Jiný... [ Yaoi]

Část 60.

 - Čtvrteční díleček je tady tak si ho vychutnejte a další díl (Možná víc), Bude opět v sobotu ;3

++++++++++++++++

Zrovna jsme měli matematiku s učitelkou...ale místo toho do třídy přišel nanejvýš dvacetiletý chlap a ředitel. Najednou se po celé třídě rozlehlo šuškání všech děcek. Postavili jsme se a po pokynutí zas posadili. Nevím proč, ale zdálo se mi jako bych toho chlapa od někud znal...

Běžel jsem s Mikim k té jediné budově tam a našel Yall. Proměnil jsem se zpět. "Ahoj Synu. Už chceš cvičit Mikiho?" Zeptala se a s úsměvem si vzala vykuleného mrňouse do rukou. "Jo.. ale nejdřív bych chtěl.. aby jsi nás oba naučila.. no.. vlkodlačí řeč. Všiml jsem si že chápu jen základy a že ostatní se mezi sebou bez problému baví jako vlkodlaci." Podrbal jsem se za krkem. Na to mi Yall kývla a začala mě učit. Miki to přej časem sám pochytí ode mě protože je ještě ve vývinu.

"Dobrý den žáci. Možná jste už slyšeli, že paní Azami je bohužel v nemocnici, proto jí bude prozatím zastupovat nový učitel." Řekl ředitel. Já jen hypnotizoval toho chlapa pohledem. Vím, že ho znám, ale sakra z kama?!

Učit se to... Bylo vlastně opravdu hodně lehké. Yall mi vysvětlila že to jemou krví. Že to tak u vlkodlaků Prostě je, že se rychle učí. Rychle mě naučila celou naši řeč. Pak jsme se proměnili a mluvili spolu v pravé podobě. Bylo to pro mě naprosto úžasný. 'Yall, mohl bych sem někdy dovést Nyoka?' zeptal jsem se. 'Jednou ano. Ale teď s tím ještě nespěchej. Nejsi Alfa zrovna dlouho a mnoho vlkodlaků si ještě zvyká na tu změnu.' zabrumlala.

Ředitel dal slovo tomu chlapovi a s omluvou, že ještě něco musí dořešit opustil třídu. "Takže. Jmenuji se Akio Takei a budu vás mít na matematiku. Budu pro vás teď i třídní učitel, takže bych první hodinu udělal jako seznamovací." Usmál se na nás. Akio.....Takei....Bože jak já blbec na něho mohl zapomenout?!!!

Bylo zvláštní najednou všemu rozumět. Z obyčejného brumlání byl najednou plnohodnotný pozdrav, Z vrčení bylo varování a tak podobně. Dál mi prozradila, že kresby a všechno to zdobení na stěnách je ztvárnění našich dějin. Že dříve jsme měli vlastní města ale dnes jich je jen pár a jsou skrytá v podzemí. Že lidé nás, kdysi dávno po jakési události s nemocí která postihuje jen nás, začali lovit a tím skončil nepsaný mír. 'Co je to za nemoc?' zeptal jsem se.
'Je to nemoc při které přijdeme o zrak i práh bolesti. Vlkodlak s touto nemocí opouští náhle smečku a někde se ukrývá do té doby, dokud ho nepostihne šílenství a nezačne bez zábran vraždit cokoliv živého. Díky té nemoci je nás dnes tak málo. Na štěstí není nakažlivá.' vysvětlila.

Všichni žáci po jednom se začali představovat a řekli pár věci o sobě. Přišla řada na mě. Byl jsem trochu nervózní, když mě Akio pozoroval. "Jmeniju se Nyoko Iwai. Rád si kreslím a mám rád zvířata." Zamrmlal jsem co nejsrozumitelněji. Všiml jsem si, jak se Akiův výraz změnil na překvapený, ale rychle se vzpamatoval a pokračoval k dalšímu žákovi. Je možné...že mě také poznal?

