Tajemství Bílé čajovny

Část 10. Vždy spravedlivá

Den volna, se stal velmi náročným.

Připravit vše na setkání s upíry, tak abych ochránila sebe a hlavně i Aki, před hrozící smrtí, a také dala těm stvůrám i to co chtějí.

Obchodnice ve mě se probudila, nebudou to mít zadarmo. To oni přišli s tím, že se jedná o obchod, ale výběr jestli umřít hned, nebo trochu déle, není obchod. Natož, dát jim další lidskou oběť výměnou za svůj život?

To už vůbec!

Co jim však musím nechat, cítím se opět živá. Najednou potřeba, trestat se, někam odplula. Stejně jako pocit ponížení, po tom co mě na Sakurové slavnosti, seznámil se svou rodinou, místo aby jsme se vzali.

„Aki-san, pojďte se připravit. Musíte si na sebe vzít toto nové kimono. A je potřeba, aby jste tady na ta cukrovíčka kápla svou krev. Tady máte kopíčko z lékárny a pak si prst zalepte touto náplastí. Ještě mi jednou řekněte, zda opravdu souhlasíte s tím co jsem vám předeslala?"

Ta roztomilá blondýnka se usmála:

„Nebojte Fuji-sama, se vším plně souhlasím a důvěřuji vám, že je nenecháte, aby mi ublížili."

Naštěstí už nedodává to, když jsem jí seznámila s plánem na večer:

„Že když by jí unesli a zabili, že to není má vina."

Obě dvě jsme nervózně čekaly na to, až zapadne slunce a vyjdou hvězdy. Aigawa Aki čekala už u vchodu. Zatím jsem v obřadní síni také v novém kimonu psala novou kaligrafii a chystala květy.

„Dobrý večer, pánové." Zaslechla jsem od vchodových dveří. „Fuji-sama, vás očekává v obřadní místnosti. Prosím, posaďte se tiše. Dokončuje kaligrafii, pro dnešní večer."

Pro své okolí,jsem se zdála plně soustředěná na vykonávanou činnost, ale velmi dobře jsem vnímala, jak se všichni posadili. Zvedla jsem k nim pohled.

„Dobrý večer." Postavila jsem se. „Aki-chan, pojď a pověs to pro dnešní speciální příležitost." Aki, přijala nový list a jala se jej pověsit. Pozorovala jsem šestici, jak sedí a velice pozorně si jí prohlíží.

„Pánové, dnes povede obřad Aki, budu na ní dohlížet. Od vás očekávám taktéž plné sebeovládání, v opačném případě, nebudeme moci diskutovat o smlouvě. Domnívám se, že by pro vás bylo daleko přínosnější, vydržet až do samotného konce." Vzala jsem si do ruky rákosku a kývla na Aki, aby začala.

Vytrénovala jsem jí dobře.

Pohyby má krásné, výraz obličeje dokonalý a podala jim cukrovíčka. Rozsvítili se jak lampičky.

„Pánové!" Švihla jsem rákoskou do vzduchu jen to zasvištělo: „Doufám, že máte slušné vychování a necháte Aki-chan dodělat její práci." Nastartovaní upíři se zklidnili. Aki pokračovala, ohřívala misky na čaj, utírala je, skládala šátek, kterým vše čistila. Pomalu rozdala všem jejich hořký nápoj. Postavila se a škobrtla o své kimona a tím rozbila jednu z čajových misek. Nevěřila jsem, že by to mohla zahrát tak dobře.

„Aki!" Zašeptala jsem výhružným tónem: „Pojď se mnou!" Odvedla jsem ji do vedlejší místnosti a nechala otevřené dveře, za nimiž bylo umístěné zrcadlo, kterým se dalo sledovat vše, co se děje uvnitř. Určitě budou zvědaví, když jim krev odešla jinam.

„Aki, Aki, Aki. Víš, že to musím udělat," poklepávala sem si rákoskou o koleno.

„Ano, Fuji-sama, moc mě mrzí má nemotornost." Nenápadně jsem se podívala do zrcadla, zda je uvidím, ano, všichni hltali celou scénu.

„Ale promiň, mi tu misku nespraví, naštěstí nebyla nová, myslím že pět ran by mohlo stačit."

Aki, se usmála:

„Děkuji Fuji-sama, jste vždy tak spravedlivá."

Položila se přes židličku a vystrčila zadek. Rozmáchla jsem se a tu malou masochistu pořádně potrestala. Při poslední ráně, už stáli natlačení ve dveřích.

„Pánové! Tohle je soukromá záležitost, pokud nemáte zájem si to vyměnit s Aki, měli by jste na nás počkat vedle. Hned přinesu papíry k probrání."

(Vím, že je to slabší kapitola a po delší době, ale tápu v tom, jak hodně pustit svou perverznost ze řetězu. V příští kapitole slibuji více krve, pokud mám udržet perverznosti jen v náznaku, nebo jim dát zelenou, vyjádřete se. Pomůžete mi tím hodně. Denaril)

(- Edit. 18 -)