What if...

4

Šla jsem do lékárny koupit mámě ibalgin. Měla jsem ještě čas tak abych na to nezapomněla.

Potom jsem se vydala směr parkoviště. Stíhala jsem to jen tak tak, v nákupním centru byli samé děcka. Nejvtipnější na tom bylo, že v ruce měli buď Starbucks nebo bubbletea. Nad tím jsem se zamyslela a hned jsem dostala chuť na latté ze Starbucksu.

Rychle jsem se otočila a doběhla si pro něj. ,,A jak se jmenujete?" Usmál se milý prodejce. ,,Nikola." Usmála jsem se na něj také. Chvilku jsem si na mé latté počkala, poté jsem si ho dosladila, přidala skořici a šla opět na parkoviště najít Štěpána. Myslela jsem, že bude na mne čekat před parkovištěm, jenže čekal pravděpodobně hned u aut. Vlezla jsem dovnitř a doufala, že ho najdu. Uslyšela jsem ,,Tady!" Otočila jsem se tím směrem a uviděla Štěpána. Přiběhla jsem k němu a obejmula ho.,,Ale ale, tady má někdo tulivou?" při pohledu na kafe v mé ruce dodal ,,A kafovou?" Stiskl mě také. ,,Kam by jsi chtěla jít?",,Vůbec nevím. Nepůjdeme se podívat na obchody?" Hned, co jsem položila otázku se Štěpán zarazil a přestal mluvit. Co se stalo?! ,,Pokud se ti nechce, tak nemusíme." Uklidnila jsem ho. Nechápu, co to s ním furt je.,,Já mám totiž takový... problém." Podíval se do země.,,Jaký?" Byla jsem zvědavá.,,No... víš já..",,Máš sociální fóbii?" Dopověděla jsem jeho větu.,No.. a-ano. Přesně tak. Ale jen kde je hodně lidí. A to jsou nákupní centra."Cítila jsem z něho, že mi lže. Navíc nejsem blbá. Jenže jsem to nechala být, ať si to nechá teda pro sebe. Podívala jsem se mu do očí. ,,Tak kam teda půjdeme?" ,,Nebo víš co... nákupní centrum není špatný nápad. Mrkneme se po oblečení.''Nechtěla jsem, aby kvůli mě dělal věci, které nechce. ,,Hele, pokud vážně nechceš-''
,,Nenene!'' Přerušil mě. ,,Půjdu rád.''
Usmála jsem se a šli jsme. Dnes mu to vážně slušelo, měl na sobě světle modré tričko, černé rifle a koženou černou bundu. Po cestě do obchodů se mě zeptal: ,,Není ti Niki zima? Na, vem si mojí bundu.'' S radostí jsem si jí oblékla, nevadilo mi, že je asi o 3 čísla větší, byla moc pohodlná a hlavně voněla po něm. Vůbec mi totiž nedošlo, že je zatím duben.Bylo mi to všechno zvláštní, Štěpán se stále ohlížel, nebyl v klidu a když jsem na něj mluvila vůbec nevnímal. Nevím vůbec čím to mohlo být. Byla jsem z toho smutná a cítila jsem se provinile, že jsem ho ''donutila'' do něčeho, co vlastně nechtěl. Sklopila jsem hlavu, už jsem se nemohla koukat na ty samý holky, které ze Štěpána nespustily oči. Jak jsem měla hlavu dole, všimla jsem si jeho ruky, která se hýbala sem a tam jak chodil. Občas s ní pohnul automaticky, jak to má ze zvyku. Jak já bych jí nejradši držela celý den...Štěpán mi zvedl hlavu a podíval se mi do očí ,,Halo, mluvím na tebe.'' Při pohledu do jeho očí jsem se musela opět podívat na již zmíněnou podlahu. Jeho oči mě dovedou k šílenství!
,,Co jsi říkal?'' No, jestli už nechceš do nějakého toho obchodu. Zasmál se. Šli jsme se podívat do Pull&Bearu, tam to mám moc ráda. Štěpán si koupil rovnou mikinu a já si koupila košili, tentokrát s motivem pejsků. Rozhodli jsme se ještě mrknout do Hm, potřebovala jsem pár tílek a džíny, které bych roztrhala. Celá já. Štěpán si vzal také pár triček.Po dlouhém vybírání jsme mířili jsme směr kabinky. Věděla jsem, že si vše nekoupím, ale když už jsem tu je škoda si tu něco nevyzkoušet. Největší kabinka byla volná, vlezla jsem si tam a Štěpán hned zamnou. Trošičku jsem se zalekla.,,Ty tu budeš semnou?'' Koukala jsem na něj.,,Vadí? Stydíš se?'' Přetáhnul si přes hlavu triko a mně se naskytl pohled na jeho vypracované a krásné břicho. Všimla jsem si, jak mě pozoruje a rychle jsem odvrátila zrak. V tichosti jsem si rozepla košili a sundala si jí. Samozřejmě jsem byla od Štěpána otočená, takže nic neviděl a vzala jsem si na sebe jedno z mnoha tílek. Tohle bylo bílé a padlo mi.Otočila jsem se na něj a zeptala se. ,,Tak co myslíš?'' Místo, aby si mě prohlédl celou mi celou dobu hleděl do výstřihu. ,,Já myslím, že dobrý.'' Usmál se a šel ke mně blíž. ,,Co já?'' Myslím, že se právě dostal do mé intimní zony, snažila jsem se ustoupit, ale zamnou už byla stěna. Začala jsem prudce dýchat, mé boty klouzaly po podlaze, Štěpán si toho všiml a chytl mě za boky. držel mě a já měla v něm oporu. Vůbec jsem nevěděla, co se bude dít, myslela jsem, že mi dá pusu, ale v tom momentu se odtáhnul a začal se opět převlékat.Vůbec jsem nepochopila co to mělo být, už jsme se o tom nebavili a já si koupila to tílko, které jsem si zkoušela. Už jsem se víckrát nechtěla svlékat, takže pro mě bylo jednodušší jít k pokladně a zaplatit jen jedno.Od té doby jsme byli oba zamlklí, odtažitý a bylo to zvláštní. Na jednu stranu ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne.Odvezl mě autem domů a slíbili jsme si, že mi hned napíše až dorazí domů také. A napsal.