Tajemství Bílé čajovny

Část 32. Stačí se podívat

Opět čekám v altánku na modrooké monstrum. Nemůžu říci, že to byl špatný zážitek, bylo to něco nepředstavitelného.

Úžasného!

Jenže tahle hra, na ledovou královnu, mi dá hodně práce, protože je tak sakra hot a cool! Pomalu upíjím víno ze sklenky dívám se na měsíc v úplňku. Když se narovnám a chci odložit svou číšku, všimnu si, že už tu nejsem sama.

Leží na houpačce, zavřené oči, v uších sluchátka. Celý k sežrání a naprosto netečný. Musím okamžitě zklidnit svůj tep, tak si tam představuji v leže naprosto někoho jiného, dobré, pomohlo to. Předstírám, že neexistuje a dál se dívám na nebe a upíjím rulandské šedé. Výhled mi zablokuje jeho hlava. Stojí za mými zády, takže z mého pohledu visí vzhůru nohama.

„Nevidím, máš tlusté sklo," zahuhlám, snažíc se udržet představu, že je obtloustlý páprda v síťovaném triku.

Lehce se pousmál:

„Co je na tom měsíci tak zajímavého, slavná osobo?" Nehnul se ani o píď.

Otráveně protočím oči:

„Je v úplňku. Stačí se podívat." Zasmál se lehkým hrdelním smíchem, jestli v tom hodlá pokračovat, tak z ledové krusty, co si buduji bude jen loužička.

„Stále tak klidná a netečná, velmi dobře vím, co tě slečno celebrito naposledy tolik rozpálilo. Ale neboj, i já jsem si udělal domácí úkol. Možná opravdu budu chtít tvůj autogram. Jen nerozumím, proč se taková herecká star, schovává v čajovně s netradičním nočním provozem?" Stále se díval z vrchu a já se pomalu utápěla v modrých tůňkách.

„A kde jinde, se má schovávat, dobře pečící, herecká star?"

Přivřel oči:

„Tak proto voníš po cukroví."

To je to ze mě tak cítit? Zasmál se:

„Já cítím i tvou krev v žilách, tak žádné obavy, slečno celebrito." Stejně jak se zjevil za mými zády tak opět se zhmotnil v leže na houpačce. Tím, že jsem si dnes nevzala knihu, bude těžší předstírat, že nestojím o jeho pozornost. Začala jsem si tedy hrát s tekutinou ve sklence. Roztáčela jsem jí a dívala se, jak ulpívá na stěnách aby v okamihu stekla zpět. Líbili se mi odlesky skla a nazelenalé tekutiny bílého vína. Najednou mě to napadlo, namočila jsem dovnitř prst a začala jím kroužit po obvodu skleničky. Stihla jsem přejet po obvodu asi čtyřikrát, kdy mi přes mou ruku položil tu svou.

„Rozumím, tohle už nebude potřeba," dopil mé víno. Jen jsem fascinovaně pozorovala jeho krk, když polykal. Olízla jsem se. Stačí, když se jen trochu protáhnu. Z omámení mě probral až větší stisk na mých ramenou:

„Tys mě právě kousla, slečno celebrito?"

Opřela jsem se více do opěrky, abych se od něj odtáhla, očima těkala zleva doprava:

„Asi?" pak jsem se mu podívala přímo do očí. Všimla jsem si, že se mu rozšířili zorničky: „Máš s tím nějaký problém? Můžeš si to napsat do deníčku..." Další jedovatost jsem už nestihla dopovědět, protože můj jazyk byl zaměstnán tím jeho. Ve chvíli, kdy jeho chladné ruce poslaly na věčnost mou halenku i s podprsenkou se mi podařilo zašeptat: „Hotel?"

Ani nevím co se stalo, ale byly jsme v posteli mě neznámo kde. Chtěla jsem se zeptat na tisíc věcí, ale ten vzrušený skoro nedýchající tvor uvnitř mě, měl na práci jiné věci, třeba Shua, dostat z jeho šatů. Jeho rty, zuby, ruce byly všude. Nepil tak jako poprvé kdy jsem se odporoučela do neznáma. Tentokrát to bylo jen takové ochutnávání. Nenechala jsem se zahanbit a i já se dotkla každého milimetru jeho nahé kůže která mi přišla daleko méně ledová, než na začátku. Měla bych chtít vědět milion a jednu věc, hlavně kde jsem a jak se vrátím, ale sex s ním bylo v tu chvíli to nejdůležitější v celém vesmíru. Jestli zemřu, bude to spokojeností.

(Tak jak jste si užili Shua a Maju? Setkali jsme se s nimi naposledy. V další kapitole Ema a Reiji, jak si budou hrát oni?)

- Edit. 18 -