Jiný... [ Yaoi]

Část 46.

- Páni, ještě jsem si stihl vzpomenout :D
Opravdu se omlouvám za to zapomínání a jak špatně teď díly vychází ale opravdu toho je hodně.
Každopádně, snad si dílek užijete :3

++++++++++++++++

Skousl jsem si ret a otočil hlavu dozadu. Yall se na ně s Kenjim koukala a byla připravena zasáhnout. "Lásko zkus se hlavně nervat. Nemáme moc času." zašeptal jsem Sarrovi do ouška a pohladil ho po hlavě.

Párkrát jsem přešlápl na místě. Co mám teď jako dělat?! Koukl jsem na Yall a ta mi naznačila abych ho zkusil obejít zas dopředu. Tak jsem ho teda obešel ale cítil jsem se hodně nepříjemně. Ten vlkodlak sice šel chvíli za námi ale celou dobu vrčel a to vrčení nabíralo na hlasitosti.

Ten vlkodlak mě vážně štval. Podíval jsem se na něj nenávistným pohledem a chytl se pevněji Sarra.

Slyšel jsem jak se náhle rozeběhl. Schodil jsem ze sebe Nyoka na stranu, otočil se a jen tak tak mu zabránil v tom aby se mi zakousl do krku. Dopadl jsem tedy na zem, držel si jeho tlamu dál od těla a nohou ho začal silné kopat do rozříznutého břicha. Šlo vidět že ho to strašně bolí ale i tak mi šel po krku. Pak mu na záda skočila Yall a zakousla se mu do ramene.

Sýkl jsem, když mě Sarr zhodil. Viděl jsem, jak mu Yall skočila na záda. Po chvíli spadl na zem, ale hned se zas postavil. Šlo vidět, že je docela slabý, takže by ho Sarr s Yall určitě přeprali. Asi si to taky uvědomoval, protože už nijak neútočil, ale pořád hrozně vrčel.

Pomalu jsem se zas postavil a chvíli ho sledoval. Zavrčel jsem jako varování, zvedl Nyoka ze země, posadil ho na sebe a šli jsme dál. ještě nás čeká kus cesty..

Hladil jsem Sarra po srsti a měl sklopenou hlavu. Chci být už pryč...

Pomalu jsem všechny dovedl do poslední chodby. Jenže pak náhle začala světla blikat červeně a něco pískalo. Vypadalo to, že Nyoko a ani Kenji to neslyší ale všichni vlkodlaci, včetně mě, si začali tlapama zakrývat uši a kňučet.

Začala blikat světla a já se zmateně díval kolem sebe. Kenji nejspíše také nevěděl co se děje. Chtěl jsem Sarra uklidnit, ale vůbec si mě nevšímal.

Strašně moc to bolelo... Bylo to nesnesitelné.. podíval jsem se roztřeseně před sebe kde se začali tvořit zástupy lidí se zbraněmi. Musíme pryč... Zařval jsem tak nahlas že jsem upoutal pozornost všech vlkodlaků. Pak jsem se i s nimi v patách rozeběhl proti těm lidem.

Skrčil jsem se a zavřel oči. V duchu jsem se modlil, aby jsme se dostali ven. Natiskl jsem se na Sarra a poslouchal jen zvuky okolo.

Strhla se vřava. Střílelo se, vrčelo, řvalo bolestí... Já si ale dával velký pozor na to, aby se nic nestalo Nyokovi. Nakonec jsme.. dá se říct, že vyhráli. Spousta vlkodlaků bylo zraněných.. já bohužel taky.. ale nebylo to zas tak vážný. Rozeběhli jsme se.. k divné a obří bráně a počkali až to Kenji nějak otevře.

Kenji bral z řídícího centra ještě nějaké ovládání, které vytáhl a něco na něm zmáčkl. Brána se začala otevírat.

Netrpělivě jsem se otřásl a sledoval jak se brána otevírá. Když se otevřela, měli jsme cestu takřka volnou. Všichni jsme vyběhli ven a běželi co nám nohy stačili. Já jsem ale i tak dával pozor na to, jestli jsme všichni.

