Jiný... [ Yaoi]

Část 64.

Moc a moc se omlouvám, připravil jsem si pár kapitol ale už nezveřejnil :D nojo, to už jsem já. každopádně, vím že se těšíte na příběh a né na moje řeči takže.. čtěte xD

+++++++++++++++++++

Chytil jsem ho za ruku a spokojeně šel za ním.

Vzal jsem ručník a oba nás utřel. Obejmul jsem Sarra kolem pasu a políbil ho.

Lehce jsem ho kousnul a pak si ho vzal do náruče. "Půjdeme do pokoje?"

"Jo." Odpověděl jsem a s úsměvem zavřel oči.

Přitiskl jsem ho k sobě a odnesl ho do postele kde na kraji Miki spal. Lenoch malý.

Sarr mě položil na postel a já si k sobě opatrně přisunul Mikiho.

Lehl jsem si k němu a Přitulil se. Pak jsem se ale lekl vlkodlaka který vyskočil do okna a.. otevřel si. Vůbec jsem nevěděl jak. Vstal jsem a už se chtěl proměnit abych chránil Nyoka ale vlkodlak se poklonil. Překvapilo mě to ale hned mi došlo, že jsem vlastně Alfa. Vlkodlak mi brumláním začal vysvětlovat proč je tady.

Vyděsil jsem se a rychle si sedl. Trochu jsem se uklidnil, když nijak neútočil, ale i tak jsem byl trochu nervózní.

Dost mě překvapilo to co jsem se dozvěděl. "Uhm.. Nyo, budu muset jít zpět do lesa a.. pomoct jim vyhnat lovce.. pořád si nedali pokoj a vlkodlaci se ze zkušenosti bojí. Ráno budu zpět." Přišel jsem k němu a láskyplně ho objal.

"Fajn." Povzdechl jsem si a také ho objal. Nechtěl jsem, aby někam šel...

Ještě jsem ho políbil a Pousmál se. "Hlavně se neboj. Přijdu." Šeptl jsem mu do ouška, proměnil se a společně s druhým vlkodlakem vyskočil oknem ven a nechal se vést.

"Dobře..." šeptl jsem si už jen sám pro sebe. Moc se mi spát nechtělo, tak jsem se oblékl, zakryl Mikiho a šel si sednou do obýváku, kde jsem zapnul televizi na nějaký film, který zrovna běžel.

Proběhli jsme kanály až na kraj města... Ehh.. a já se s Nyokem myl.. vběhli jsme do lesa a běželi až na.. jakési shromáždění schopných vlkodlaků. Mimo naše město.

Uslyšel jsem z chodby, že se táta vrátil. Šel jsem za ním. "Ahoj." Usmál jsem se. "Ahoj. Co ty tu? Normálně býváš v tuto dobu zalezlí v pokoji." Uchechtl se a šel do kuchyně, kde se posadil ke stolu. Šlo vidět, že je unavený... "Nudil jsem se." Pousmál jsem se. "Ohřeju ti jídlo." Vytáhl jsem z ledničky jídlo, které zbylo z oběda. Ohřál jsem ho a dal tátovi. "Děkuju." Začal jíst. Sedl jsem si naproti němu a díval se z okna.

Domluvili jsme se všichni na jednoduchém postupu. Sice jsem nechtěl zabíjet ale oni si nedali pokoj.. tak je chceme odlákat a přepadnout.s tím jsme jejich skupině běželi téměř naproti.

"Nevíš, kam se poděla Emi?" Zeptal jsem se. "Nevím. Když jsem přišel domů ten den, kdy jsi se ztratil, tak už nebyla doma." Povzdechl si a šel umýt talíř s příborem. Položil jsem si hlavu na stůl. "Určitě se vrátí." Usmál se, prohrábl mi vlasy a s popřáním dobré noci zalezl do své ložnice.

Cesta byla dlouhá ale to pro nás bylo dobře. Díky tomu jsme měli výhodu. Když už jsme vyděli jejich skupinu, rozdělili jsme se do dvou skupin a oběhli je.

Také jsem si šel lehnou. Zabalil jsem se do peřiny a Mikiho si tiskl k hrudi. Až teď na mě dolehla únava a já po chvíli usnul hlubokým spánkem.

Obklíčili jsme je a nakonec zaútočili. Všichni najednou. Ihned z toho byl chaos ale vedli jsme si celkem dobře.

Probudilo mě tiché kňučení. Protřel jsem si oči a podíval se na Mikiho, který chodil po celém pokoji, kňučel a pořád se kolem sebe rozhlížel. Hledá Sarra... Došel jsem k němu a vzal ho do náruče. "Zítra se vrátí." Dal jsem mu pusu mezi ouška a znovu si s ním lehl do postele.

Vyhráli jsme.. ale bylo to hořko sladké vítězství. Přišli jsme o jednoho vlkodlaka který zpanikařil když ho lovci obklíčili. Vzali jsme jeho tělo a odnesli do města kde ho měli pohřbít.

