Teacher's pet

3.

Po třech hodinách únavné cesty, kterou i přes pociťující nervozitu Harry téměř celou prospal, konečně dorazil do Londýna. Při výstupu mu se zavazadly opět pomohl onen sympatický muž, který mu byl nápomocen už na začátku jeho cesty a Harry ho za to odměnil rozpačitým úsměvem. Na takovou mužskou pozornost, přesto že byl gay, nebyl zvyklý a nevěděl, jak se chovat aby si udržel odstup ale, aby nikoho neurazil.

Popadl svoje zavadla a s úsměvem se rozhlédl po majestátné a rozlehlé budově vlakového nádraží. Dokázal to. Byl v Londýně a bude studovat na své vysněné škole.

To, že u toho bude převlečen za dívku, byl jen detail.

Rozešel se volným krokem ven a přitom přemýšlel, jak se dostane k dívčí koleji. Předraženou městskou dopravu zavrhl téměř ihned, vzhledem k počtu svých zavazadel a rozhodl se pro taxi. Pro jednou se nic nestane, když si užije trochu luxusu.

Původně měl v plánu si dát na nádraží malou svačinu, ale nervozita na něj začala doléhat natolik, že hlad vůbec nepociťoval. Moc dobře si uvědomoval, že do příštího víkendu se bude muset chovat jako holka téměř každou minutu.

Jeho hlasivky budou trpět. Nebylo snadné jeho přirozený chraplák neustále posazovat do vyšších tónů. Pokud by se někdy zapomněl a promluvil svým obvyklým hlasem, ani sukně a podpatky by ho nejspíš nezachránily před prozrazením.

Raději zavrhl své černé myšlenky a odchytil sympatického taxikáře, který mu uložil kufry do taxíku a za chvíli už Harry seděl na zadním sedadle s nosem přilepeným k okýnku a obdivoval krásy Londýna. Nebyl tu poprvé, ale vždy tu byl jako turista. Teď bude moci považovat tři roky Londýn za svůj domov.

Taxikář se ho celou cestu mile vyptával, co hodlá v Londýně dělat a Harry s ním rád zapředl řeč, vděčný za trochu rozptýlení. Když muži vysvětlil, že bude studovat na Královské akademii umění, vypadalo to, že na něho udělal doopravdy dojem.

Harry měl celou cestu napříč Londýnem poměrně dobrou náladu, ale ta se začala vytrácet, když v dálce zahlédl krásnou stavbu bílé barvy, na které bylo velkým zlatým písmem psáno "Dívčí kolej Královské akademie umění."

Taxikář zastavil na kraji silnice a vystoupil, aby Harrymu pomohl se zavazadly. Chlapec vystoupil s malou dušičkou ven a s hrůzou se díval na ty hloučky uhihňaných a uječených dívek, které se s křikem objímali, zkoumaly si nové oblečení a fotily si selfíčka s vyšpulenými rty a vystrčenými dekolty.

Ne, tohle nemohl přežít. Měl sto chutí nasednout zpátky do taxíku a zaječet jako v nějakém béčkovém dramatu, aby se taxikář nezastavoval a odvezl ho kamkoliv, jen pryč odsud.

Nakonec ale ztěžka polkl, napočítal do deseti a roztřesenou rukou zaplatil taxikáři se slovem díků za cestu.

Muž se na něj vlídně usmál. ,,Hodně štěstí, slečno. Ať se vám v Londýně líbí."

,,Děkuji," vydechl Harry a raději se rychlým krokem rozešel ke koleji dřív, než si to rozmyslí a opravdu vezme do zaječích. Procházel nesměle kolem spousty dívek a napůl čekal, kdy některá z nich zakřičí, ať odsud okamžitě vypadne, že toto je dívčí kolej a on tu nemá co dělat.

Kupodivu došel bez zádrhelu až dovnitř, kde se na něj usmívala recepční.

,,Dobrý den," řekl nervózně Harry a zastrčil si zbloudilou kudrlinu za ucho. ,,Já..jsem Harriet Stylesová."

,,Vítejte slečno Stylesová," odvětila blondýnka s profesionálním úsměvem a naťukala jeho falešné jméno do počítače. Harry se nestačil divit. Připadal si spíš, jako v nějaké luxusní firmě kde se točí velké prachy, než na dívčí koleji.