Šeptá mé jméno

47

*Teri*
"Víš... Mám na tebe takovou menší prosbičku" Řekla jsem potichu, když jsme šli pomaličku zpátky.
"No povídej"
"Dneska k nám mají přijít na večeři naší sousedi"
"A co já s tím mám dělat Zachránit tě?"
"Tak nějak... Je to jeden hrozně otravný kluk a... Prostě ho nechci vidět, nemám s ním zrovna nejlepší vztah, jestli chápeš"
"Jasně. Takže chceš, abych tě někam vytáhl, zatím co oni budou u vás?"
"Jestli bys byl tak hodný"
Udělala jsem psí oči a doufala, že to aspoň pomůže.
"Klidně, budu rád, že aspoň nebudu celej večer sám"

*Martin*
"Jak to myslíš, že nepřijde?"
Byl jsem doslova nasraný. Vzteky úplně bez sebe. Rozhodil jsem rukama a hodil sebou na gauč. Musel jsem být rudý.
"Martine, zlato, uklidni se, vždyť se můžete sejít zítra..."
Snažila se mě uklidnit máma, ale moc to nepomáhalo.
"Neviděli jste se už nějakou dobu, jeden den navíc vás už nezabije"

Vzal jsem si bundu, ani jsem si ji neoblíkl, hodil jsem si ji přes rameno, zabouchl za sebou dveře a šel si vyčistit hlavu. Cestou jsem kopal do čerstvě nasněženého sněhu a měl namířeno koupit si cigarety. Zase. Zase kvůli ní. Ta holka snad chce, abych skapal na rakovinu plic nebo co.

...

Seděl jsem na studeném obrubníku, cigaretu v puse, koukal jsem na nebe a myslel na ni. Občas mi přijde, že jsem jí posedlej. Ale je to první holka, u které se mi to stalo. Zřejmě i poslední...Cigaretu jsem zašlápl a vydechl poslední obláček kouře, když v tom jsem ji zahlídl.
Malá brunetka, veliké zelené oči, s poloviční váhou než jsem si ji pamatoval, bledou promrzlou tvářičkou a s velikým úsměvem na tváři, kterej nebyl určený mě, ale nějakému klukovi, kterého jsem měl huť zavraždit.