'Jak.. může někdo k té nemoci přijít?' zeptal jsem se zvědavě. Zároveň jsem se ale i bál. 'Nevím synu.. naše rasa není... Zrovna moc vzdělaná pokud jde o medicínu. Až na tuto nemoc nás nic kromě stáří, cizích drápů či zbraně, nic nezabilo. Nepotřebovali jsme medicínu. Navíc věříme že i když to bolí, každý musí umřít aby se mohl vrátit do nekonečných lovišť odkud pocházíme.' Pousmála se. 'Tvůj otec si to tam jistě užívá.' šeptla. Pak mě i s Mikim začala učit i dalším věcem.

Hodina skončila. Spolužáci si s Akiem různě povídali. Já se do rozhovoru nezapojoval a jen si kreslil. Chtěl jsem jít na další hodinu, ale strnul jsem, když na mě Akio promluvil. "Nyoko? Pojď se mnou do kabinetu. Chtěl bych si s tebou promluvit." Řekl pevným hlasem a já se trochu otřásl. Šel jsem tedy za ním, až jsme skončili u něj v kabinetu. "Posaď se." Vybídl mě a sám se posadil. Trochu nejistě jsem se tedy posadil a pohlédl na něj. On se jen doširoka usmál. "Jak dlouho jsme se už neviděli?"

Nakonec jsme se rozhodli na konec jít si zalovit. Pro Mikiho to bude cenná zkušenost a taky si všichni pochutnáme na čerstvém mase. Yall se při plížení nemusela vůbec namáhat zatím co já se musel vyválet v hlíně abych se mohl plížit. Yall šla na jelena zezadu a já čekal vepředu až se jelen rozeběhne. Miki čekal tiše za nedalekým stromem aby to mohl sledovat a tak pochopit význam spolupráce. Yall vyskočila z úkrytu, vyděsila jelena a ten se rozeběhl proti mě aniž by o tom věděl. Skočil jsem mu po krku a jediným skusem ho usmrtil. Miki přibehl a všichni jsme se začali krmit.

"Asi...od pohřbu." Šeptl jsem a sklopil pohled. Cítil jsem jeho pohled a to se mi tedy moc nelíbilo... "To jo. A co jinak? Dost si vyrostl." Uchechtl se. Koukl jsem na něj. "Jo... docela to jde. Nemyslel jsem si, že bych tě mohl ještě podkat. Od té doby co Marik zemřel jsem se už nijak s vaší rodinou nekontaktoval." Lehce jsem se usmál. "Měl by jsi k nám zajít. Rodiče tě určitě rádi uvidí."

Už jsme byli spokojeně najezený a tak jsme si vzájemně čistili srst. Já čistil Mikiho, ten se pokoušel čistit Yall a ona čistila srst mě. Bylo to moc příjemné.

"Dobře." Odpověděl jsem, ale to už začalo zvonit. Rozloučil jsem se a rychle spěchal na další hodinu.

Pak si Miki dal dvacet a já s ním. Takhle jsme vydrželi až do doby kdy jsme měli vyrazit zpět domů. Tak jsem Mikiho vzbudil.

Naštěstí pak hodiny utíkaly rychle. Akia jsem pak už nepotkal takže jsem po konci šel pomalým krokem domů.

Ještě jsme se rozloučili s Yall která mi olízla čumák. Mám pocit že ji začínám mít rád. Oplatil jsem jí to a rozeběhl se s Mikim na zádech zpět domů.

Už jsem byl doma. Odložil jsem si batoh a v kuchyni jsem vytvořil asi za třičtvrtě hodiny oběd.

Opět jsem se na kraji lesa proměnil a běžel s Mikim v náruči. Díky tomu šlofíku jsme se zpozdili.. ale dům jsem měl už na dohled.

Už bylo vše dovařené, tak jsem si sedl a čekal na ně. Přemýšlel jsem a někdy mi myšlenky zabloudily k Akiovi.

Doběhl jsem ke dveřím a abych Nyoka nevyděsil, zaklepal jsem a až potom vešel. "Nyo? Jsme zpátky." Houkl jsem.

Postavil jsem se a šel za nimi. "Ahoj." usmál jsem se a Sarra políbil.

"Ahoj." Usmál jsem se a polibek mu oplatil... Ale asi třikrát... A taky jsem se k němu Přitulil. Stejně tak i Miki který se částečně vykroutil z mojí náruče.