Teacher's pet

4.

,,Eh..já..děkuji," zakoktal se Harry, naprosto ozbrojen profesorovým pohledem.

,,Jste v pořádku slečno Stylesová?" zeptal se Louis a Harryho zamrazilo z jeho hlasu, který mu připadal víc než jen svůdný.

,,Ano, jsem," šeptl a sklopil stydlivě oči, zatímco ho profesor vytáhl bezpečně na nohy.

,,Dávejte na sebe pozor, příště tu nemusím být abych vás zachytil," usmál se brunet a Harry jen sledoval jeho záda, jak se vzdalují chodbou.

Louis zapadl do svého kabinetu, povolil si kravatu a protřel si dlaní čelo. Opravdu nechápal sám sebe.

Byl přeci gay. Od svých 17 letech, kdy pochopil, že bude koukat raději chlapcům do poklopců než dívkám pod sukni, s žádnou holkou nerandil ani nic podobného. Vlastně mu byla představa sexu s dívkou dost nepříjemná. Protože který blázen by dal přednost holce před měkoučkým, kulaťoučkým klučičím zadečkem?

A najednou se objeví ona a Louis začne mít pochybnosti.

Harriet Stylesová byla hezká holka. Nebyla krásná tím typickým způsobem, který byl dnes všude prosazován, ale byla krásná taková, jaká byla. I s těmi svými ďolíčky v tvářích, plnými růžovými rty, kudrnatými vlasy..

Bylo prostě na ní něco, co dělalo Louise zasraně tvrdým.

Profesor zanadával, když si uvědomil, že při pouhém letmém kontaktu se svou studentkou se vzrušil.

Co pak se vrátí do puberťáckých let, kdy mýval mokré sny a stačilo, aby se o něj v metru otřel přitažlivý muž a on si musel doma dvakrát za sebou vyhonit?

,,Zatracená Harriet Stylesová," procedil skrze zuby, když si rozepínal kalhoty.

--

,,Myslím, že se profesoru Tomlinsonovi líbíš," zahihňala se Perrie, když ona a Harry seděli v místní příjemné kavárně nad limonádou a sendviči.

Harry se na ni podíval téměř vyděšeně. ,,Proč myslíš?"

,,Pamatuje si tvoje jméno. Jak si sakra může pamatovat tvé jméno, když jsme ještě neměli vyučování?" zavrtěla Perrie nechápavě hlavou.

,,Byl na mých přijímacích zkouškách," vysvětlil Harry a uždibl svého kuřecího sendviče. ,,Proto si mě pamatuje, jelikož vybrali jen jednu dívku."

,,Jak to myslíš?" zamračila se nechápavě Perrie.

,,O prázdninách moje úžasná sestřička zapomněla odeslat přihlášku na akademii, zatímco já jsem byla na letním kurzu malování," vysvětlil Harry a usmál se, když si Perrie zděšeně přitiskla ruce na ústa. ,,Měla jsem ale velké štěstí, jelikož jim nejspíš vypadla jedna studentka a proto vyhlásili dodatečné přijímací řízení, kde mě vzali."

,,Jak to probíhalo?" ptala se zvědavě Perrie. ,,Protože nás posuzovali jen na základě výsledků v předešlé škole a podle portfolia."

,,Přinesla jsem portfolio, zeptali se mě na pár otázek a to bylo všechno," pokrčil Harry rameny. Byl nervózní, jelikož chuť mluvit o sobě v mužském rodě se ho dosud nepustila. Pokud se splete jednou, dá se to přehlédnout ale, pokud víckrát..tak by mohla Perrie pojmout podezření.

,,Díkybohu že tě vzali, protože lepší spolubydlící jsem si nemohla přát," řekla rozzářeně Perrie a napila se dietní coly.

,,To já taky," usmál se Harry. ,,S kterou jinou spolubydlící bych mohla po nocích zobat čokoládu?"