Teacher's pet

15.

,,Perrie prosím nekřič!" snažil se vyděšený Harry překřičet vřískající Perrie, která se tvářila, jakoby viděla kobru chystající se k útoku.

No..nebyla tak daleko od pravdy. Harry byl opravdu vyvinutý.

Rozmrzelý chlapec si natáhl kalhoty zpět na sebe a v duchu si pořádně vynadal. Taky mohl být na svou kamarádku trochu jemnější a ne se tu začít rovnou svlékat. Ale nervy a jeho impulzivní schování dohromady udělali své.

Blondýnka náhle vyskočila na nohy, popadla za stolu svůj deodorant a namířila ho na Harryho jako zbraň.

,,Nepřibližuj se, nebo ti to nastříkám do očí ty úchyláku!"

,,Ježiši Perrie uklidni se!" okřikl jí Harry a natáhl ruce před sebe, aby si v případě potřeby mohl zakrýt oči. Vážně nevěděl, jak by na ošetřovně vysvětloval, že mu spolubydlící nastříkala do očí deodorant poté, co si sundal džíny.

,,Vypadni z tohoto pokoje!" ječela dál rozčileně Perrie, poskakovala na místě a rozháněla se deodorantem, jakoby to byla dýka.

Harry o krok ucouvl v rámci svého bezpečí. ,,Zlato, chci si s tebou jen v klidu promluvit. Můžeš se prosím posadit a poslouchat mě? Přísahám, že ti nechci ublížit. Chci ti jen všechno vysvětlit."

Perrie se konečně utišila a posadila se zpět na postel. Ale oči měla stále vytřeštěné a prst, kterým ukazovala na Harryho, se jí třásl.

,,T-Ty..jsi kluk Harriet!"

Potlesk Perrie. Nejsi ty náhodou blondýna?

,,Jsem," povzdechl si Harry a posadil se vedle dívky. Zamrzelo ho, když se od něj nepatrně odtáhla, ale musel ji pochopit. Nechápala, co se tu děje, jakto že je najednou z její spolubydlící chlapec a taky proč.

,,Ale kdy..jak..proč.." koktala ze sebe zmatená Perrie a nespouštěla nervózního Harryho z očí. Harry se snažil zůstat sedět v klidu a nedělat žádné prudké pohyby. Kdyby Perrie vyplašil, mohla by ho v sebeobraně pokousat či vytrhat vlasy, nebo jak se vlastně holky perou.

,,Vysvětlím ti to. Gemma, moje sestra měla za úkol poslat mou přihlášku v řádném termínu, když jsem odjel na umělecký tábor. Jenže ona na to zapomněla," začal Harry s vyprávěním a bezmocně zaskřípal zuby, když si znovu připomněl, že tuhle potupu podstupuje hlavně kvůli své sestře.

,,A tak tě prostě napadlo, že se tu přihlásíš jako holka?" zeptala se nevěřícně Perrie a v očích se jí usadila nedůvěra. Nejspíš si myslela, že je Harry nějaký úchyl, který si pod polštář dává její použité kalhotky.

Kudrnáč pokrčil rameny. ,,Nabízeli dotačně jedno místo, ale pro dívku. Tahle škola je můj sen už od dětství Perrie. A když to Gemma navrhla..já..neviděl jsem jinou možnost."

Blondýnka se kousla do rtu a začala si hrát se svými prsty. Když promluvila, měla hlas naplněný lítostí.

,,Ale proč jsi mi to neřekla..teda neřekl už dávno? Já myslela..že jsme kamarádky."

,,Jsme kamarádky Perrie," vydechl Harry a opatrně ji pohladil po ruce. Ošila se, ale neucukla.

,,Vážně?"

,,Ano. Ale já tě nechtěl ztratit. Jsi pro mě moc důležitá. Ve chvílích, kdy jsem měl pocit, že už to dál nezvládnu, že to všechno vzdám a odjedu domů..ty jsi mi vždycky pomohla," řekl Harry tiše. Myslel to upřímně. Během studia pro něj byla právě Perrie největší podporou.