Teacher's pet

8.

Dívky znuděně posedávaly či polehávaly na svých cvičebních podložkách a rozhlížely se po tělocvičně. Jejich profesor byl pryč už dobrých patnáct minut a ony začínaly být nervózní, jelikož výuka měla za chvíli končit. A jelikož to byla jejich poslední hodina, nechtělo se jim dřepět ve škole déle, než bylo nutné.

,,To jako telefonuje tak dlouho?" povzdechla si otráveně vysoká rusovláska, načež jí její kamarádka okřikla se slovy, že ona je schopný se svým přítelem volat až do půlnoci.

,,Pan Tomlinson si určitě nevyřizuje soukromé hovory během hodiny, nejspíš ho zdržuje něco hodně důležité," mínila Olivie, copatá dívka s brýlemi, která měla pověst velké knihomolky a šprtky. Ale Harry ji měl celkem rád, připadala mu roztomilá.

Nervózně si natáčel culík na prst. On byl na jednu stranu rád, že jeho profesor zmizel z místnosti. Ne odešel, cítil ve vzduchu dusno, takové to sexuální napětí, kdy cítíte, jak vás někdo doslova svléká pohledem. A neustále měl jeho pohled zabodnutý v zádech.

Harrymu sice lichotilo, že ho profesor Tomlinson nejspíš shledává atraktivním, ale byl by raději, kdyby se mu líbil jako chlapec, a ne jako dívka. Navíc měl hrozný strach, že pokud se u něj brunet bude pohybovat příliš blízko, stane se něco, co ani harémové kalhoty nezakryjí.

,,Někdo by měl za ním jít a podívat se, jak to vypadá. Třeba nás pustí domů už teď," mínila Eleanor a oči jí zasvítily. Eleanor byla jedna z největších párty holek na škole a pokud se v okolí jednoho kilometru od kampusu konala párty, mohli jste si být stoprocentně jistí, že tahle dívka na ní chybět nebude. A čím dřív se dostane ze školy, tím líp pro ni. Bude mít víc času na zábavu.

,,Výborný nápad!" nadchla se Daniell, která už nejspíš zapomněla, jak ji Louis během hodiny setřel. ,,Já půjdu."

,,Jestli mu polezeš na oči, nechá nás tu ještě další dvě hodiny," ušklíbla se Eleanor a ostatní dívky se daly do smíchu, kromě Daniell, která zrudla a opovržitě pohodila dlouhými vlasy.

,,Co kdybys šla ty Harriet?" navrhla náhle Perrie a Harry se k ní zděšeně obrátil. Neměl nejmenší chuť jít hledat jejich profesora. Nerad dělal cokoliv, co by na něho upozorňovalo. Bylo to tak i dřív, a teď, když nosil kalhotky a sukně to platilo dvojnásob.

,,Jasně, jdi ty Harriet! Na tebe je profesor Tomlinson vždycky milý," přikývla Eleanor.

,,Ale já nevím kde ho hledat," zahučel nešťastně chlapec.

,,Nebude daleko," ujistila ho Perrie a Harry s povzdechem vstal.

,,Tak fajn," odpověděl a vyšel z tělocvičny hledat Louise.

Podíval se pro jistotu do jejich dámských šaten, ale nikoho v nich nenašel. Zmateně nakrčil obočí. Kde ho má asi hledat? Sám se v téhle budově pořád ztrácel. Nepřipadalo v úvahu, aby tu něco našel.

Roztrpčeně vzdychl a pokračoval dlouhou chodbou v naději, že někde jejich profesora zahlédne. Prošla kolem něj jedna ze starších profesorek, které se i hned zeptal, kde má profesor Tomlinson kabinet. Když mu s úsměvem odpověděla, pokračoval v cestě, až po chvíli došel ke dveřím, na kterých byla zlatá destička s Louisovým jménem.

Nesměle zaklepal, ale nic se nedělo. Nicméně slyšel nějaké zvuky, které se ozývali zevnitř, takže očividně tam někdo byl. Pan Tomlinson nejspíš stále telefonoval a neslyšel, jak se dobývá dovnitř.

Zkusmo tedy vzal za kliku a dveře se otevřely.

,,Pane profesore?" pípl chlapec nesměle a vešel dovnitř. A zamrzl na místě.