What if...

12

Utíkám před tím a nemohu se od toho vzdálit. Co když mě to chytí? Ohlédnu se,  záhadný člověk ale nikde. Zastavila jsem se, jelikož jsem nemohla popadnout dech, svalila jsem se na zem a mé tělo se nedokázalo více hýbat. Pršelo, kapky bubnující na mokrou zem, na které jsem ležela, napodobovaly mé slzy. Tekly mi automaticky, dýchalo se mi hůř a hůř, stromy šuměly, vítr se dotékal mého těla. Já před tím neuteču.

Věděla jsem, že tu je. Nebránila jsem se, protože vím, že to nemá cenu. Už tolikrát jsem se snažila, jenže vždy spadnu a nedokážu se sebou nic dělat. Neviděla jsem ho, ale slyšela jeho hlas, který si pamatuji jako jemný hlásek, šeptající mi do ucha před spaním.

Rozklepala jsem se, schoulila se a doufala, že se už probudím.

,,Nikolo?'' Tentokrát se ozval odlišný a příjemnější hlas. Cítila jsem, jak se pomalinku probouzím a otevítám oči.

,,Je ti něco?'' Očima jsem hledala toho člověka, který na mě mluvil. Otočila jsem se na druhý bok a zjistila jsem, že ten hlas byl Štěpán. Ležel vedle mě.

,,Jen hnusný sny. Mám je už dlouho.'' Svěřila jsem se. Položila jsem se na ruce a pozorovala jeho tvář. Byl rozespalý jako já, přesto se usmíval a prohlížel si mě také. Mé oči se přesunuly na jeho tělo. Byl bez trička. Já byla ve spodním prádle.

,,Usla jsi mi v taxíku, odnesl jsem tě sem do postele a přišlo mi hloupé, aby jsi spala v plesových šatech."
,,Díky, asi bych se moc dobře nevyspala." Usmála jsem se a vzdychla jsem si.
,,A copak se ti zdálo?" Zajímal se.
,,Už dlouho mám sny, že před někým utíkám. Vždy mě chytne, i když mu nevidím do tváře."
,,To, že před něčím ve snu utíkáš znamená, že se v realitě snažíš vyhnout problémům."

Ucítila jsem jeho teplé, starostlivé ruce na mé tváři. Štěpán ležel na zádech, bedlivě mě sledoval a hladil.
,,Brečela jsi. Ze snu. Musel jsem tě probudit a dát ti najevo, že už je vše v pořádku, když jsem tu po tvém boku já."
Lehla jsem si k němu, položila si mojí hlavu na jeho hruď a poslouchala jeho tlukot srdce.

,,Co já bych bez tebe dělala."
Políbil mě na čelo. Projel mnou pocit, který jsem už dlouho necítila. Pavel to dělal taky, ale pocity jsem měla jiné. Obyčejné, jako když vás obejme kamarádka. Je to hřejivé, potěší vás to a uklidní, protože máte tu kamarádku rádi. A o tom to je. Já Štěpána asi začínala milovat. To je v háji.

,,Nad čím přemýšlíš?" Ptal se.
,,...Nad tím, co si dáme k snídani. První se ale vykoupu, mohu?"
Štěpán se zvedl, naskytl se mi pohled na jeho polonahé tělo. Prohlížela jsem si ho, jak v jeho skříni vyhraboval tričko. Půjčil mi modro-šedivé tričko s konflíkama u lemu.
,,Jen tě musím upozornit, nejsme tu samy. Mám spolubydlící, ale teď jeden je u rodiny, přijede později."

Usmála jsem se a zvedla jsem se, pomalu jsem přišla k němu a vzala si tričko. Bavilo mě pozorovat jeho pohled, který na mě upínal. Dělala jsem to samé - očnímu kontaktu jsem se nevyhýbala.

,,Díky." Ušklíbla jsem se a otočila se. Mířila jsem do koupelny.

Když jsem jí konečně našla, svlékla jsem se a celá jsem se ponořila do horké vody s bublinkami. Vybrala jsem si šampon, sprcháč a kondicionér který se mu váleli na vaně. Rozhlédla jsem se, koupelna byla obrovská, již zmíněná vana byla velká také. Nechyběl tu na rohu sprchový kout a samozřejmě umyvadlo se zrcadlem, kde měl položený sebemenší prkotiny, které se mu nevešli do skříňky pod umyvadlem. Typický chlap, zasmála jsem se a namočila si konečně vlasy a obličej. Smyla jsem zbytky řasenky, makeupu a dalších těch holčičích věcí, které jsem si musela napatlat na obličej.

Uslyšela jsem zaklepání. Do koupelny vešel stále polonahý Štěpán, koukal na mě a já koukala na něho. Patlala jsem si zrovna kondicionér na vlasy. V tento moment jsem byla ráda, že existují bublinky.
,,Jsem tu jen na skok, jdu si sem jen pro holení." Stále mě pozoroval.
,,Já jsem tu host, ohol se tady, nevadí mi to."
,,Fakt ne? Budu hned." Ujišťoval mě.
,,Ne." Teď jsem ujistila jeho. Chtěla jsem, aby tu byl semnou. Mohla jsem ho sledovat. I když jsem ležela nahá ve vaně.

Bylo roztomilé ho viděr, jak si patlá po obličeji niveu a pěnu na holení. Soustředil se a snažil se na mě nepodívat, protože jsem právě lezla ven.Vsadím se, že se podíval, protože jakmile se naše pohledy setkaly, škubnul sebou a díval se na zem. Nahá jsem se k němu přitiskla zezadu, dala jsem mu pusu na záda, výš jsem ani nedosáhla, a obejmula ho.

Nečekal to, uslyšela jsem mírný vzdech který mi stačil ke spokojenosti. Ráda si s lidma hraju. Opět jsem se otočila a zabalila jsem se konečně do ručníku. Nevydal ani hlásku.

,,To mi nedělej." Konečně se ozvalo.
,,Copak ti dělám?" Usmívala jsem se. Sundala jsem si ručník a pomalu si nasazovala jeho triko.

Pozoroval mě v zrcadle a já jeho.

Nepřerušili jsme oční kontakt, byl opřený o umyvadlo, dýchal nahlas. Já dýchala nahlas. Praštil do umyvadla, upustil niveu a pomalým krokem šel ke mně, k mojí najednou tak nevinné postavě stojící uprostřed koupelny. Nespustil ze mě oči, které měli v sobě plamínky. Plamínky touhy. Vsadím se, že moje na tom nebyli jinak.

Chytl mě za boky, pohupoval mi s nimi a já uslyšela potiché, zato ale srozumitelné šepotání.

,,Já se z tebe zblázním."