What if...

10

Vešli jsme do klubu a rozhlíželi se. Obrovská místnost, bar a podium, kde stál DJ. Hodně lidí se už vlnilo do rytmu, někteří seděli u již zmiňovaného baru a pili. Tam jsme se rozhodli jít první.

,,Tak co to bude?'' Ptal se milý barman.

,,Dejte nám dvakrát to nejlepší, co tu máte.'' Odpověděl Štěpán

Barman se usmál, odskočil si někam dozadu a začal něco míchat. Upřeně jsem ho pozorovala. Z mého dumání mě vyrušil Štěpán, který mě chytl za ruku. Podívala jsem se na něj, barman nám mezitím položil pití na stůl. Přiťukli jsme si, usmáli se a napili. Já jsem si jen cucla, protože jsem měla strach, jak to bude chutnat. Když jsem viděla Štěpána, jak to do sebe lije, nesměla jsem zůstat pozadu a napila jsem se trošičku víc. Bylo to moc dobrý a podle Štěpánovo úsměvu mu to taky moc chutnalo.

Odložili jsme skleničky na stůl a opět se na sebe podívali. Jeho oči byly stále záhadné, krásné a jeho úsměv byl stále stejný, jako ten den, co jsme se potkali. Prohlížela jsem si ho a byla jsem neskutečně vděčná, že jsem ho poznala. ,,Co si mě tak prohlížíš?'' Zeptal se a já se usmála ještě více. ,,To je krásný, že se na mě furt takhle usmíváš. Je to úplně něco jiného, než první den.''

Množství alkoholu v mé krvi to jistilo - nerozbrečela jsem se, neudělala scénu ani se neurazila a neutekla. Místo toho jsem na Štěpána koukala a snažila se vstřebat větu, kterou mi právě řekl. On věděl, proč do mě ten alkohol lil. Dozvědět se, co se stalo a co se semnou děje. ,,První ty, co mi tajíš?" Začala jsem zhurta, bohužel odpovědi se mi nedostalo.
Štěpán do sebe nalil další skleničku, myslím, že už měl třetí nebo čtvrtou - já měla stále druhou.
,,To-to ti nemůžu říct."
,,Proč?" Přiblížila jsem se k němu a pohleděla mu do očí. Koukal do těch mých, položil si ruce na mé stehna a začal mě vášnivě líbat. Oba jsme byli opilí, líbilo se nám to oboum ale nevybrali jsme si zrovna vhodné místo. Afterparty mojí školy. Myslím, že nás už viděli všichni. Odtrhla jsem se a mojí skleničku jsem pro jistotu začala dopíjet, abych měla plnou pusu a nemohl mě dále pusinkovat. Pozorovala jsem ho, zas tak moc opilý nebyl, když se zvedal, aby si šel pro další drink schodila jsem ho na sedačku, kde jsme celou dobu seděli jako přibitý. Hold jsme ještě nedostali odvahu jít na parket - nebo spíše jsme zatím nenašli rovnováhu.
,,Hohou, co to bylo?" Smál se a opět na mě začal šahat. Seděl ihned vedle mě, chytla jsem mu ruku, kterou mel položenou na mých stehnech a podívala jsem se na něj. Začal ji dávat pryč, jenže já mu jí chytla a přesměrovala na mé boky. Nechal se vést a zmáčkl mi je.
,,Boky jsou tvé slabé místo, viď?" Pozoroval mě.
,,A jaké je tvé slabé místo?" Sledovala jsem ho také.
,,To bys chtěla vědet, co?" Rukama mě chyl za pas a posadil si me za klín. Ruce jsem mu dala okolo krku a položila se na něj. Bylo mi sice neskutečně blbě z toho alkoholu, ale tohle jsem si musela vychutnat. Chvilku jsem takhle ležela a pak jsem pocítila, že se mi chce na zachod. Začala jsem nad tím přemýšlet a došlo mi, že jsem od plesu vubec nebyla. Zvedla jsem se, ale Štěpán mě chytnul.
,,Kam jdeš?""
,,Čůrat. Jdeš semnou?" Smála jsem se a sotva se držela na nohách.
,,Jo, jdu." Chytl mě za boky a hledal semnou záchody. Pokud mě viděl někdo ze třídy, jak se motáme všude možně a nedokážeme udržet balanc, už do tý školy nikdy nevstoupím a budu chodit kanálama.
Konečně jsme to našli, já šla dovnitř a ohlédla jsem se, zda Štěpán na mě čeká. A čekal.
Když jsem si umyla ruce a vyšla jsem, Štěpán tu nebyl. Ono se asi dalo čekat, že ho nějaká holka nenechá o samotě. Rozhodla jsem se ho jít hledat, ale v tom mě oslovil nějaký kluk.
,,Ahoj," Usmál se.
Já, jakožto opilá, jsem vůbec nevnímala a nechápala jsem, co po mně chce.
,,Co je?"
Zarazil se, ale snažil se držet konverzaci dál.
,,Ty jsi z jakého ročníku?"
,,Já jsem ze třeťáku, obor laboratorní asistent." Stále jsem koukala úplně vygumovaně a snažila jsem se nespadnout. Mé nohy už ty podpatky nedávaly.
,,Já jsem taky ze třeťáku, ale jiný obor." Stále se usmíval a já začala také. Na Štěpána jsem jaksi zapomněla a povídala si s tímhle klukem. Byl docela fajn.
,,Jo jinak já jsem Nikola." Konečně jsem mu prozradila mé jméno.
,,Já jsem Adam." Usmál se.
Najednou se stalo něco, co jsem nečekala. Štěpán se vynořil odněkud, ani jsem si nevšimla odkud a jednu Adamovi vrazil. Odstoupila jsem a sledovala ho. Nenapadlo mě mu něco říct, zkrátka jsem ustupovala a sledovala je, jak se hádají. Byla jsem mimo a měla jsem žízeň.
,,Drž ty pracky od ní pryč, jasný?"
,,Vždyť já nic nedělám, jen jsem si s ní povídal!" Oháněl se Adam.
Adama a Štěpána jsem začala vidět černě, DJ jsem už neslyšela, jedině tak obrovské pískání v uších, nohy jsem už také necítila, a proto jsem spadla. Omdlela.
Jediné, co si pamatuju je Štěpán shrbený nademnou říkající mi ,,Neboj, já se o tebe postarám."