Jiný... [ Yaoi]

Část 21.

Jemně jsem ho políbil aby byl potichu. Dělalo mi problém soustředit se když jsem měl problém se zrakem i čichem. I když to bylo trochu lepší než předtím. Vyděsil jsem se když jsem uslyšel prasknutí od vchodových dveří. Pak spoustu těžkých kroků. proměnil jsem se, vzal Nyoka a nemotorně s ním doběhl do pokoje. Vůbec se mi to nelíbilo...

Uslyšel jsem dveře i kroky. Byl jsem docela dost vyděšený, ale nic jsem radši neříkal. Co nejvíce jsem se natiskl na Sarra.

Rychle jsem se rozhlédl a nakonec se s Nyokem schoval na skříni. Do pokoje vešli lidi se zbraněmi. Všichni byli stejně oblečení.. myslím že jsem snad ani nedýchal. Začali to tam prohledávat.

Když jsem uviděl ty lidi projel mnou strašný strach. Přitiskl jsem se k Sarrovi jak nejvíc jsem mohl.

Najednou převrátilo postel a pak vešli i.. L-Lovci?!! Ne ne ne!! Ani jsem se nehnul. Strach mě dokonale uzemnil..

Silně mi tlouklo srdce. Díval jsem se na všechny lidi v místnosti. Vůbec se mi tato situace nelíbila...

"je někde tady. Celé to tady prohledejte!" Řekl jeden z nich a ostatní začali prohledávat úplně vše! Pak jeden prudce otevřel skříň a to mi strhlo nohu. Spadl jsem i s Nyokem. Všichni na nás koukali dost překvapeně a toho jsem využil. Prudce jsem se zvedl a vyběhl s Nyokem v ruce vrn oknem.

Vše bylo najednou až moc rychle. Nic jsem nevnímal. Jen Sarra jsem strašně silně držel.

Začali kolem nás prolétávat kulky a tak jsem zrychlil a začal kličkovat. Za běhu jsem strachy kňučel..

Hladil jsem ho po krku a pevně zavřel oči. Strašně se o něho bojím...

Utekl jsem hodně daleko než jsem vůbec začal zpomalovat. Ani jsem nevěděl kam až jsem utekl...

Byli jsme někde na kraji města. Rozhlížel jsem se kolem, ale nepoznával jsem to tady.

Zakňučel jsem a schoval se s ním do jedné uličky. Tak jsem se proměnil. "Promiň Nyoko...."

Tiskl jsem se k němu a políbil ho. Opřel jsem si čelo o to jeho. "Nemůžeš za to..." řekl jsem a díval se mu do očí.

Teď jsem si uvědomil že zas mluvím a že i zrak je v pořádku ale pořád špatně cítím. Pousmál jsem se a chytil ho za tváře. "Ale oni jdou po mě..."

"To vím... Ale za to ty přece nemůžeš." políbil jsem ho a položil si hlavu na jeho rameno.

Objal jsem ho a přemýšlel. "Co budeš dělat..? Oni jen tak neodejdou..."

"Nevím..." kousl jsem se do rtu a přemýšlel. Kousl jsem se tolik, že jsem v puse cítil železovitou pachuť krve, ale neřešil jsem to a dál přemýšlel.

"nebo... Můžu zůstat v lese..." Šeptl jsem a sklopil pohled na zem.

Silněji jsem ho tiskl a ještě víc se kousal do rtu. "Ne..." zašeptal jsem a pramínek krve mi stekl po koutku.

Slabounce jsem ucítil krev. Já ale zraněný nejsem. Tak jsem se podíval na Nyoka. "Nyoko dost." Napomenul jsem ho a olízl pramínek krve. "Neubližuj si.."

"Neubližuju si." sklopil jsem hlavu a znovu se kousal do rtu. Nedělal jsem to naschvál. Dělám to vždy, když jsem nervózní...

"Nyoko." Políbil jsem ho a vsunul mu do pusy jazyk aby se nemohl kousat. Trdlo.

