3

204 11 0
                                    

*Teri*
Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, když mi máma řekla, že u té její kamarádky nakonec i přespíme, protože tu ještě nemáme postele, ale je to rozhodně lepší, než spát na zemi jen s dekou.

Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla.
Moje vlasy, které jsou teď díky žehličce dokonale rovné mi spadaly až pod ramena na bílou košili.
Prohrábla jsem je rukou, popadla tašku s věcmi bez, kterých bych nepřežila noc v cizím domě a letěla dolů za mámou, která na mě asi už pošesté volala, abych si pohla.
To ale samozřejmě nešlo. Bylo nad moje možnosti někam přijít v čas.

*Martin*
Jako ten nejlepší syn jsem mamce pomohl prostřít stůl a vyfasoval za to pusu na tvář, kterou jsem hned setřel, když se nedívala. Ještě abych chodil před tou holkou s otiskem červených rtů na tváři.

"Snad ti nebude vadit, že tu dneska přespí, že ne? Ještě jim nedorazil všechen nábytek"
Podívala se na mě omluvně, když jim šla otevřít.
"Mělo by?" Usmál se na ni jako debil.

Aspoň si užiju a můžu to mít z krku ještě dneska v noci. Super.
Jenom co se přistěhovali si můžou zase balit.

*Teri*
Už z venku mi ten dům připadal hrozně předražený. A taky že byl.
Jen co nám ta paní otevřela a pozvala dál, bála jsem se jen chodit po až moc drahé podlaze. Natož abych spala v jedné z postelí.
Usadila nás ke stolu a zavolala ke schodům jméno Martin.

Ona syna?
Prosím, prosím, moc prosím, ať to není nějaké malé dítě, co mi bude lézt do batohu a ptát se jak se používá můj mobil!

Ozvaly se rychlé kroky ze schodů a já se začala modlit ještě víc. Dneska jsem neměla na nějaké děti náladu.
"Ahoj" Pozdravil nás všechny docela pěkný kluk. Sedl si ke stolu a tupě se usmíval. Prostě takový ten kluk typu: Vypadám jako Justin Bieber, jsem na to hrdý a jestli mi šáhneš na moje perfektně nagelované vlasy, volám zásahovku, která tě zmlátí, přiškrtí a nakonec polomrtvého odveze do Ruska, kde se staneš opileckou troskou, jako všichni tam. Ale nechala jsem to být. Nechtěla jsem řešit kluky. Raději jsem si upila ze své skleničky a mlčela. Myslela jsem si, že tím nic zkazit nemůžu.

Šeptá mé jméno Kde žijí příběhy. Začni objevovat