Šeptá mé jméno

49

*Teri*
Celý večer jsem strávila tím, že jsem uvažovala nad tím vším, co mi jeho máma pověděla.
Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mu odpustit a být s ním kamarádka nebo ho i nadále ignorovat. Nebo si aspoň nalhávat, že je mi jedno...

Bylo kolem třetí ráno. V pokoji nesnesitelné horko a venku studený padající sníh.
Vstala jsem z vyhřáté postele a na chvíli si otevřela okno. A zase jsem se musela podívat do toho pokoje. Tentokrát ale nespal. Seděl na posteli a v uších měl asi sluchátka. Nepřítomně koukal do zdi naproti jeho posteli.
Vypadal... Docela ztrápeně.

Sedla jsem si na postel a ještě jednou se podívala do jeho pokoje. Asi půl hodiny mi trvalo než jsem samu sebe přesvědčila, abych si s ním alespoň promluvila.

*Martin*
Slyšel jsem slabé cinkání na mým okně. Neochotně jsem proto vstal z postele, okno otevřel a podíval se ven.
Stála tam ona. Teri s rozespalým obličejem, zimní čepicí s unavenýma očima a zabalená v bundě mi házela do okna malé kamínky. Musel jsem vypadat dost překvapeně, protože to jsem taky byl. Nečekal jsem zrovna ji.

Rychle jsem se oblíkl a přiběhl k ní. Zblízka vypadala ještě rozespaleji.
"Ahoj" Pozdravila mě a trošku se usmála. Ten její křivej úsměv mi docela chyběl.
"Ahoj Teri" Pošeptal jsem jí do ucha, když jsem ji pevně objal. Divil jsem se, že se moc nebránila. Jenom ji to asi trochu zaskočilo.