Šeptá mé jméno

9

"Tak jo nebo ne?"
Nacpal mi ji až pod nos.

"Ne, nejsem blbá"
Odstrčila jsem ho a zabouchla se v pokoji.
I přes zavřené dveře jsem slyšela jeho smích. Opravdu jsem tam být nechtěla.
Chodil tam polonahý, kouřil v domě a ještě mi to nabízel. Fuj.
Oklepala jsem se nad představou, že bych jednou tu cigaretu ochutnala.

Přešla jsem ke svojí tašce a začala hledat klíče od našeho nového domu.
Sice ani tam to není žádná sláva, ale rozhodně lepší než tady.

*Martin*
"Ale kampak, princezno?"
Zastavil jsem ji u schodů.
Neodpověděla mi. Místo toho je rychle seběhla a vyšla ven.
"Však se neboj, jednou budeš takhle spěchat ke mně do postele"
Nahlas jsem se zasmál, mezitím co jsem se vracel do pokoje.

"Tááák... Kdo to bude dneska?"
S mobilem v ruce, kde jsem měl rozkliklé kontakty jsem skočil na postel.
"Havelková, ta je na mě moc malá... Maky má kluka...
Ke Carrie se snad nebudu ani vyjadřovat..."
Projížděl jsem svoje holčičí kontakty uložené v mobilu.
"Bože, to jako neexistujou normální holky?"
Zakryl jsem si obličej dlaněmi.
Většinou je teda sháním večer v baru, ale tam se mi opravdu nechtělo. Hlavně teď v létě.
Všechno je to vždycky přeplněný a nedá se tam hýbat.
Takže dneska zase sám? Fajn...

*Teri*
Konečně jsem se mohla nadechnout čerstvého vzduchu a nedýchat ten jeho rakovinotvorný kouř.
Už teď si troufám říct, že tohle nebude moc dobré sousedství.
Alespoň mezi mnou a Martinem.
Mamky už se domlouvaly na společné dovolené a já jsem začala Martina nesnášet. A to jsem ho znala jen opravdu krátkou chvíli. Dovolenou s ním bych asi nepřežila.