Šeptá mé jméno

30

*Teri*
Bylo mi jedno, že jsem byla nahá, prostě jsem co nejrychleji vystřelila ke břehu. Voda začínala být ještě chladnější, hladina se o trochu víc rozbouřila a někde v dálce uhodil první blesk.
"Teri, počkej!" Zaječel na mě ještě, ale já si toho nevšímala.
Chtěla jsem být co nejdřív ve stanu. V suchu a teple. A bez něho. Chtěla jsem být sama a nechat si to srovnat v hlavě.
Nenamáhala jsem se převléct, prostě jsem se jenom zachumlala do jedné z dek, které jsem tam měla, kdyby mě spacák v noci omrzel a tupě zírala před sebe.
Vždyť ono se to málem stalo. Zase. Bez mého svolení. Nechci, aby to bylo jako předtím, ale na jeho obranu o tom nevěděl. Nikdo o tom nevěděl. Jenom já. Nikdo jiný.
"Terko, jsi tu?" Vlezl mi Martin do stanu s krátkým ručníkem kolem pasu. Asi ho měl někde u vody a já si toho nestačila všimnout. Jak bych taky mohla.
"Já se ti hrozně omlouvám, nechtěl jsem na to tak spěchat"
Sklopil zrak do země a pak se na mě krátce podíval, ale když uviděl můj výraz, zase začal zkoumat zem.
"Jo, hele, už jses omluvil, můžeš zase jít" Ukázala jsem na východ.
"V tomhle počasí? Vždyť padají kroupy, je bouřka jako kráva a můj stan je od toho tvýho hrozně daleko, nech mě tady chvilku..." Udělal psí oči, mezitím, co prosil.
"Na, aspoň se přikryj dekou"
Hodila jsem ji na něho. Nechtěla jsem, aby mi tady seděl nahatý, když byl tak blízko mně.
"Nic takového ode mě nečekej"
Prohodila jsem bez špetky zájmu, když bylo delší ticho.
"Já vím, že by jses nedala"
"Tak proč to zkoušíš?!"
Rozhodila jsem rukama.
"Klid, nerozčiluj se, slibuju, že už to neudělám" Objal mě kolem ramen. Byla mi zima a on krásně hřál. Vydechla jsem a on si všiml toho, že už mi je dobře.
Položil si hlavu na tu mou a hladil mě po krku. Potichu jsem se zasmála, hrozně to lechtalo.
"Tam ne, jsem hrozně lechtivá!"
Odstrčila jsem ho se smíchem.
"Tak lechtivá, jo?" Šibalsky se pousmál. Začal mě lechtat na břiše a já se mohla potrhat smíchy.
"M-Ma-Martine!" Křičela jsem pořád dokola. "Už nemůžu, nech toho!" Ječela jsem na něho se slzami v očích od smíchu.
"Vezmi si co chceš, jenom už mě nechej!" Řekla jsem zadýchaně.
"Cokoliv? Fakt cokoliv?"
Nazdvihl obočí a opravdu toho nechal.
"J-jo", odpověděla jsem mu, když jsem to rozdýchavala.
Naklonil se k mému obličeji ještě víc než byl, až se mě dotýkal nosem. Cítila jsem na sobě jeho teplý dech a pak na svých rtech ucítila ty jeho.