Šeptá mé jméno

26

*Teri*
Naházela jsem všechny svoje věci do tašky a seběhla schody dolů. Tam už na mě všichni čekali se spacákama v ruce a taškama přes rameno.
"No konečně nám princezna vylezla z poste..." Martin se chystal říct další urážku, ale hned toho nechal, když na něho Karel hodil přísný pohled, za což jsem mu byla vděčná. Jen jsem se na něho usmála, Martina ingnorovala a šla si sednout do auta. V ten den jsem vstala s dobrou náladou a nechtěla si ji nikým zkazit.

*Martin*
"No jo, promiň, já zapomněl"
Zašeptal jsem mu omluvu hned jak odešla ven.
"Mysli na to, jestli ji chceš" Odsekl a odešel jako ona. Vůbec se mi to nelíbilo. Nějak si na mě začíná dovolovat. Ale hned, jak ho už nebudu potřebovat mu to oplatím.

*Teri*
Bylo to tam docela pěkné. Spali jsme u toho jezera, jak jsme se tenkrát koupali, jenom na jiné straně. Stan jsem si šla dát co nejdál od Martina, protože už mě naštval jen tím, že se mi smál za to, že mám řůžový spacák a budu v něm prý vypadat jako Barbie. A to se mi poslouchat nechtělo. Zabydlela jsem se pod dvěma stromy, co se dotýkali větvemi kousek od vody. Bylo mi sice jasné, že se tam sama v noci asi budu bát, ale lepší než spát vedle něho.
Ještě by mě v noci víc strašil.
Vybalila jsem si věci a ještě se rychle převlíkla do plavek.
Martina jsem nikde neviděla, takže jsem si aspoň mohla v klidu zaplavat. A chvilku si odpočinout.

Skočila jsem do studené vody a potopila se co nejhlouběji jsem uměla. Už jako malá jsem se hrozně ráda potápěla. Martina jsem nechala Martinem, mamku mamkou, taťku taťkou a problémy problémama.
Jakoby všechny starosti rázem zmizely, když jsem skočila pod hladinu. Tam mi bylo dobře.