Teacher's pet

31.

Harry vydechl úlevou, když konečně dorazil domů. Musí jen přečkat dnešní noc a ráno uvidí Louise.

Všechno se zdálo být perfektní.

Gemma seděla vedle něj zabořená v chlupatém křesle a lakovala si nehty.

,,Takže přijede?"

,,Ano," přikývl Harry s téměř omámeným úsměvem. ,,Nečekal jsem, že na to kývne ale ano. Vypadal, že ho to opravu potěšilo."

,,Koho by nepotěšilo, že může svého přítele šukat beze strachu, že vás někdo nachytá," poznamenala suše dívka.

,,Gemmo!" okřikl ji Harry a zrudl až po konečky uší. ,,Za prvé, není to můj přítel. Jsme jen..prostě si jen navzájem vypomáháme."

,,Tak teď už se tomu říká vypomáhání?" zachechtala se Gemma a tiše zanadávala, když si lakem přetáhla nehet. ,,Vážně, vědci dokážou uzdravit kdejakou nemoc, poslat lidi do vesmíru ale že by vynalezli, jak si nalakovat pravou ruku, to ne."

,,Navíc nás už málem chytili. Perrie musela předstírat nervový záchvat, aby nás zachránila."

,,Ta holka se mi vážně líbí."

,,Vyřídím," ušklíbl se Harry. ,,A co ty a Jeremy?"

Gemma pokrčila rameny. ,,Všechno při starém. Mimochodem, jeho kamarád Alex..víš který ne? Ten rozkošný gay co má tetování s mimoni."

,,Jo ten," rozvzpomněl se Harry. ,,Sympatický kluk. Jeho kamarád se mě pokoušel nějakou dobu balit, ale bohužel, někdo kdo má místo mozku hopíka mě opravdu nezajímá."

Gemma se zahihňala ,,Alex zítra slaví u Jeremyho dvacáté narozeniny a jsme oba pozvaní. Určitě nikomu nebude vadit, když si vezmeš sebou Louise."

Harry se zamyšleně podrbal na hlavě. ,,Nebylo Alexovi dvacet předloni?"

,,Dvacítku drží už tři roky, říká, že to není tak divné, jako kdyby ve čtyřiceti začal prohlašovat, že je mu třicet," ušklíbla se Gemma.

,,Nevím, jestli Louis bude chtít jít."

,,Určitě ano. Jenom tě proboha prosím, vezmi si na sebe klučičí oblečení."

,,Ani by mě nenapadlo oblíkat se tady za holku," odfrkl si kudrnáč. ,,To vypadám jako holka tak strašně?"

,,Ne, ale nepotřebuji zítra řešit, že všichni touží přetáhnout mého bratříčka. Od toho máš svého sladkého pana profesora."

--

Harrymu se zdál krásný sen. Ležel uprostřed rozkvetlé louky, hleděl na modrou oblohu, kde nebyl ani mráček a o tváře se mu otíralo chmýří, které odlétalo z pampelišek.

Široce se usmál, než ho jedno chmýříčko zašimralo pod nosem.

,,Hepčí!!"

Chlapec hlasitě kýchl a otevřel oči, zatímco někdo vedle něj tiše klel.

Protřel si oči a nechal je, aby si zvykly na tmu, která v jeho pokoji panovala.

Pak si je musel protřít ještě jednou, jestli ho nešálí zrak.

Na jeho posteli seděl Louis a otíral si kapesníkem poprskaný obličej.

,,Louisi!"

,,To je teda přivítání," stěžoval si muž. ,,Člověk očekává polibek a co dostane? Spršku slin. Na tu jsem si od tebe zvykl, ale na poněkud jiných místech."