Šeptá mé jméno

37

*Teri*
"Dneska to bylo celkem náročný, co? Nechceš se kouknout na střechu?" Navrhl mi Martin, když už všichni spali a my mohli využít příležitosti.
"Jo, jasně, tohle bych neodmítla" Nahodila jsem úsměv a s jeho pomocí vylezla oknem ven na vysokou středu, na kterou zářil měsíc.
"Tak, Teri, kde jsme to přestali?" Zeptal se, když už jsem seděli a oba se koukali do dálky, což nám ale moc dlouho nevydrželo. Teď jsme svoje pohledy zaměřily na sebe.
"No já nevím"
"Rád ti to připomenu, červenko" Zase mě políbil, ale jinak než na té svatbě.
Chytl mě při tom za krk a přitiskl si mě ještě blíž k sobě.
"M - Martine, počkej, já - já nevím, jestli můžu"
"Ty nemůžeš?"
"No, víš, já nevím, jestli to chci udělat" Nic neřekl. Jen si na mě položil hlavu a chytl mě kolem ramen. Začal mě hladit a dávat pusy do vlasů.
"Uděláme to spolu, pomalu, tak ať se ti to líbí, jo?"
"Já nechci"
"Tam ti to nevadilo"
"Teď jsem změnila názor"
"Teri, prosím, neměj z toho strach"
"Řekla jsem ne"
"Je to tady zase, slečna dokonalá musí mít všechno podle sebe" Rozhodil rukama a stoupl si, proto jsem se postavila. Nelíbilo se mi to.
"Martine, promiň, já jenom -"
"Hele, víš co? Já se o tebe snažím už celkem dlouhou dobu, věnoval jsem ti tolik pozornosti, jako ještě žádné jiné holce, pomáhal jsem ti, povídal si s tebou, jsem na tebe hodný, ale tobě to prostě nestačí! Jsi jenom sobec, Terezo, nic víc, člověk se může přetrhat, ale tobě je to jedno!
Dělám co můžu, dělám to už dlouho, tak mi to sakra dovol"
Chytl mě za paže, dost pevně na to, abych nikam nemohla utéct. Přesně na to, jsem totiž zrovna myslela.
"To bolí"
"Mě to taky celou dobu bolí, Teri, ale co s tím naděláme, že?
Přitáhl si mě blíž k němu a sjel mi rukama na zadek. Znova už jsem to zažít nechtěla. Opravdu ne. A ještě s Martinem, do kterého bych to neřekla. Tohle ne.