What if...

14

Štěpán usnul, ještě jsem mu dala letmou pusu, při které se zachvěl a usmál. Přikryla jsem ho a potichu jsem se zvedla z postele, vzala jsem si jeho triko, které mi stačil svléct a kalhotky. Měla jsem štěstí, že triko bylo dlouhé a nemusela jsem Štěpánovi hrabat ve skříni, abych si půjčila i tepláky.

První jsem zamířila do koupelny, v psaníčku jsem měla takovou tu první pomoc, která se mi teď výborně hodila. Malinko jsem se poupravila, učesala a šla po schodech dolů.

U stolu seděl Radek, který si s někým psal na mobilu. Usmála jsem se a pozdravila ho: ,,Ahoj, ty budeš Radek, viď? Já jsem Nikola." Došla jsem k němu a podala mu ruku. Stiskl mi jí, podíval se mi do tváře a usmál se. ,,Rád tě poznávám, Nikolo."

,,Štěpán ještě usnul, napadlo mě, že bych nám udělala palačinky a kafe, příjde dnes ještě někdo?"

,,Dobře, Štěpán miluje kafe, kafíčkuje vlastně skoro furt," zasmál se. ,,Jinak bydlí tu s náma ještě Jakub, ale ten je teď na pár dnů u své přítelkyně. Jsme tu teprve chvilku, jinak jsme bydleli jen já, Štěpán a ještě jeden kluk." Zamrazilo jím. ,,S tím už se nebavíme."
Připravovala jsem těsto a Radka jsem poslouchala. ,,Nebavíte? Jakto?"
,,To je jedno. Nechoval se zrovna pěkně."
Rozhodla jsem se v tom už nešťourat, proto jsem zůstala zticha.

První porce palačinek pro Radka byla hotova, nakrájela jsem mu na palačinky ještě banán a už jsem mu to nesla.
,,Dobrou chuť, tady máš ještě kafe." Podala jsem mu ho. S vděkem se mi podíval do tváře a poděkoval.

,,Víš ty ale, že mi někoho připomínáš?" Pověděl mi, když jsem pokládala na stůl poslední, čili mojí porci. Zakousla jsem se do jídla a nechápavě jsem se na Radka podívala.
,,Jak bych ti někoho mohla připomínat?" Radek pokrčil rameny a napil se kafe.
,,Asi se mi to jen zdá, ale je to divný." Stále na mě civel, až mi to začínalo být nepříjemné. Podle mých výrazů to poznal a nechal toho.
,,Jinak díky moc za jídlo a kafe. Bylo to moc dobrý."
,,Nemáš zač." Odnesla jsem nám prázdné talíře do dřezu a začala je umývat a uklízet.

,,Ty jo, ženská v domácnosti. Na to nejsme s klukama moc zvyklý."
,,Nikdy jste tu žádnou neměli?" Smála jsem se.
,,Občas příjde moje přítelkyně, ale nikdy tu zatím nespala."
,,A není to škoda?" Sedla jsem si opět k němu.
,,Bylo mi to hloupý sem tahat Terku, když byl Bax nezadaný."

Zvedla jsem hlavu, zvedla obočí a nechápavě se zeptala: ,,Jaký Bax?"

To už zrovna Štěpán rozespale šel po schodech dolů. Při cestě si unaveně mžoural oči a protahoval se.
,,To byl spánek, ty jo." Spokojeně se usmál. Radek se rozhodl rychle zvednout, zamával mi a běžel po schodech nahoru. Štěpán ho stihl zastavit a zeptal se ho ,,Kam jdeš?"
,,Mám ještě práci." Vyhnul se mu a šel nahoru. Štěpán si tím hlavu nelámal, sedl si ke mně a věnoval mi upřímný úsměv. Oplatila jsem mu ho.

,,Copak to tu máme dobrého?" Začal jíst. Nedalo mi to a já musela za Radkem. Musela jsem se zeptat, co tím myslel. Zvedla jsem se, obejmula Štěpána zezadu a dala mu pusu na tvář. ,,Jdu do koupelny." Kývl hlavou a já letěla co nejrychleji nahoru po schodech.

Stála jsem před dveřmi do Radkova pokoje, zaklepala jsem a vešla. Seděl zrovna u počítače se sluchátky, takže mě zřejmě neslyšel jak zaťukat, tak ani přijít. Poklepala jsem mu na rameno, vylekal se a sluchátka si sundal.
,,Nikolo, co tu dělaš?" Byl nervózní, rychle začal na počítači nenápadně něco odklikávat.
,,Řekni mi už konečně o co tu jde." Už mě to přestávalo bavit.

Podíval se na zem, zvedl se ze židle a opřel se o stůl. Ruce si dal do kapes svých džínů a dotčeně se na mě podíval.
,,Myslím, že bude nejlepší to nechat na Štěpánovi."

,,To snad není možný!" Začala jsem nadávat. ,,Znám se s ním už jak dlouho a nikdo mi není schopný říct pravdu? Jen mě vodíte za nos a myslíte si, jak jsem pitomá."

Radek chtěl už něco říct, ale v tom přišel do pokoje Štěpán se slovy: ,,Co se to tu děje?" Při pohledu na nás se zatvářil naštvaně. Podle Radkova gest se rozhodl k nám přijít blíže, jeho výraz ve tváři se jako lusknutím prstů ihned změnil.

Konečně se dozvím Štěpánovo tajemství, které jsem viděla hluboko v jeho očích. Konečně.