nevíš jak moc jsem na tebe hrdá. Nechám tě odpočinout." Proměnila se, vzala mě do náruče a uložila do kožešin. Téměř okamžitě jsem usnul.

"Kde jsi Sarre..." šeptl jsem a hladil Mikiho. Tak moc jsem chtěl, aby byl teď se mnou a Mikim...

Spal jsem docela dlouho ale když jsem se vzbudil pořád jsem byl utahaný.

Najednou jsem úplně vytuhl. Ani pořádně nevím jak... ale usl jsem hodně hlubokým spánkem.

I když jsem byl unavený, nechtěl jsem tady už být. Zaskůčel jsem když mě zabolel rozkrok... Proměnil jsem se a šel pryč. Domů.

Ve spánku jsem se smotal do klubka a dál oddechoval. Cítil jsem u hrudi teplo, tak jsem si ho k sobě ještě víc přitiskl.

Cesta mi trvala dlouho.. kvůli doslovně zmoženému rozkroku jsem ani nemohl běhat a chodil jsem dost... Zvláštním způsobem. Ach jo.. chci Nyoka ale nechci aby to poznal..

Vzbudil jsem se, když se opět ozval můj žaludek. Rychle jsem vběhl na záchod. Třásl jsem se a potil. Umyl jsem si ústa a nakonec se šel osprchovat.

Dorazil jsem na kraj lesa a proměnil se. Už se stmívalo.. Trochu jsem si upravil své kalhoty které i přes to jak jsou normálně pohodlné, mi teď dost nepříjemně vadili. Ale skousl jsem to a šel za Nyokem a Mikim.

Vylezl jsem ze sprchy, utřel se a v pokoji se oblékl. Miki si hrál s plyšákem. Sedl jsem si k němu a pozoroval ho s lehkým úsměvem.

Pomalu jsem došel domů. Přišlo mi to jako krásný sen. Konečně. Promnul jsem si unavené oči a jemně se Protáhl. Ale byl jsem nervózní a.. tak jsem raději zaklepal. Jestli už spí, klidně přespím tady venku.

Uslyšel jsem tiché zaklepání. Došel jsem do chodby a otevřel vchodové dveře. Uviděl jsem Sarra. Hned jsem se k němu natiskl, objal ho kolem pasu a hlavu zabořil do jeho hrudi.
Tolik mi chyběl...