Trochu jsem se lekl, když mi strčil jazyk do pusy, ale nechal jsem ho. Zkusil jsem to taky a trochu se svým jazykem o ten jeho třel.

Překvapilo mě to. Chtěl jsem jen aby se nekousl ale... Taky jsem se otřel o jeho jazyk.

Spojil jsem naše ruce a dál se třel o jeho jazyk. Bylo to...příjemné.

Stiskl jsem mu ruce a začal se o jeho jazyk třít víc. Nejen že to bylo příjemný ale uklidňující. A to jsem potřeboval.

Začal jsem docela dost pohybovat pusou a naše jazyky hráli o nadvládu. Nakonec vyhrál Sarr a já se musel odpojit k nabrání vzduchu do plic. Zhluboka jsem oddechoval a díval se na něj.

Taky jsem začal oddechovat a pousmál jsem se. Pohladil jsem ho po tváři a dal jen jemný polibek.

Usmál jsem se na něj a pak se porozhlédl. "Co teď?" zeptal jsem se a pomalu vstal.

"Nevím.. k tobě nemůžu.. možná ani ty ne... A za chvíli bude vycházet slunce.." broukl jsem a postavil se.

Položil jsem si hlavu do dlání a povzdechl. "Bože..." tekl jsem jen a opřel se o zeď za mnou.

Bylo mi na nic.. zničil jsem mu nejspíš celý život.. měl jsem myslet na něj než na sebe.. měl jsem zmizet hned jak to šlo..

Vůbec jsem nic nevymyslel. Nic mě nenapadalo a to mě nejvíce štvalo.

"Nyoko..?" Podíval jsem se na něj a pak ho objal. "Já.. postarám se o tebe než se něco vymyslí..."

Usmál jsem se a hlavu zabořil do jeho hrudi. "Děkuju..." broukl jsem a natiskl se na něj.

Pevně jsem ho stiskl a usmál se. "Tak za prvé, není ti zima?" Pohladil jsem ho po tváři a tak rychle pohledem zkontroloval jestli je v pořádku.

Uchechtl jsem se. "Není..." odpověděl jsem a krátce ho políbil.

"A hlad? Máš?" Broukl jsem a taky ho políbil.

"Ne...Jen na tvoje rty." Pousmál jsem se a políbil ho.

Překvapeně jsem zamrkal ale také se zapojil. Čekal jsem že bude víc ve stresu nebo že bude mít strach když teď nemůže ani domů ale.. aspoň nebude zmatkovat.

Byl jsem na to zvyklí. Těch pár let co jsem nedával moc city na jevo jsem se naučil je skrývat. Takže jsem to nechtěl zbytečně hrotit a radši se trochu uvolnil.

Pomalu jsem se odtáhl, chytil ho za tváře a díval se mu do očí. "Najdeme si úkryt. Co ty na to?" Broukl jsem.

"Dobře." usmál jsem se trochu nejistě. Pohladil jsem ho po ruce.

"Víš třeba o nějaké opuštěné budově? Do lesa tě moc brát nechci." Broukl jsem.

"Myslím...že jak jsme byli na té louce, tak někde blízko by měla být stará nemocnice." Sklopil jsem hlavu a znovu si zkousl ret. "Jinak o ničem nevím..."

Kývl jsem a políbil ho. "Tak tě tam odvezu. Nasedni." Broukl jsem a začal se proměňovat. Pak jsem jen pockal až nasedne.

Sedl jsem si na jeho záda a pevně se ho chytl. Zabořil jsem hlavu do jeho krku a zavřel oči.

Přátelsky jsem zabrumlal a vyběhl ven z města. Nechtěl jsem aby nás vidělo moc lidí. Běžel jsem hodně rychle a držel se od města co nejdál dokud jsem nedoběhl na tu louku. Tam jsem se zase proměnil a vedl Nyoka za ruku. "Která to je budova?"

++++++++++++++

- No, co na to říkáte? :3 jak se to vyřeší?