What if...

3

Doma jsem se svalila na postel a nahlas zakňučela. Přicupitala hned máma.
,,Niki, děje se něco?" Zajímala se. Mám jí moc ráda, jsem ráda, že jí mám i když umím být dost protivná.
,,Ne mami, nedělej si starosti, jsou to prkotiny." Zvedla jsem se a šla jsem nám udělat čaj. Bohužel máma mě má přečtenou a hned, co jsem si sedla s ní do obýváku na sedačku tak začala: ,,Já vím, že se trápíš. Pověz mi, co za tím je."
Vzdychla jsem si. ,,Víš, někoho jsem potkala. Moc se mi líbí a má krásný oči a hlas. Pomohl mi, pozval mě na kafe a poté jsem ho nespatřila několik měsíců. Dnes zamnou přišel, poseděli jsme, nadiktovala jsem mu mé číslo a on se bezeslova postavil a odešel. Slíbil, že se ozve ale zatím nic. A dal mi růži..."
,,Víš o něm vůbec něco?" Ptala se máma.
,,Jen jméno. Prý mi vše vysvětlí někdy jindy."
,,Dej tomu čas. On se ozve." Podpořila mě máma.
,,Máš pravdu.'' Usmála jsem se. Už jsme se o tom nebavily, povídaly jsme si  spíše o škole a o různých kravinách. Smály jsme se, pily čaj a užívaly si každého momentu.

Máma je jediná koho mám. Táta nám utekl když jsem byla malá, popravdě si na něj ani pořádně nepamatuji, nikdo mi nechtěl říct důvod jeho útěku. Potom mám ještě ségru, ale ta už je starší a bydlí sama ale hodně časti k nám jezdí. Celkově všichni se všemi vycházíme a každého si vážíme. Občas mi ale táta chybí, je nepříjemné ve škole poslouchat spolužačky které vyprávějí o rodičích, kteří drží pospolu. Vždy je mi to líto a jednu dobu jsem kvůli tomu měla psychické problémy, zdá se mi že i když mi je 17 - a tento rok dokonce budu slavit 18.- ho stále potřebuji a příjdu si bez něho neúplná.
Máma říká, že právě po něm mám blond vlasy a modré oči. Všichni u nás jsou totiž tmavý - hnědé až černé vlasy a hnědé oči. Já jsem spíše taková světlá a tím se hodně liším. Povahu jsem zdědila po mámě, jsem hodně uzavřená do sebe a stydlivá, vzato ale občas velký cholerik. Většinou se naštvu kvůli zbytečnostem a je těžký semnou potom hnout. Někdy si říkám, kdo by mě vlastně mohl mít s touto povahou rád.
Při této myšlence jsem si vzpomněla na Štěpána. Mohl by mě mít rád on? Stojím mu za to?
Když na něho myslím příjdu si občas jako hlupák, kterého vodí za nos. Nikdy se mi nestalo, že by mi někdo takhle všechno tajil. Na druhou stranu se mi to strašně líbí, přitahuje mě to snad ještě více než jeho rozcuchané vlasy a kukuč. Musela jsem se usmát. Nebudu se tím trápit. Pokud bude chtít, ozve se, pokud ne, neozve. Svět se přeci nezboří.

Další den ráno jsem se probudila svěží a plná energie. To se u mě tak nestává! První, co jsem udělala bylo to, že jsem zkontrolovala mobil. Přišla mi SMS z čísla, které nemám uložené.

Napiš, až se probudíš. Štěpán.

Tak přece jen se ozval! Začala jsem šílet a radovat se. Šla jsem si udělat čaj a u toho jsem mu odpověděla

Dobré ráno :)

Šla jsem se vysprchovat a namalovat. Samozřejmě jsem opět v koupelně strávila asi miliardu času. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musela jsem se pochválit. Dnes jsem se namalovala dobře, mrkla jsem na sebe do zrcadla a začala se oblékat, musela jsem totiž ještě do nejbližšího nákupního centra mámě koupit léky. Vzala jsem si legíny a košili a vyrazila jsem. Při zamykání jsem po dlouhé době otevřela mobil.
,,4 nové zprávy od Štěpána." Uculila jsem se. Schání mě!

Nechceš se dnes sejít?
Máš čas?
Halo?
Beru to jako ano

Bereš to správně.
Napsala jsem mu a bez dalšího mobilování jsem vyrazila směr obchodní centrum. Bohužel blíže u nás lékárna není a alespoň se podívám na oblečení. U mého rozmýšlení který obchod navštívím první mě vyrušil Štěpán, který mi začal volat.
,,Ahoj, tak kdy a kdy se sejdeme?"
,,Ahoj, no teď jdu do nákupního centra, jdu mámě koupit léky a možná se podívám i po oblečení. Potom půjdu asi do-"
,,Nenene, buď tam, hned tam jsem. Sejdeme se u parkoviště v 13:00 jo?"
,,Dobře, těším se." Usmívala jsem se jako sluníčko.
Uslyšela jsem mírné uchechtnutí. ,,Já také, Niki."

Taaak :D Pokračování je tu! Doufám, že se vám líbilo, nebojte, bude to ještě napínavé. :):D Tak ahoj příště.❤