Bylo tak... zvláštní být znovu venku. Byl skoro večer, ale pořád ještě svítilo slunce. Objal jsem Sarra kolem krku a lehce se usmíval.

Přiběhla vedle nás Yall a Kenji nám ukazoval cestu k nejbližšímu městu. Ale i tak nám cesta potrvá minimálně dva dny.. to mi ale teď vůbec nevadilo. Byli jsme volní. Ale někde musíme pohřbít mrtvé vlkodlaky... To se vyřeší později.

"Jsme venku lásko..." zašeptal jsem mu do ouška a přitom ho hladil. Byl jsem tolik šastný. Doufám, že je otec i Emi v pořádku.

Zavrněl jsem při těch slovech. Byl to skvělý pocit... Běželi jsme až do úplného setmění. Běželi by jsme ještě déle ale někteří přestali stíhat. Zastavili jsme a v lese se tak nějak uložili. Já se položil o kus dál od ostatních a proměnil se. Oblek byl opravdu v celku a to mě překvapilo.

Šťastně jsem ho objal a políbil. "Tolik tě miluju." špitl jsem a položil si hlavu na jeho rameno.

"taky tě miluju." Usmál jsem se a objal ho. Chvíli na to jsem ale usnul. Byl jsem dost unavený..

Políbil jsem ho na čelo a nechal klidně spát. Podíval jsem se opodál, kde všichni spali nebo odpočívali.

Zdálo se mi že jsme zas doma. Že se na sebe hezky usmíváme a vše je v pořádku. Prostě zase krása.

Položil jsem se za Sarrem a prohrábl mu vlasy, aby mu nepadaly do obličeje. Ještě jednou ho políbil na čelo a lehl si k němu. Za chvíli jsem už také spal.

Probudil jsem se hodně brzo ráno a objal spícího Nyoka. Pak jsem si všiml že Yall a ten černý vlkodlak dál od ostatních něco řeší.

Přitiskl jsem se k teplu a spokojeně zamručel. Byla mi docela zima, takže za teplo jsem byl jedině rád.

Pousmál jsem se a tiskl ho k sobě. Najednou se ale Yall i ten vlkodlak proměnili a začali se rvát. Taky jsem se proměnil a vyběhl k nim abych je odtrhl od sebe. Nemůžou se tady takhle rvát!!

Nespokojeně jsem se ošil, když teplo zmizelo. Smotal jsem se do klubíčka a dál spal.

Podařilo se mi je odstrčit. Proměnili jsme se všichni tři a on mě propaloval pohledem. "Tohle v životě nebude můj syn!!" Zavrčel na Yall. "Je to tvůj syn!! Zachránil nás všechny! Tak proč nejsi schopný ho přijmout?! Silný je dost!!" Oplatila mu ona a já z toho byl úplně mimo...

Probudil mě docela hlasitý křik. Posadil jsem se a rozhlížel se. Všiml jsem si, jak Yall se Sarrem stojí opodál s dalším chlapem. A hádají se. Pomalu jsem si stoupl a šel za něma.

"Je to albín!!! Je neplodný a prokletý!! Nemůže být ve smečce!! A už vůbec ne můj nástupce!!" Zavrčel. "Sarre!!" Křikla. Myslel jsem že to je na mě ale.. podle jejího pohledu to bylo na něj. "Má po tobě i jméno! Chtěl jsi to tak!"

Došel jsem až k nim. "Sarre? Co se děje?" Koukl jsem na něj zmateně.

"J-já.. já nevím." Zašeptal jsem a raději ho držel za sebou. Nechápal jsem.. i když to bylo jasný..

Propletl jsem si s ním prsty a koukal na Yall a toho chlapa. Šlo vidět, že jsou oba hodně naštvaní...

Oba se stále hádali až se nakonec on otočil na mě. Lehce jsem couvnul a on zavrčel. "Nikdy nepovedeš smečku. Ne dokud žiju. Odvedeš nás k našemu teritoriu a vypadneš." Otočil se a odešel. Yall si povzdechla a smutně se na mě podívala...