Jiný... [ Yaoi]

Část 29.

"P-prosím. Pojďme domů." broukl jsem. Strašně jsem byl unavený. Jediné co jsem teď chtěl, bylo ležet doma v posteli se Sarrem.

I když jsem byl v pravé podobě, začali mi téct slzy. Kéž bych ho mohl vzít domů.. rád bych ho nějak uklidnil.. ale.. čím?

Setřel jsem mu slzy a sklopil hlavu. Znovu mi projel krkem šok. Celou vahou jsem spadl na Sarra. Chytl jsem si krk a tiše kníkl.

Přitiskl jsem ho na sebe a zvedl hlavu k oknu u stropu. Hlasitě jsem na ně zařval. Bylo mi jasné že za to můžou oni. Že to oni ublížili mojí lásce..

Na co to vůbec je? Chci to pryč! Zkusil jsem si to strhnout, ale vůbec to nešlo... A ještě víc jsem si způsobil bolest.

Jemně jsem mu to olízl. Držel jsem ho u sebe dokud se najednou světla nezhasla. Lidi z oken odešli... A my tady zůstali sami.. odvážil jsem se proměnit. Pohladil jsem Nyoka po tváři a začal se tiše omlouvat.

Objal jsem ho kolem krku. Obličej jsem zabořil do jeho hrudi. Bylo mi strašně, když se takhle omlouval. Chtěl jsem ho políbit, ale neměl jsem na nic sílu.

Tisk jsem ho pořád k sobě abych ho hřál a Hladil ho jemně ve vlasech. "Moc tě miluju.. najdu způsob jak tě dostat domů..." Šeptl jsem.

"Já tebe taky..." bylo težké po tom křiku něco říct. Snad mi rozuměl.

Najednou mě napadlo že bych mu tu věc... Mohl vyříznout.. ale.. to ho bude strašně bolet.. "lásko... Já.. co ti to dělá? Bolí to hodně?" Opatrně jsem mu zvedl hlavu.

"D-dostávám do k-krku elektrické š-šoky.... bolí to..." stekla mi jedna slza. Ještě by byly v pohodě ty šoky, ale mám to zaryté až někde v mase.

Zamyslel jsem se a podíval se na to. "Já.. můžu to zkusit vyříznout drápem.. ale.. jen pokud budeš chtít.." Šeptl jsem. "Pak bych ti to zahojí svojí čistou krví.."

"Dobře" řekl jsem a pomalu se posadil na zem. Chci ten čip pryč...

"moc se omlouvám za tu bolest... Miluju tě." Políbil jsem ho a pak se proměnil.

Zhluboka jsem se nadechl. Natočil jsem hlavu tak, aby měl přístup k čipu.

Opatrně jsem ho položil, posadil se na něj a jednou tlapou mu pevně přidržel hlavu na zemi aby se nemohl moc kroutit. Ještě jsem si o zem jeden dráp zbrousil víc do špičky aby to bylo co nejlehčí.. smutně jsem se na Nyoka podíval ale pak už jsem se věnoval té věci. Musel jsem opravdu opatrně... Přiložil jsem dráp těsně nad příčinu jeho utrpení a rovným tahem rozřízl kůži. Chudák... Hodně sebou trhnul..

Projela mnou obrovská bolest. Zkusil jsem se uklidni, ale moc to nešlo. Třásl jsem se, ale musel jsem to vydržet...

Původně jsem to chtěl vyříznout celý ale.. to by nezvládl.. vsunul jsem tedy opatrně do rány dva drápy, pevně je zaklesnul za tu věc a pomalu jí vytáhl. Naštěstí to nebyl takový problém. Odhodil jsem to hodně daleko a několikrát Nyokovi olízl ránu než jsem si prokousl zápěstí a nechal svou krev mísit s tou jeho přímo v ráně.

Moje tělo mi nedovolilo se pohnout. Ani o milimetr. Jen jsem ležel neschopný jediného slova.

