Šeptá mé jméno

35

*Teri*
Probudila jsem se pozdě. Bylo kolem jedenácté. Docela jsem se divila, proč po mě mamka dávno neječela, že jsem nevylezla z postele, když je zítra ta svatba.
Sešla jsem schody dolů a uviděla spoustu pobíhajících lidí. Každý dělal něco.

"Terezko, tebe jsem ale dlouho neviděla!" Uslyšela jsem za sebou tetin hlas, když jsem se kolem sebe rozhlížela a snažila se rozpoznat alespoň jednu tvář.
"Ahoj, já tebe taky ne, však je to u nějaký pátek, co jsme se naposledy viděli!" Objala jsem ji a byla vděčná za to, že tu znám alespoň někoho. Ale abych pravdu řekla, radši bych teď byla s Martinem na střeše a zase si několik hodin povídala.
"Teto, neviděla jsi tady jednoho..." Ani jsem to nedořekla a už jsem uslyšela, jak volá mé jméno.
"Teri, pojď sem, ale honem!"
"Promiň, už musím" Rychle jsem se omluvila a běžela za ním.

*Martin*
"Ani nevíš, jak jsem vděčná za to, že můžu být tady a ne v tom chaosu..." Lehla si do vysoké trávy tak, že ji nebylo skoro vidět a trochu si odechla.
"Věř mi nebo ne, ale tohle mi bude chybět"
"Neříkala si náhodou, že se do Prahy těšíš?" Zasmál jsem a lehl jsi vedle ní.
"Tak...  Na město jsem zvyklá, ale vesnice je prostě vesnice"
Zavřela oči, protože na ni svítilo slunce a trochu se usmála.

*Teri*
"Jsem s tebou rád, víš to?"
Řekl po chvilce ticha, které ale nebylo trapné, spíš jsem si ho užívala.  
"Víš, že já s tebou taky? Teď se chováš jinak, jako bys dospěl nebo tak něco"
"Nebo tak něco?" Zasmál se.
"Už jsi normální, řeknu ti, že jsi byl k nevydržení" Taky jsem se zasmála.
"Ty jsi působila hrozně nepřístupně... Ledová královna" Pousmála se tomu.
"Teď už jsem teplá?"
"Jo, Teri, už jsi teplá" Začal jsem se smát.