Šeptá mé jméno

1

*Martin*
Seděl jsem na prahu u vchodových dveří a pozoroval další lidi, co se nastěhovali hned vedle.
Byla to nějaká ženská a nejspíš její dcera . Vypadala tak na sedmnáct... Osmnáct... Stačil jsem si ji prohlídnout, než zašla krabicí v rukou do domu.
V tom baráku už bydlelo tolik rodin... Hlavně většinou rodiče s krásnou kočkou.
Pousmál jsem se sám pro sebe při těch vzpomínkách na ně. Naivní krásné kočky, co si myslely, že je bezmezně miluju a nemůžu bez nich žít, když se zase stěhovaly jinam.
Nikdo tam moc dlouho nevydržel, když nový majitelé zjistili, že se tam před deseti lety v koupelně oběsil jeden týpek, kvůli velkým dluhům. A to do inzerátu radši realitka nedávala.
Poněkolikáté jsem si potáhl z cigarety a vyfoukl štiplavý kouř.
Ale mně to nijak nevadilo. Alespoň jsem měl nové oběti. Už jsem byl zkrátka takový. Využil - odkopl - zapomněl na ně.
Tenhle styl života pro mě byl hrozně vzrušující. Lákalo mě to. Vždycky jsem měl potřebu to vyzkoušet a když tu byla tak dobrá příležitost, tak už jsem u toho i zůstal.
Chlast, holky, večírky. Vyložte si to jak chcete, ale tohle tohle byl můj život, který jsem takhle měl rád. Nikdy to nebyla nuda.
Nechtěl jsem žít jako Karel. Jako velkej slušňák co nekouří, nepije a žije jednu velkou rutinu. Tohle mě prostě nebralo. Celý život se chovat jako srab, schovávat se za máminou sukní a jen ve videích předstírat, že jsem dokázal spoustu věcí, jak mám zajímavý život a dělat, jak jsem samostatný.
Tohle byl taky jeden z důvodu proč jsem s ním přestal kamarádit.
Protočil jsem nad tím očima a cigaretu hodil na zem a následně zašlápl.
Takže abych to celé zakončil:
Vypadalo to, že si užiju a to brzo.
Ještě jednou jsem koukl na novou holku a nemohl se dočkat, až jí zlomím to její nevinné srdíčko.