What if...

16

,,Ano... ano... nebojte, dobře. Slibuji, nashle." Štěpán vrátil telefon zpátky do kapsy a začal se věnovat nám s Radkem.
,,Mám se o tebe postarat, slíbil jsem jí to. Takže tě sleduji." Napomenul mě a já se zasmála.
,,Myslím, že na naší párty v kalhotkách a v mém tričku asi nebudeš." Dodal a usmál se. ,,Jak to uděláme?"
Líbilo se mi, jak byl Štěpán při každé situaci v klidu. Úsměv jsem mu opětovala. ,,Tak sjedeme na rychlovku ke mně domů? Jen se převléknu."
Štěpán souhlasil.

Při odchodu jsme se Štěpánem rozloučili s Radkem, který se snažil vykuchtit mé palačinky. Napsala jsem mu na papír ingredience a postup, bylo vtipné ho sledovat, jak se ochomítá v kuchyni pouze v zástěře, snažící se vše napodobit podle textu napsaného na kuse papíru.

,,Myslíš, že bude Kubovi vadit, když si opět půjčuji jeho auto?" Ironicky se zasmál když zasedl za volant.

,,Myslíš, že bude mojí mámě hodně vadit, že mám na sobě jen tričko,tepláky plus boty které mi jsou snad o 5 čísel větší?"

,,Přece tě nenechám chodit nahou." Blížila se zatáčka, chytl mě za stehno, aby si mě podržel. Vlastně to nemělo ani žádný smysl, lítala jsem v autě tak či tak.

,,Mám na tebe dávat pozor. Radši mít větší oblečení, než nemít žádné oblečení."
Hned, co dořekl větu dodal:
,,No ono je to někdy super nemít žádné oblečení."

Narážel na dnešní ráno a já se rozhodla mlčet. Zrudla jsem, hlavu odvrátila a snažila se neusmívat.
,,Copak, nějak se nám tu červenáš." Zasmál se a pohlédl mi do tváře. Zjistil, že má pravdu a začal se smát více.
,,Je mi jen vedro." Vymlouvala jsem se.
,,Ale notak, to byla sranda. Moc se mi to líbilo." Položil mi ruku na stehno, upřímně se na mě usmál a pohladil mě.

Viděla jsem, jak sebou Štěpán cukl a vzpamatoval se. ,,Tak a teď mě naviguj, teď už nevím."
Podívala jsem se z okýnka a začala radit, kam má zabočit. S nadšením jsem mu představovala naše panelákové sídliště, sousedy venčící pejsky i auta, které stále stáli na svém místě. Na Štěpánovo obličeji bylo vidět, že se výborně baví. Nejlepší na tom bylo, že ať jsem řekla cokoli, vždy se zájmem naslouchal.

,,Tak, tady bydlím. Máma bude asi v kuchyni." Zula jsem si boty, Štěpán udělal totéž. Boty jsem mu uklidila dovnitř a zavřela. Začala jsem se pohybovat po bytě a hledat mámu, která nikde nebyla.
,,Tak máma bude asi u ségry." Vykoukla jsem na Štěpána ze dveří. Vše si pečlivě prohlížel, poté přešel do velkého obýváku. Zaměřil se na vystavené fotky na které si máma dávala záležet.
,,Tohle jsi ty, viď?" Ukázal na malou, asi tříletou plešatou holčičku s kšiltem dozadu.
,,Nečekaně. Jsem furt stejná. Teda, už mám vlasy"
Štěpán se usmál, ale nepodíval se na můj pobavený obličej. Jeho oči visely na fotkách - každou si prohlížel velice pečlivě. Poté přišel zamnou do pokojíčku, kde jsem už se skříně vytahovala oblečení.

Nemohla jsem se rozhodnout mezi košilí nebo lehkým svetříkem, proto jsem začala Štěpánovi mávat s kouskama před obličejem, doufající, že mi poradí.
,,Mám si vzít tenhle obyčejný svetřík? Je světle růžový, dá se rozepnout a k tomu bych si mohla vzít bílé tričko a bílé rifle." Vzdychla jsem si a zvedla jsem výše košili. ,,Ale tahle je taky dobrá. Co když si jí poliji vínem?!" Vystrašeně jsem kvíkla. ,,No to bych nepřežila, protože pokud se podíváš zblízka, není to jen obyčejná nudná košile." Zvedla jsem výhružně ukazováček před Štěpánův pobavený obličej. ,,Máš tady malinký jezevčíky a tady můžeš vidět i kokršpaněla. A co teprve temhle mops?"
Zamilovaně jsem si prohlížela můj, jak je jistě zřejmé, nejoblíbenější kousek oblečení který vlastním.

,,Víš o tom, že i když si poliješ vínem první bílý outfit, také ho zničíš?" Smál se a položil se na mojí velkou postel.
,,Tak to zůstanu u mého tmavého outfitu." Při pomyšlení na beznadějné změnění stylu oblékání jsem si vzdychla, ze skříně jsem vyndala šedivé tílko, černý svetřík a tmavě modré, trošičku roztrhané džíny.

Začala jsem se svlékat, abych si mohla vzít mé normální, obyčejné oblečení. Stála jsem v místnosti jen ve spodním prádle. Když jsem se natahovala pro můj konečný výběr outfitu,
Štěpán mě obejmul zezadu. Jeho ruce začaly horlivě prozkoumávat mé tělo, jako kdyby to nikdy předtím nedělaly.Jeho doteky nastartovaly v mém těle pocity, které mi dělaly dobře a myslím, že to podle řeči mého těla poznal. Otočila jsem se na něj, abych mu viděla do obličeje a hlavně do jeho krásných očí, které mě přiváděly do šílenství sami o sobě.Nebránila jsem se úsměvu, poté jsem ho dlouze políbila. Vůbec se nebránil, spíše přidal více na intenzivitě. Líbali jsme se dlouho a divoce, proto jsme oba nevnímali, že nám čas utíká před očima. Jakmile se dotknul mé podprsenky, kterou chtěl sundat, ohnala jsem se po něm.
Podíval se na mě nechápavě, zvedl jedno obočí a zeptal se: ,,Děje se něco?"
,,Ne, nic, promiň. Já bych asi už šla. Víš." Vyvlékla jsem se mu z objetí a rychle jsem si nandavala oblečení.

Nedokázala jsem to.
Nedokázala jsem to.
Nedokážu to.
Myšlenky se mi v hlavě shromáždily až jsem myslela, že mi pukne hlava. Snažila jsem se zamyslet, co mě k totu kroku vedlo.
Při cestě do auta mi to vše došlo.

,,Nikolo prosimtě, co se to s tebou děje? Ráno jsi byla jak utržená ze řetězu a teď se mě št..."
,,Nech toho." Okřikla jsem ho. Zastavil se a s otevřenou pusou na mě hleděl. Dělala jsem, že ho nevidím, snažila jsem se dostat do auta, ale zastavil mě.
,,Prosimtě, co se to s tebou stalo?"
To už jsem nevydržela a rozbrečela jsem se. Když si toho Štěpán všimnul, sevřel mě v objetí a začal mě uklidňovat.
Nezmohla jsem se ke slovu, proto mě posadil do auta, sedl si na místo řidiče, nastartoval a vyjel.
,,Kam-kam to jedeme?" Promluvila jsem ufňukaným hlasem po delší době.
Nechal se odmlčet. ,,Uvidíš."
Nic jsem na to neřekla, utřela jsem si pár slz na krku a sledovala cestu. Přišla jsem si zbabělá, cítila jsem se trapně a bylo mi smutno, že jsem se takhle ukázala Štěpánovi.

Bylo mi opět do breku.