Teacher's pet

24.

Harry, který šel po boku Louise s červenými tvářemi a roztřesenýma nohama po tom, co mu Louis ve svém kabinetu ukázal umění ručních prací, uslyšel přidušený křik z vedlejší chodby.

Mlčky se na staršího muže podíval a oba se rozběhli za zdrojem zvuku.

Jaké bylo překvapení, když za rohem objevili bledou Perrie, která s rukama nataženýma jako zombie couvala od otevřených dveří kabinetu profesora Payna a vydávala divné zvuky.

,,Perrie, co se děje?" vyhrkl Harry a chytil svou kamarádku za ramena.

Blondýnka roztřeseně ukázala před sebe. ,,Viděla jsem..to jsem neměla vidět! Budu to mít navždy před očima.."

,,Je jen v šoku," ozvalo se ode dveří, a když se Harry otočil, spatřil klidného profesora Payna a po jeho boku rudého, rozcuchaného Nialla.

Chlapec se zamračil. Co se to tady děje?

Louis si založil ruce na prsou a podíval se na svého kolegu. ,,Liame? Nechceš mi něco vysvětlit?"

Brunet se konečně přestal tvářit jako sám bůh a měl alespoň tolik slušnosti, aby sklopil zrak k zemi.

,,Co se stalo?" vyzvídal netrpělivě Harry.

,,Nic se nestalo," vyhrkl Niall a rozpačitě šoupal nohou tam a zpět.

,,Nic se nestalo? Nic se nestalo??" vypískla Perrie rozrušeně.

,,Perrie prosím.."

,,Vždyť jsi měl jeho ptáka v puse!"

Chodbou se rozhostilo hrobové ticho a Louis jen doufal, že je nikdo jiný neslyšel. Protože jestli ano, nejspíš hodně rychle přidal do kroku.

To tíživé ticho přerušil až Louis, který si odkašlal. ,,Slečna Edwarsová je nejspíš rozrušená. Harry, pane Horane, odveďte ji pryč ze školy, nejlépe někam na kafe."

Sjel blondýnku kritickým pohledem. ,,Nebo možná něco tvrdšího."

Harry přikývl a už už se natahoval, aby Louisovi věnoval polibek, když v tom si uvědomil, že je stále sleduje profesor Payne. Obdaroval tedy svého milence nesmělým úsměvem a uchopil Perrie za ruku.

,,Pojď zlato," vyzval ji laskavě a doprovázen Niallem odváděl kamarádku pryč. Než zmizeli pryč, zaslechl ještě slova profesora Payna.

,,Louisi, proč probůh říkáš Harriet Harry?"

--

Trojic kamarádů seděla v malé, útulné kavárně, kde kromě nich seděly jen dvě starší dámy, které si vyměňovaly typy ohledně lepidel na protézy.

Perrie usrkávala čaj, do kterého jí Harry poručil trochu alkoholu a tvářila se konečně jako vyrovnaná, emancipovaná žena.

Hluboce si povzdechla a pohlédla na svého blonďatého kamaráda. ,,Omlouvám se Nialle, že jsem tak vyváděla. Byl to ale šok. Chápej, o Harrym jsem od začátku věděla, že chce dostat profesora Tomlinsona do postele ale ty..a profesor Payne..ježišikriste."

Šedovlasá dáma od vedlejšího stolu se na ni pobouřeně otočila. ,,Neberte jméno boží nadarmo dámo, zvlášť v souvislosti s hříchem."

,,V našem případě už bůh dávno selhal, a není slušné poslouchat cizí rozhovory, stačí, že nás slyší ten váš bůh," odsekla nabroušeně Perrie.

Stařenka si pohoršeně odfrkla a sklonila hlavu ke své kamarádce, aby probrali příšerné chování dnešní mládeže.

Niall se pořád tvářil rozpačitě. ,,Nechtěl jsem, abyste to věděli."