Šeptá mé jméno

22

*Teri*
Roztáhla jsem si deku k jednomu stromu, kde byl stín a lehla si na ni. Zkontrolovala jsem mobil, ale nikdo nenapsal. Překvapivě.
Aspoň jsem vytočila číslo Kačky, která mi slíbila, že si promluví s tátou a někam mě o prázdninách vezmou. Zvonilo to hrozně dlouho, ale stejně to nikdo nevzlal. Asi byla zrovna v práci. Ale v tu ránu přiletěl Martin a vytrhl mi mobil z ruky.
"Komu si to volala? Nějakýmu milenci?"
Zasmál se a zakoukal se na mojí tapetu.
Je to fotka Vadima a mě, když jsem ho kdysi náhodně potkala na výletu v Kladně.

"Hah, tak do Vadimka ses nám zbláznila jo? Karle, to musíš vidět!" Zavolal na toho kluka, který hned přiběhl. 
"Děláš se nad jeho fotkama?"
Šťouchl mě ramenem do zad.

"Jo, asi jako ty tady nad Karlem!" Vzala jsem mu mobil z ruky a šla pryč.
Jsem optimista, ale tohle opravdu nedávám. Mám chuť vzít kuchyňský nůž a ubodat ho. No dobře, tohle asi bylo hnusné, ale neříkejte, že vás by tohle neštvalo.

*Martin*
"Dělej, běž za ní!"
Popostrčil jsem ho stejným směrem, jako šla ona.
"A co jí mám jako říct?"
Nachápavě se na mě podíval.
"Co já vím, třeba, že mě jako fakt dobře setřela a že jsem ten největší exot na zemi, prostě něco" Začal jsem být pěkně podrážděný, protože na mě čuměl jako debil.
"Tak běž už!" Strčil jsem ho do zad a sledoval, jak šel pomalým tempem k ní.