What if...

15

Štěpán se mi díval hluboko do očí, Radek dělal totéž. Nevěděla jsem, na koho se koukat dřív, a proto jsem přeskakovala od jednoho k druhému.

Štěpán mě chytl za boky, tímto gestem mě vyzval, abych si sedla na postel na kterou se posadil také. Radek stál stále u stolu, myslím, že spoléhal na svého kamaráda, že bude mluvit jenom on a Radek ho případně doplní.
,,Znáš server youtube?" Zeptal se Radek. Štěpán mlčel a koukal do země.
Podle mého výrazu usoudil, že ano.
,,Tak my tam nahráváme videa."

Zvedla jsem obočí. ,,Vy? Dospělí chlapi?"
,,Baví nás to. Nemohl jsem ti to říct dříve." Ve Štěpánově hlase jsem cítila strach, ale větší podíl naštvanosti, ještě zvýšil hlas aby jí podtrhl.

Vše mi začalo docházet. To tajnůskářství, hodinové uklízení pokoje a samé výmluvy. Už jsem v tom měla jasno. Bylo mi úplně jedno, co dělá. Co nahravá a nenahrává na nějakej youtube. Nebyl ke mně upřímný.

Mlčela jsem a sledovala Štěpánovu tvář. V této pozici byl silnější. Vycítila jsem z to něj a trošku jsem se stáhla, ale nic mi nebránilo v tom si stále stát za svým.
,,Proč jsi mi to neřekl dříve?" Ptala jsem se ho s klidem v mým hlase. V jeho tváři jsem zaznamenala malinký úsměv, který se poté stáhl.

,,Nechtěl jsem ti to říkat, myslel jsem, že třeba tady Radka i poznáš."
Vzhlédla jsem k Radkovi, který nás upřeně pozoroval.

,,Fakt ne." Pokrčila jsem rameny. Radkovi zazvonil telefon a promluvil na Štěpána: ,,Baxi, to je House. Jdu vedle, jo?"

Štěpán kývl hlavou a obrátil pohled na mě. Dívali jsme se na sebe a já se rozhodla, že to trapné ticho už nebudu protahovat. Dělala jsem, že jsem si přezdívek vůbec nevšimla.
,,Mohl jsi být ke mně upřímný." Opět jsem zvážněla. ,,Ale samozřejmě mi to nevadí. Takže ty nejsi cizinec, viď?" Můj vážný pohled se změnil na veselý. Se zájmem jsem ho pozorovala.

Štěpán se usmál a odpověděl: ,,Nejsem cizinec, jsem docela oblíbenej." Mrknul na mě. Zachvěla jsem se a Štěpán to poznal. Chytl mě za boky a přitáhl ještě více k sobě i když jsem myslela, že víc namáčknutá na něm být nemůžu.

,,Že bys semnou něco natočila?" Zeptal se mě a políbil do vlasů.
,,Ne, to ne. Na tohle se necítím." Byla jsem k němu upřímná, ale i tak jsem se na něj usmála. Ten polibek byl hezký.

Do pokoje přišel Radek s telefonem v ruce. ,,Štěpáne, večer přijede Kuba."
Svůj pohled obrátil i na mne: ,,Niki, budeš tu ještě večer? Seznámíme vás."
,,Moc ráda bych zůstala, ale já nevím co máma..." zesmutněla jsem.

,,Neboj. Jsem si jistý, že ti to dovolí." Ujišťoval mě Štěpán. ,,Dnes ráno jsem jí už volal a jak to vypadalo, neměla s tím vůbec žádný problém." Zasmál se.

,,Ty... ty jsi jí dnes ráno volal?" Divila jsem se.
,,Ano, v taxíku jsem ti to říkal, že to vše domluvím." Začal mě hladit po zádech. Odtáhla jsem se a ujišťovala jsem se, zda je to pravda. ,,Kde jsi na ní vzal číslo?"
,,Máš nejvíc jednoduchý kód na iPhonu. Myslím, že ten by uhádl každý."
,,Mimochodem mám stejný. Byl to můj nápad ho zkusit." Vložil se do toho Radek. 

Zasmála jsem se a gestem jsem pobídla Štěpána, ať  zavolá mojí mámě. Zvedl se z postele, povytáhl si džíny a začal vytáčet číslo, vedle mě si zatím sedl Radek.
,,Těšíš se?" Usmál se.
,,Jo, těším."

To jsem ale nevěděla, koho tam potkám.