Chvíli jsem ho hladil, ale oba dva jsme opět po chvilce usnuli. Smotal jsem se do klubka, tiskl k sobě Mikiho a nerušeně dál spal.

Asi za dvě hodiny jsem vyrazil domů. Když jsem vyběhl z lesa, opět jsem to vzal kanály.

Probudl jsem se brzy ráno. Ještě mi ani nezvonil budík. Protáhl jsem se a šel do koupelny si trochu opláchnout obličej. Mikiho jsem nechal spát.

Doběhl jsem domů a už z kanálu vylezl jako člověk. "Uh.. fuj." Ohrnul jsem nad sebou nos. Měl jsem rád čistotu.. už kvůli své bílé srsti. Vešel jsem do domu a zmoženě vydechl.

Hned jsem si vyčistil zuby a v pokoji se převlékl. Chtěl jsem jít do kuchyně, ale všiml jsem si Sarra, který stál v chodbě. Šťastně jsem se usmál a došel za ním. "Dobré ráno."

"dobré ráno lásko." Pousmál jsem se unaveně. "Půjdu se umýt, smrdím." Zívl jsem.

"Dobře." Uculil jsem se a šel tedy do kuchyně udělat něco na snídani.

Došel jsem do koupelny a v rychlosti se umyl. Utřel jsem se a vzal si ručník kolem pasu. S tím jsem se vrátil za Nyokem.

Už byla snídaně na stole a já čekal na Sarra. Ani né za minutu byl v kuchyni a... já měl co dělat, abych na něj pořád nezíral...

Už jsem si trochu zvykl na to, že se mám zakrývat. Sedl jsem si naproti Nyokovi a usmál se. "Děkuju Lásko." Broukl jsem a nahnul se k němu pro polibek."

Pohladil jsem ho po tváři a přidal se do polibku. Odtáhli jsme se od sebe. "Dobrou chuť." Popřal jsem a začal jíst.

"Děkuju. Tobě taky Nyo." Usmál jsem se a začal i s ním jíst. Po tom co mi jídlo stačilo, na chvíli jsem si opřel lokty o stůl a o ruce hlavu. S čím jsem ale nepočítal bylo to, že takhle usnu.

Zamrkal jsem, když jsem uviděl, že Sarr spí. Jen jsem zakroutil hlavou. Nechtěl jsem ho budit, tak jsem ho pomalu dovedl do pokoje. Bylo to dost náročné, ale nakonec skončil v posteli s pořád ještě se spícím Mikim. Oba jsem zakryl, vzal si batoh a zamířil do školy.

Nevím za jak dlouho ale vzbudil mě šťastný a dovádějící Miki. Stále utahaně jsem se zasmál a objal ho. On se mi zavrtal ke krku a šťastně vrněl.

První hodina matematika... Sedl jsem si do lavice a díval se po třídě. Holky ve skupinách a tak i kluci. Zdálo se mi, jako kdybych viděl jednu skupinu holek, co byla dál ode mne trochu...rozmazaně. Ale hned jsem to dával za vinu ospalosti. Což byla vlastně pravda. Horší bylo ale, že když začala hodina, neviděl jsem moc dobře na příklady, co psal Akio na tabuli.

Zatáhl jsem zavěsy a proměnil se. Začal jsem si s Mikim hrát a dovádět. Byl roztomilý.

Zkoušel jsem mrkat nebo si protřel obě oči, ale nic nepomáhalo. Nechal jsem to být do konce školy, ale nakonec jsem po skončení zavolal tátovi, jestli by se mnou nezašel k očnímu. Souhlasil a tak jsem hned vyrazil. Čekal jsem, že mi dá doktor jenom nějaké kapky do očí... a né, že budu muset nosit brýle na čtení! Sice je nebudu muset nosit pořad, ale i tak. Se zoufalím povzdechem jsem šel domů. Táta musel ještě do práce a brýle si mám vyzvednout zítra po škole...

Nakonec jsem Mikiho utahat a tak jsem se v rohu místnosti stočil do klubka a Mikiho nechal spát u mého břicha. Teď jsem čekal jen na svou lásku.

Došel jsem domů. Batoh jsem hodil do rohu chodby a šel do kuchyně uvařit oběd. Už jsem se s tím docela i smířil....

Jak jsem tak čekal, začala mi klesat víčka a tak jsem si položil hlavu, zavřel oči a v klidu čekal takhle.

Divil jsem se, že nepřišel Sarr s Mikim. Že by mě neslyšeli? Došel jsem tedy do pokoje, kde jsem je uviděl v rohu místnosti. Potichu jsem si k nim klekl a pohladil Sarra po hlavě.

Ucítil jsem příjemné pohlazení a tak jsem otevřel oči a zavrněl. Olízl jsem mu tvář a packou si ho přisunul blíž.

Usmál jsem se. "Musím jít dovařit oběd." Šeptl jsem a políbil ho mezi oušky.