Šeptá mé jméno

28

*Martin*
"Hele, Teri, promiň mi, že jsem se choval jako debil, ale já mám prostě tendenci se vždycky předvést, omlouvám se, že jsem tě tak štval, už to dělat nebudu"
Řekl a podíval se do dálky na dlouhou cestu, která nás čekala, nechtěl navázat oční kontakt.
"Tak aspoň, že sis to uvědomil a už mi to dělat nebudeš, ale omlouvat bych se měla taky, neměla jsem na tebe tak vlítnout, takže taky promiň"
Podívala jsem se na něho, ale pak rychle stočila zrak stejným směrem jako se předtím díval on.
"Fajn, takže začneme pěkně od začátku, ahoj, jmenuju se Martin" Podal mi se smíchem ruku. 
"Ahoj Martine, jsem Terka a takovéhle představování přímo nesnáším" Taky jsem se zasmála.
"Tak promiň, ale... Chtěl jsem se ještě zeptat... Karel spal jednu noc u tebe, když jsem ho vykopl, že?"
"Jo, teď aspoň myslím, usnula jsem první, proč vlastně?"
Svraštila jsem obočí a trochu zpomalila tempo.
"Ale, to ani nestojí za řeč, dlouho jsme se neviděli a už se hádame i kvůli hloupostem"
Mávl nad tím rukou.
"Spíš mi řekni, proč si nešel ustlat na gauč a lezl k tobě do pokoje, to mi příjde trochu osobní" Podíval se mi do očí, a já si tak mohla prohlídnout tu krásnou zelenou barvu.
"Co já vím, ale nevadilo mi to, docela jsme si popovídali, jsme teď kámoši"
Pokrčila jsem rameny, vypadalo to, jakoby žárlil neco co.
"No dobře, stejně je to blbec" Povzdechl si. "Ale radím ti, toho k sobě moc nepouštěj, je hroznej" Zase se zasmál, ale víc nahlas, jakoby se mu vysmíval.
"To mě ani nenapadlo, nikoho nehledám, sice by bylo pěkné, mít tu jistotu, že tě někdo má doopravdy rád a máš se o koho vždycky opřít, ale nikdo takový není. Sice si s Karlem rozumím, ale skoro se neznáme, navíc na takové tipy nejsem, Kája by mi vyhovoval jako kamarád na vypovodání se, ale ne na vztah"
Řekla jsem jedním nádechem.
"Wow, ty to máš teda v hlavě dobře srovnaný" Udivil se.
"Hm, ráda mám ve věcech pořádek, každy je nějaký"