What if...

11

Probudila jsem se v autě, které mě někam vezlo. Podle hlasu Štěpána jsem poznala, že to bude taxi. Ležela jsem mu na stehnu, protáhla jsem se a snažila se mu podívat do tváře. Jeho pravou ruku měl na dveřích, levou na mně. Kdykoliv se blížila zatáčka, chytnul mě a přidržoval. Neustále se ptal, kdy tam budeme a kde se právě nacházíme. Dělala jsem, že spím jen abych vnímala starostlivého Štěpána. Občas mi připomínal Pavla, kluka, se kterým jsem chodila a který mi tak neskutečně ublížil.
Taky měl o mě strach, taky si mě přidržoval a hladil mě ve vlasech, jako právě začal Štěpán.
Řidič pustil rádio, asi už nemohl poslouchat Štěpánovy opakující se a nekončící otázky, tak se spoléhal na rádio blaník, že překřičí Štěpánův hlas.
Ne, Pavel byl jiný, vyšší a rozhodně nebyl tak starostlivý, jako Štěpán.
,,Doufám, že už ti je lépe." Začal na mě mluvit.
,,Asi dnes u nás přespíš. Nikdo tě nečekal a nevím, co na to řekne tvoje máma."

Tohle dělá Štěpán když je opilý?

Doopravdy si semnou povídal i když věděl, že "spím". Celý taxík smrděl kouřem a alkoholem, který se táhl jak z mé, tak i ze Štěpánovy pusy.
,,Ani nevíš, jak bylo roztomilé, když jsi mne nazvala cizincem." Usmál se. ,,Přitom cizinec vůbec nejsem. A víš, proč jsem za tebou nepřišel dřív?"
Odmlčel se, zadíval se z okna a promluvil.
,,Stěhovali jsme se do Prahy s klukama, byl jsem tu na skok něco zařídit a následně omrknout po dlouhé době Karlův most."
Poslouchala jsem ho se zájmem. Pověz mi vše, co jsi mi nemohl říci dříve. Zajímá mě to. Zajímáš mě ty.
Hladil mě, čechral mi vlasy a přejížděl prsty po tvářích.
,,Víš o tom, že jsi strašně roztomilá, když spíš?"
Usmál se a opřel se. ,,Jsem tu tak sám. Prosím povídej mi také něco."
,,Důvod, proč jsem brečela ten den je prostý. Měla jsem přítele, který mi hrozně ublížil. Už je to delší dobu, ale bylo těžké na to zapomenout."
Sledoval mě. Se zájmem.
,,Ublížil mi." Mlčela jsem. ,,Myslela jsem, že už nebudu moci nikoho milovat. Od té doby jsem všechny odstrkávala. Odstrčila jsem i tebe. Jenže ty jsi si ke mně našel cestu."
Pozorovali jsme se. Hleděl mi do očí, já hleděla jemu. Všechen svět tam venku i tady uvnitř v autě byl pro nás najednou cizí. Prohlédla jsem si ho ještě jednou.
Rozcuchané vlasy, kravata nakřivo, zmačkaná košile a vážný pohled. I opilý měl něco do sebe, byl jiný, zajímavý, otevřený a já ho chtěla poslouchat dále. Chtěla jsem se dozvědět sebemenší detail. Prosím, nestyď se.

Co si asi myslel o mně, když mne pozoroval?