Šeptá mé jméno

32

*Teri*
Vrátila jsem se až pozdě večer.
Byla tma. Všichni seděli venku na zahradě u táboráku a povídali si. Hned, jak jsem uklidila kolo, jsem se k nim přidala.
"Smůla, Teri, zrovna se chystáme do postele, dneska jsme všichni unavení" Oznámila mi mamka, když jsem si k nim přisedla.
"No jo, promiň, neměla jsem být tak dlouho pryč... Ale už asi taky půjdu spát" Lhala jsem.
Vůbec se mi spát nechtělo. Počkala jsem, až si všichni lehnout do postele a pak jsem si vylezla na střechu. Je tam jedna rovná část, kterou jsem objevila hned první noc, když mě Martin naštval a já si chtěla provětrat hlavu. Vzala jsem si mobil se sluchátky a sedla se na moje obvyklé místo.
"Hele, tady sedávám odjakživa já" Zasmál se Martin, který si sedl vedle mě, aniž bych si toho všimla. "Je to tu pěkné, co?
Chodíval jsem tu už jako malý se dívat na hvězdy. Vždycky mě tak trochu zajímaly"
"Já o nich nic moc nevím, jenom mě baví se na ně dívat, ale je to pěkné, to musím souhlasit" Mluvila jsem s ním, ale nepodívala jsem se na něho.
"Líbí se ti tu aspoň?"
"Jo, na vesnici jsem byla naposledy jako malá holka, ráda se na ní vracím, i když bych ráda zase jela do Prahy. Aspoň na chvilku. Není tady dostatečně rychlá WiFi"
Zasmál se tomu.
"Víš, podle mě by WiFi na vesnici neměla co dělat, tady se baví jinak"
"Například?" Nadzvedla jsem obočí zvědavostí.
"Já myslel, že to víš, když jsi na vesnici vyrostla" Zase se zasmál.
"Město na mě má špatný vliv"
Pokrčila jsem rameny a konečně se na něho podívala.
"Fajn, tak tě zase spravíme, zítra si užijeme jako malé děti.
Ukážu ti moji pevnost, kterou jsem kdysi postavil"  Řekl nadšeně. Už se nemohl dočkat.
"Nejsem proti, takže zítra"