Šeptá mé jméno

5

*Martin*
Dobře, tak dneska mi to asi nevýjde, protože za chvíli bude devět hodin večer, ale co, bydlí hned vedle ne?

Zastavil jsem teplou vodu ve sprše a sáhl po ručníku.
Tak jo, dneska ještě musím sestříhat video nebo mi to dají pěkně sežrat, uklidit si ten pokoj, jak mamka říkala...
Opakoval jsem si v hlavě, když jsem si sušil mokré vlasy.

Udělal jsem dobře, že jsem si je nabarvil?
Prohrábl jsem je rukou.
Mamka mi říkala, že mi víc sluší ty moje hnědé, ale holky jsou prý podělaný z blonďáků.
Tak nevím, ale uvidíme na co je Tereza. Musím si ji víc proklepnout.

*Teri*
Z jeho pokoje byla slyšet hodně hlasitá hudba. A když říkám hodně, tak fakt hodně.
Divím se, že z toho jeho mamka nezešílela.
A jelikož s tím nikdo jiný nic nedělal, zase to zůstalo na mě. Zase.

Nuceně jsem se zvedla z vyhřáté postele a přešla k jeho dveřím.
Klepala jsem snad pět minut, ale nic.
"MARTINE!!!" Zabušila jsem silněji.
Zase nic.

*Martin*
Moc dobře jsem věděl, že jí ta hudba vadila a klepala mi na dveře.
Schválně jsem jí neotevíral a čekal co udělá.

"Mohl bys to prosím ztišit!?"
Naštvaně mi vlítla do pokoje.
Měla červené tváře od toho jak se vztekala.
"Eee... Ježíši, promiň"
Rychle si zakryla oči, když viděla, že jsem jenom v boxerkách. To zrudla ještě víc.

"To nevadí, co jsi říkala?"
Začal jsem hrát hloupého a schválně přešel blíž k ní, aby mě líp viděla.

"J-já jenom, jestli bys ne - neztlumil tu hudbu"
Koktala.

"Jo, jasně"
Usmál jsem se na ni.
Notebook, který byl položený na poličce a měl hlasitost na maximum byl hned za ní.
Toho jsem využil. Chytl jsem ji za boky, přitáhl si ji blíž ke mně a obešel ji tak, že jsem se celým tělem otřel o to její.

*Teri*
Cítila jsem se tak trapně, když vypl ten notebook. V místnosti bylo rázem naprosté ticho, které jsem hned musela přerušit.

"Díky, já už půjdu"
Narovnala jsem si pyžamo a otevřela dveře.

"Počkej, nechtěla by ses kouknout na film? Sám jsem tady pořád, takže jsem rád, že tu konečně někdo je"
Chytl se dveří, které jsem se chytala otevřít.
Nevěděla jsem co odpovědět. Hrozně mě znervózňovalo to, že je skoro nahý.
Vlhké vlasy se mu slepily do pramínků a k tomu ty jeho zelené oči...
Takže jsem tam jenom stála, jako pako a mlčela.

"Beru to jako ano, tak v deset"
Zaculil se a dveře, kterých se celou dobu držel zavřel, když jsem vyklouzla ven.