Šeptá mé jméno

31

*Teri*
Ráno jsem se probudila sama.
Martin musel vstát dřív než já.
Ještě chvilku jsem se jen tak povalovala na tvrdé zemi, nechtělo se mi vylést z mého teplého místečka.
"Teri? Tvoje mamka mě pro tebe poslala, máš vstávat, dneska se trošku mění plány"
Řekne mi přes tenkou látku stanu Kája. To už jsem se probrala úplně.
"Už jdu, počkej minutku" Rychle jsem se oblékla, včera jsem to neudělala.

*Martin*
Všichni tři jsme seděli u stolu, jedli snídaní a netrpělivě čekali, až nám mamky oznámí, proč nás probudili tak brzo.
"Takže... Děcka... Nevím, jestli se vám to bude líbit, ale trošku se nám pozměnily plány" Začala moje mamka.
"Martine, jistě si pamatuješ na tvojí vzdálenou sestřenici ze Slovenska, že ano?"
Přikývl jsem, i když jsem si ji vybavoval jen matně. Naposledy jsem ji viděl, když mi bylo pět.
"Ukázalo se, že už je tři roky ve vztahu s jedním známým tady z Terčiné rodiny" Usměje se na ni, ale pak svou pozornost zase věnuje mě.
"No... Abych to už konečně dořekla... Budou se brát.
Svatbu chtějí udělat na chatě, už za dva dny, pak budou oslavy, což nám pobyt samozřejmě prodlouží" Na chvilku se odmlčela, ale pak pokračovala: "Karle, ty už víš, že pojedeš dneska večer domů, včera jsme to probírali, tak si sbal věci a vy taky, za chvíli jedeme zpátky, ať stihneme všechno připravit"

*Teri*
Karel odjel, my tu zůstáváme další týden, nemám šaty a jsem zoufalá, protože už tady snad hodinu připravuju pokoje pro lidi, co tu budou spát. Prý jich bude opravdu moc... Ani je neznám. Je to hodně vzdálená rodina, plus ještě ta Martinova.
"Já se na to můžu vykašlat!"
Hodila jsem polštářem o zem.
Sice jsem s Martinem docela za dobře, ale to se kdykoliv může změnit. Seběhla jsem schody dolů, vzala si peněženku s tím, že jedu do města pro nějaké šaty na svatbu, protože tady jsem žádné neměla a vzala si kolo. Cestu jsem znala. Jelo se pořad rovně, neměla jsem se kde ztratit. Alespoň jsem si od všeho odpočinula. Dala jsem si sluchátka do uší a užívala si samotu, dokud to bylo možné.