Kapal jsem mu svou krev na ránu dokud se mi zápěstí nezahojilo a krev nepřestala téct. V tu chvíli jsem ho zvedl v náruči a sedl si do rohu. Tiskl jsem jeho rozklepané tělíčko na sebe a hřál ho.

Tiskl jsem se na něj. Díval jsem se do neznáma. Měl jsem v hlavě úplně prázdno. Jediné na co jsem myslel bylo ujištění, že je se mnou Sarr...

Hladil jsem ho po boku a pozoroval tmu před sebou... Nesnáším lidi...

Chtěl jsem usnout, ale nešlo to. Pořád jsem se ujištoval, že je tady Sarr. Docela jsem se uklidnil a začal přemýšlet, jak se odsud dostat.

Jemně jsem mu natočil hlavu na stranu. Rána se už hezky hojila. Tak jsem ho opět přitiskl k sobě. Snad je mu opravdu teplo...

Byl jsem rád, že mě hřeje. "M-miluju t-ě..." zašeptal jsem s námahou. Sice se mi rány rychle hojily, ale hlavně jsem byl psychycky vyčerpaný.

Zavrněl jsem když to řekl a olízl mu bradu. Bez něj bych už nemohl být.

Nevím jak, ale usl jsem. Sice to nebyl úplně nejlepší spánek, ale aspoň trochu jsem odpočíval.

Usnul a já za to byl rád. Aspoň si odpočine. Já byl vzhůru až do chvíle kdy se světla opět zapnula a já zas zakňučel jak to bolelo do očí.

Probudil jsem se kvůli náhlému světlu. Sedl jsem si a opřel o Sarra. Porozhlédl jsem se po bílé místnosti.

Přitiskl jsem ho k sobě a sledoval okna za kterými se začali hemžit lidé v pláštích.

Kníkl jsem, když jsem uviděl ty lidi. Vůbec se mi tato situace nelíbila...

Dost dlouho si všímali svého. Až pak zas přišel nějaký chlap v bílém a tři v tmavém... A vedli srnu.. j-jídlo... Tiše jsem zamlaskal.

Všiml jsem si Sarra, jak se na tu srnu dívá. Nebyl jsem z toho sice nadšený, ale sedl jsem si na zem a opřel se o zeď.

"tak pojď. Šťavnaté maso jen pro tebe." Usmál se muž a přistrčil jí blíž. Nevěřil jsem mu... Ale hlad jsem měl.. tak jsem nerozhodně přešlapoval na místě.

Zdálo se mi to nějaké divné. Nechtěl jsem, aby to jedl, ale ani, aby měl hlad...

"notak. Pojď sem ty potvoro." Zamračil se na mě a já se na odpověď naježil a zavrčel. Pak jsem se podíval na Nyoka a lehl si zas k němu. Nevěřím jim...

Pohladil jsem ho po čumálu a na muže se podíval nenávistným pohledem.

"co kdyby jsi řekl tomu svému hafanovi aby šel sem! Určitě jsi ho naučil sedni a lehni." Křikl na Nyoka. To si myslí že jsem úplný hlupák? Postavil jsem se na zadní a zařval na něj. Všichni se lekli a srna se strachem odběhla do protějšího rohu. "Mlč pse!!" Odvážil se křiknout na mě. To si myslí že mě zastraší?

"Todle není nějakej prašivej pes, abys na něho mohl řvát!" křikl jsem, jak jsem jen mohl a všechny propaloval vražedným pohledem.

Koukl jsem na Nyoka a tlapou ho pohladil po vlasech. Jenže ten muž si nedal pokoj. "Ten zkurvenej pes, i ty, teď patříte nám!! Kdyby jsi řekl co víš, pustili by jsme tě!!" Zařval. To mě překvapilo. Koukl jsem opět na Nyoka a zakňučel. Proč to prostě neřekl..?

+++++++++++++

Konééééc :3
Tedy pro dnešek :D

Další v sobotu!!