What if...

34

Našel ve mně části, o kterých jsem nevěděla, že existují a já v něm našla lásku, ve kterou jsem už dlouho nevěřila.
Jeho srdce bylo jako oceán, ve kterém stálo za to se potopit.
Stálo to za to.
V jeho oceánu jsem objevila to, co jsem v mém těle potřebovala vyplnit.
Pouze se Štěpánem jsem poznala, co to znamená pochopení, láska a soucit.
Pouze se Štěpánem jsem se cítila milovaná.

S Pavlem to bylo jiné. V jeho přítomnosti jsem byla zticha, ale nebyla jsem slepá.

Bála jsem se ozvat.
Měla jsem strach se znova zamilovat.

Ale když jsem sledovala Štěpána, ležícího vedle mě v jeho posteli, mé obavy mě ihned přešly.
Každý jeho dotyk, jak pusou tak bříšky prstů jsem si užívala. Nevynechal jediné místo, kde by nechal část mého těla nedotčenou.

,,Bála jsi se dnes semnou jet?" Políbil mě, obejmul a sledoval, jak své nahé tělo přikrývám jeho peřinou.
,,Popravdě, nebála." Usmála jsem se a položila jsem se na jeho hruď.

Mým tělem se střídalo milion pocitů. Cítila jsem motýlky v břiše, lásku která se prolínala celým tělem a vzrušenost, která se s každým jeho dotykem zvětšovala.

Byla jsem zamilovaná.

Do jeho jemných vlasů, kouzelného úsměvu, tónu jeho hlasu, hlasitých vzdechů, upřímných komplimentů, zbožňovala jsem jeho vážný výraz ve tváři ihned měnící se ve smích, postavu, která byla vždy vzpřímená, roztomilou mimiku jeho obličeje, klepající se prsty a charakter.

Položil mi ruce na záda, přejížděl mi po páteři a já pomalinku usínala. Mé oči se zavíraly a můj mozek přestal vnímat realitu, ale sny, které se mi už mihaly před očima.

Probudila mě vůně palačinek, která se prolínala celým domem. Oblékla jsem se a sešla jsem schody dolů, abych se přesvědčila, že se můj recept v klučičí domácnosti uchytil.
A měla jsem pravdu.
Vážně to byly mé palačinky, které jsem klukům už několikrát dělala.
Pobaveně jsem se usadila a Štěpána nahlas pochválila. ,,No šikulka, to abychom na tu párty neměli prázný žaludek, co?"
,,A taky abychom doplnili energii, po tom našem výkonu." S úšklebem mi podal talíř, sedl si vedle mě a najedli jsme se společně.

Zbytek volného času jsem se snažila zabalit dárky pro Lauru speciálním balícím papírem, který jsem objevila u kluků doma.
Štěpán Lauře koupil celkem 2 dárky. Připadala mu sympatická a když si s ní rozumím já, tak proč on by neměl?
Koupil jí voňavku od VS a poté nějaké věci v sephoře, které jsem mu poradila.
Když nakupuji dárky pro kamarády já, většinou jsou to dary, který v sobě mají nějaký význam. Buď to skrývá inside joke nebo naší vzpomínku, které se stále smějeme.
Koupila jsem jí obří, plyšový párek v rohlíku, poté asi milion sladkostí a baget, které jsem uložila do krabice, se kterou jsem si dost vyhrála.
A nakonec album, kde byly obrázky našich nejoblíbenějších meme.
Štěpán, aneb ten hajzlík mi jeho dárky nenápadně podstrčil a chtěl, ať je zabalím také. Bohužel, ať jsem se snažila sebevíc, vůbec hezky to nevypadalo.
,,Neboj se, jí jde o to, jak to bude vypadat vevnitř, ne z venku." Pokrčil rameny.

Namalovala jsem se výrazněji, Štěpán se převléknul do mírně společenského a mohli jsme jet.
Štěpán opět hledal klíče, které měl nakonec schované v zadní kapse jeho džín. Zamknul, zhasnul všechna světla, odemknul auto a otevřel mi dveře, abych si mohla jít sednout.