Šeptá mé jméno

24

*Martin*
"Tak, teď tam běž a řekni, že jsme se hrozně pohádali nebo tak něco a nebavíme se. Prostě ze sebe udělej jejího nejlepšího kamaráda, co jí vždycky ve všem pomůže a... Sakra padej!"
Vystrčil jsem ho ze dveří našeho pokoje a zabouchl dveře. Však on si poradí, v tomhle blbej není. Teda snad.

*Teri*
Seděla jsem na posteli, projížděla instagram a snažila se psychicky připravit na zítřek s Martinem, protože jdeme všichni stanovat. No není to super?
Ale z mých myšlenek mě vytrhlo tiché zaklepání na dveře. I přesto jak jsem líná, jsem se s nadlickým výkonem zvedla z postele a otevřela.
"He?" Pronesla jsem inteligentně, když jsem ve dveřích spatřila Karla.
"Neruším?" Omluvně se na mě koukl a svraštil obočí.
"Ne, pravě naopak, pojď dál"
Usmála jsem se a pustila ho dovnitř.
"Co se děje, že jsi za mnou najednou tak přišel?"
Sedla jsem si vedle něho na postel a dala si do pusy jednu sušenku, co jsem tam měla.
"No... Víš..." Protáhl. "Dneska jsme se s Martinem hrozně pohádali, on mě vyhodil z pokoje, teď nemám kde spát a tak jsem tady" Zazubil se a roztáhl ruce, jakoby čekal, že mu padnu do obětí nebo co.
"Takže mě tady v podstatě prosíš, abych tě tu nechala spát" Schrnula jsem to.
"Teď jsi na to kápla" Hlasitě se zasmál a sebral mi další sušenku z ruky.