Teacher's pet

2.

,,Dobrý den," vykoktal ze sebe Harry. Všichni v místnosti na něj upírali zvídaví zrak a on měl pocit, že mu vidí až na dno jeho duše. Musí vědět, že není dívka. Určitě to minimálně jeden z nich poznal.

,,Dobrý den slečno Stylesová, posaďte se," pokynul mu jeden z mužů ke křesílku, které bylo postavené k dlouhému stolu, za kterým seděla celá přijímací komise.

Harry si přejel jazykem po vyprahlých rtech a na okamžik ještě zaváhal, že by prostě vyběhl z místnosti a upustil od celé této šílenosti. Ale představa Geminna obličeje a rozhořčení ho přiměla usadit se do křesílka. Stejně by ho dotáhla zpátky za každou cenu a vymluvila se na to, že má Harry poruchu osobnosti a proto utekl.

,,Přinesla jste sebou své portfolio?" zeptala se jediná žena v komisi a Harry s přikývnutím vytáhl tlustou složku, která obsahovala jeho obrazy za posledních pět let.

Žena od něj portfolio převzala a začala listovat jednotlivými kresbami. U některých souhlasně přikyvovala a u některých jí pečlivě upravené obočí téměř zmizelo v záplavě vlasů. A Harry vůbec netušil, jestli je to dobře nebo špatně.

Ale jeden z profesorů Harrymu naháněl poměrně strach. Díval se na něho velmi zvláštně a to ho dělalo nervózním. Sklopil hlavu tak, aby mu vlnité vlasy z části zakryly obličej a pohlédl na onoho muže.

Díval se. Pořád se díval. Jeho oči byli plné emocí a pocitů, a Harry nevěděl co si má o tom myslet.

Poznává snad, že Harry není dívka? Rozmýšlí se, zda své podezření vyřknout nahlas hned anebo si chce první počkat, až chlapec udělá nějakou chybu?

,,Louisi," promluvila žena, která si prohlížela Harryho portfolio a profesor, který ho propaloval pohledem, potřásl hlavou, jakoby se probral z transu a převzal od ženy chlapcovu práci.

,,Tak Harriet," ozval se muž po Louisově pravici, který měl na vizitce napsané jméno Liam Payne. ,,Proč byste chtěla studovat zrovna na naší akademii?"

,,No," začal Harry váhavě. ,,Je to už od malička můj sen. Vždy jsem tíhla ke kreslení a malování a už od nějakých deseti let jsem věděla, že mým největším snem bude studovat na této akademii."

,,Myslíte si o sobě, že máte talent?" vypálil na ni najednou Louis a Harryho překvapilo, jak jemný hlas má.

Otočil k němu hlavu a přikývl. ,,Já..ano. Asi mám talent.."

,,Nemusíte být tak nesmělá Harriet, jen o vás chceme zjistit co nejvíc informací," uklidňoval ji profesor Payne.

,,Omlouvám se, jsem nervózní," řekl Harry. A opravdu byl nervózní. Nejen že si musel dělat neustálé starosti o to, aby se nepřeřekl a nepromluvil o sobě v mužském rodě, ale ještě ho tu znervózňuje nějaký divný profesor a ty kalhotky jsou to nejnepohodlnější oblečení, co měl kdy na sobě!

,,Chápu," usmál se profesor Payne. ,,Vaše práce jsou velmi dobré. Povězte mi něco víc o vašem talentu. Jak dlouho kreslíte, jestli jste už někde vystavovala, jaké techniky nejraději používáte.."

V tu chvíli z Harryho veškerá nervozita téměř opadla a nadšeně se rozpovídal o všem, co se týkalo kreslení, protože toto bylo téma, na které by dokázal vyprávět hodiny a hodiny a nebyl by stále k zastavení. Byl to prostě jeho život.

,,Dobře slečno Stylesová, děkujeme vám," promluvil opět profesor Payne. ,,Do deseti pracovních dnů vám bude sdělen výsledek. Buď poštou, anebo telefonicky na číslo, které jste uvedla v přihlášce. Zatím vám děkujeme."